28. 7. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
28. 7. 2006

Reggio a Tarkovskij

Pozoruhodnou konfrontaci umožnila LFŠ v Uherském Hradišti tím, když ve čtvrtek večer promítla klasický Tarkovského film Stalker, (1979) (jeden mladý muž se přiznal, že se o Tarkovském dozvěděl teprve ve středu) a v pátek odpoledne vizuálně výrazné filmy amerického režiséra Godfreyho Regia Powaqqatsi (1988) a Anima Mundi (1991). Divák si hned ozřejmil, jak ani po více než pětadvaceti letech Tarkovského Stalker neztratil aktuálnost,hloubku a napětí a jak povrchní jsou proti tomu na první pohled obdobným způsobem natočené filmy amerického režiséra Godfreyho Regia.

Tarkovského Stalker byl, když nás začátkem osmdesátých let dostihl v Glasgow, doslova bombou. Vzpomínám na setkání s Andrejem Tarkovským někdy v roce 1981 (?) na slavistické katedře Glasgow University - skromný, usmívající se, u zdi stojící muž střední postavy s knírkem. Jeho mysl - kontinent.

Stalker je napínavým, téměř tříhodinovým filmem o cestě do podivné, zanedbané, zarostlé Zóny, kterou snad před dvaceti lety zasáhl meteor anebo něco jiného, podivného - z oblasti se stal centrum tajemna, v jehož středu je Místnost, která ty lidi, jimž Zóna dovolí, aby jí dosáhli, naplní Boží milostí a štěstím.

Je naprosto neuvěřitelné, že tento hluboce mystický, intelektuálský a zbožný film financoval v roce 1979 Sovětský svaz. Ve vynikajícím úvodu k filmu připomněla Galina Kopaněvová (nevycválaní teenageři neposlouchali a bavili se mezi sebou), že jen v Moskvě Tarkovského film po jeho premiéře zhlédly 2 miliony diváků, stal se zlatým hřebem desetiletí pro ruské intelektuály a fronty před kinem v Moskvě musela zvládat ruská jízdní policie.

Vizuálně Tarkovského film využívá kontrastů mezi relikty současné civilizace (polorozpadlé budovy, zrezivělé tanky, zkroucená železa obtížně definovateného původu, špinavá stojatá voda, v ní zbytky civilizace, mince, injekční stříkačky, ikony, útržky papíru) a divokou, přebujelou přírodou, která znovu nad místy, kde kdysi panoval člověk, přebírá nadvládu.

Toto napětí, vyplývající z pečlivé kompozice vizuálních složek filmu, je nesmírně intenzivní a poukazuje kamsi do hloubky, daleko pod povrch. Způsobuje, že divák sedí napjatě na krajíčku křesla. Části filmu jsou zabarvené sépiově, tam, kde krajinu prozařuje boží milost, odehrává se příběh v barvě. Intenzivní mystický zážitek navozuje prostředictvím vizuálních a zvukových metafor zvuk jízdy drezíny po železničních kolejích (stalker a jeho dva "zákazníci" jedou do zóny na drezíně), déšť, chvění, pohyb způsobený silou mysli. Nadějí v neuspokojivém světě je pro stalkera v závěru filmu jeho dcera - Tarkovský vždycky vkládá naději v děti - viz například snad nejlepší jeho film, jeho poslední film Oběť.

Pro mě bylo překvapivé po více než dvaceti letech, že film má také nesmírně silné dialogy. Skoro po celé tři hodiny probíhá intenzivní rozhovor mezi průvodcem, Stalkerem, který vodí do zóny "zájemce o štěstí" a dvěma archetypálními postavami - Spisovatelem a Vědcem. Nakonec oba odmítnou do mystické místnosti vstoupit - nemají na to odvahu. Stalker si v závěru filmu zoufá - už nikdo dnes nemá citlivost pro vnímání toho, "co je pro život nejdůležitější" - pro mystika a hloubku. Lidé jsou podle Tarkovského na světě proto, aby se projevovali tvůrčím způsobem, nikoliv aby "žrali" - tj. propadali konzumerismu.

V pátek, v době, kdy člověku ještě v uších a v mysli rezonoval intenzivní zážitek z Tarkovského Stalkera se promítaly v Hradišti dva filmy amerického režiséra Godfreyho Regia Powaqqatsi (1988) a Anima Mundi (1991). Jaké to zklamání.

Právě srovnání s intenzivní vizuální hloubkou Tarkovského obrazů vede diváka k tomu, aby si uvědomil, jak povrchní jsou filmy Godfreyho Regia. Podobně jako Leni Riefenstahlovou v jejím filmu Impressionen unter Wasser, kompozici z korálových moří, Regia zaujímají povrchní vizuální rysy jevů a seřazuje je podle jejich podobnosti - na rozdíl od Tarkovského však neproniká pod povrch. Anima Mundi je sérií tematicky řazených - jistě, vynikajícím způsobem natočených - záběrů z přírodního a zvířecího světa. Například je na hudbu nastříháno mnoho úsměvů či grimas úst nejrůznějších opic či jiných tvorů. Chybí však analýza. Některé záběry připomínají dokumentární filmy Davida Attenborougha z televize BBC - ten však svými přírodními filmy jevy kolem sebe analyzuje.

Powaqqatsi je podle katalogu LFŠ prý "strhujícím dokumentem o křiklavých rozporech na naší planetě, o hrozbě jaderné a ekologické katastrofy, ale především velkolepou symfonií o proměnách života, o těsném sepětí člověka s přírodou a kulturou". Nevím, kde na to autoři katalogu přišli. Powaqqatsi je dlouhou (film trvá 90 minut) sérií povrchně efektních záběrů života z nejrůznějších částí světa, především z Afriky. Mnohé tyto záběry hraničí s kýčem, některé jsou nepokrytě kýčovité (záběry zapadajícího slunce, zrcadlícího se zlatě na mořské hladině), mnohé jsou stereotypní. Střih těchto záběrů je bezesporu zajímavý - jeho autorem je český střihač Miroslav Janek, mimochodem autor letošní znělky LFŠ, která je projevem naprosto téže poetiky. Jenže co se snese na několikadesetivteřinové znělce filmového festivalu, která musí být vizuálně provokativní a efektivní a nemusí nutně jít do hloubky, to je nesnesitelné u devadesátiminutového filmu, u něhož přece jen předpokládáme určitou hloubku. Nebo musí všechno dnes zůstávat na úrovni povrchní stimulace našich smyslů?

Udělal jsem náhodou jeden experiment. Film Powaqqatsi je nastříhán na hudbu vynikajícího amerického skladatele Philipa Glasse. Jeho hudba je nesmírně hluboká a mimo jiné stimuluje k meditaci - oslovuje podvědomí, do něhož se při jejím poslechu a při soustředění na ni propadáme.

Když už jsem povrchní záběry Godfreyho Regia a vypracovaný, stereotypní střihačský mustr Miroslava Janka nemohl snést, zavřel jsem na okamžik oči. A stal se zázrak: V mysli mi oživla hudba Philipa Glasse. Byl to vynikající zážitek. Kdykoliv, kdy jsem oči otevřel a podíval se na plátno, vizuální stopa působila naprosto rušivě. Proč? Je to docela trapné, ale vizuální část tohoto filmu nesahá ani po kolena Glassově hudbě. Je tomu především proto, že Glassova hudba přímo oslovuje lidské povědomí a Regiovy záběry zůstávají trapně na povrchu skutečnosti.

Kde je nový Tarkovskij pro dnešní věk?

                 
Obsah vydání       28. 7. 2006
28. 7. 2006 Izraelský Irák v Libanonu, nebo širší konflikt? Karel  Dolejší
29. 7. 2006 Horko... Alex  Koenigsmark
28. 7. 2006 Reggio a Tarkovskij Jan  Čulík
29. 7. 2006 Nerušte mé kruhy!
28. 7. 2006 Brána pro nové myšlenky: Deset let Britských listů
28. 7. 2006 Britské listy – a gateway of ideas
28. 7. 2006 Výročí 10 let: 29. 7.1996 - první vydání Britských listů
28. 7. 2006 Archiv od října 1996 do září 2001
28. 7. 2006 Prima: Vidiny Oldřich  Průša
28. 7. 2006 Poctivost se nevyplácí? Jan  Čulík
27. 7. 2006 Antikomunistická mše Jan  Čulík
28. 7. 2006 Je kritika komunistického útlaku antikomunismus?
28. 7. 2006 Desatero Jiří  Jírovec
28. 7. 2006 Proč to stále nejde? Michael  Kroh
28. 7. 2006 K České televizi
28. 7. 2006 Izraelské bombardování Libanonu hrozí ekologickou katastrofou Miroslav  Šuta
28. 7. 2006 Hrozí vám, pane Čásenský, nějaký postih za to, kdybyste psal demokraticky? Tomáš  Franke
28. 7. 2006 WTO: přerušení obchodních jednání potvrzeno - odklad na neurčito Ludmila  Štěrbová
28. 7. 2006 O zapomenutých souvislostech 2. světové války Milan  Černý
28. 7. 2006 Sněmovna a Senát: přenášení odpovědnosti Lukáš  Jelínek
27. 7. 2006 Literární příběh ztrácí účinek a společenskou váhu, protože je pouze fabulovaný Miroslav  Vejlupek
27. 7. 2006 My ty lidi do ráje naženeme třeba bičem! Petr  Wagner
27. 7. 2006 Palestina a Libanon: součást globální války Thomas  Franke, Pavel  Ponomarev
27. 7. 2006 83% Čechů je hloupých – nechtějí americké protiraketové základny Helena  Franke
27. 7. 2006 Světová obchodní organizace: co se vlastně děje Ludmila  Štěrbová
27. 7. 2006 Vepřová se šesti Bohumil  Kartous
27. 7. 2006 Vzdálený Blízký východ Martin  Hekrdla
22. 11. 2003 Adresy redakce
5. 6. 2006 Témata Britských listů

Letní filmová škola, Uherské Hradiště RSS 2.0      Historie >
29. 7. 2006 Nerušte mé kruhy!   
28. 7. 2006 Poctivost se nevyplácí? Jan  Čulík
28. 7. 2006 Reggio a Tarkovskij Jan  Čulík
27. 7. 2006 Antikomunistická mše Jan  Čulík
24. 7. 2006 A tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu Jan  Čulík
23. 7. 2006 Jak je těžké natáčet "cizí" filmy v Čechách Jan  Čulík
23. 7. 2006 Filmovku zahájila africká politická agitka Jan  Čulík
22. 7. 2006 Zvoník u matky Boží – výtvarně pozoruhodná inscenace, scénářem méně Jan  Čulík
1. 8. 2005 S Břetislavem Rychlíkem o jeho tvorbě a o České televizi Jan  Čulík
1. 8. 2005 Skončila letošní Letní filmová škola - většina nových českých filmů byla nevýrazná Jan  Čulík
30. 7. 2005 O sporné redakční politice hradišťských Filmových listů Petr  Šafařík
29. 7. 2005 Štěstí Bohdana Slámy - nejlepší český film letošní sezóny? Jan  Čulík
28. 7. 2005 A. J. Liehm: Každá dobrá kultura je kritika proti Jan  Čulík
27. 7. 2005 „Nový“ český film plný starých myšlenek a stereotypů Ema  Čulík
27. 7. 2005 A 'new' Czech film full of old ideas and sterotypes Ema  Čulík