Nová americká národní bezpečnostní strategie: Nerozhodnost a nepružnost není "strategická trpělivost"

6. 2. 2015 / Karel Dolejší

Právě byla zveřejněna nová redakce národní bezpečnostní strategie USA ZDE. Dokument okamžitě vyvolal pozornost, mj. také proto, že nově hovoří o potřebě "strategické trpělivosti" ZDE ZDE. Po bližším prozkoumání textu je však zřejmé, že se Bílý dům ve skutečnosti pouze rétorickou ekvilibristikou vyhýbá obvinění z nerozhodnosti, které mu opakovaně adresují kritikové z mnoha stran.

Americká kultura je obecně vzato snad až nutkavě proaktivní a výrazy jako "strategická trpělivost" se nestávají příliš často předmětem veřejné debaty. Dochází k tomu spíše výjimečně, jako když v roce 2000 zemřel opravdu velmi netypický kapitalista, zakladatel firmy Genetech Bob Swanson ZDE. Ze všech praktických hledisek je třeba "strategickou trpělivost" zejména v kontextu národní bezpečnostní strategie považovat za výraznou terminologickou inovaci, která hluboce protiřečí zažitým kulturním stereotypům. Bylo by tedy žádoucí nový pojem co nejpřesněji definovat, co nejpodrobněji vysvětlit, a to vše ještě pokud možno tak atraktivně, aby se kompenzovala univerzální americká nechuť k "nečinnosti a vyčkávání".

K ničemu z toho nedošlo. "Strategická trpělivost" je v nové redakci národní bezpečnostní strategie zmíněna sice na klíčovém místě, avšak "never more", a po pořádné definici nebo vysvětlení byste pátrali marně. Daily Beast se z vlastní iniciativy chopil exegeze, ale v samotném originálním dokumentu opravdu není pojem definován jako "strategická opatrnost", což by nejlépe vystihovalo smysl toho, co ve skutečnosti vyložila redakce amerického magazínu. Opatrnost je totiž vlastnost, kterou aplikujete předtím, než se do něčeho pustíte. Trpělivost je pak vlastnost, kterou projevíte, když už si nemůžete vybírat a věci nejdou tak dobře, jak byste si představovali, takže zkrátka musíte leccos nepříjemného vydržet. Čili "strategická trpělivost" opravdu neoznačuje a ani nemůže označovat předběžné pozorné zkoumání toho, do čeho se pustit nebo nepustit, jak se domnívá Daily Beast. Musí označovat něco jiného.

Strategická trpělivost je ve skutečnosti dlouhodobě vlastností typicky ruskou. V úzce vojenském smyslu označuje vyhýbání se charakteristické západní snaze dosáhnout v konfliktu co nejrychlejšího rozhodnutí. K tomu Rusové sahají spíše výjimečně. Kalkulují naopak s odložením rozhodnutí na dobu, kdy se poměr sil vyvine co nejvíce v jejich prospěch, a za tímto účelem konflikty protahují. V době napoleonské invaze se vyhýbali bitvám s postupujícím protivníkem, jak to jen šlo (kdyby to záviselo jen na Kutuzovovi, nedošlo ani k bitvě u Borodina, tu si vynutil car), přešli k partyzánské válce, odřízli svou armádou Francouze od zásobování a "nechali zimu porazit Napoleona". Teprve pak přišla bitva u Malojaroslavce atd. Podobně, i když zdaleka ne tak chytře, si počínali za 2. světové války proti Hitlerovi.

Strategická trpělivost patří především k obranné strategii a zhruba řečeno především kalkuluje s výměnou prostoru za čas. Než by byla riskována osudová porážka na počátku konfliktu, raději se ustupuje do hloubky vlastního území. Protivníkovi se tím prodlouží komunikační linie a vedou po nepřátelském území, kde jsou vystaveny útokům z týlu. Protivníka ničí nezvyklé klima a všechny možné další faktory přispívají ke zvýšení frikce. Naproti tomu Rusko získá čas postavit co nejvíce vlastních jednotek, vybudovat zbrojovky za Uralem atd.

Tento typ strategické trpělivosti si mohlo Rusko dovolit kvůli své obrovské rozloze a v neposlední řadě také relativní politické a kulturní homogenitě. Naopak mezinárodní koalice typu NATO si takový přístup nikdy nedovolily, a to na prvním místě z politických důvodů. Obranná strategie NATO v době sovětské konvenční převahy byla založena na zásadě, že ani na samotném území SRN vlastně není kam ustupovat, je třeba tvrdošíjně bránit každou píď území hned od počátku. V opačném případě totiž hrozilo, že se mnohočetná a diverzifikovaná koalice NATO začne zevnitř rozkládat, některé státy začnou kalkulovat s blížícím se obsazením a hledat způsob, jak se vyhnout zničení během bojů, atd. Není zde zkrátka možné měnit prostor za čas. (Zdravíme na Ukrajinu.) Je třeba jednat neprodleně, včas a současně správně. Koaliční obrana vyžadovala odjakživa strategickou rozhodnost, nikoliv strategickou trpělivost.

"Staré NATO" z doby studené války ovšem bylo podstatně politicky soudržnější než současné "nové NATO". Takže pokud strategická trpělivost z politických důvodů nepřipadala v úvahu před rokem 1989, tím spíše nepřipadá v úvahu dnes. Strategická opatrnost je něco jiného; Spojené státy a ostatně i každý jiný stát na světě by měl velmi dobře zvážit, zda vstupovat do ozbrojeného konfliktu, pokud tak učinit opravdu nemusí a může své zájmy zajistit jinak. Vyhýbat se nesmyslným válkám je nanejvýš žádoucí. Ale plánovat koaliční obranu na principu strategické trpělivosti je dnes ještě nereálnější než v době, kdy NATO čelilo Varšavské smlouvě.

Dále je třeba říci, že i tam, kde strategická trpělivost politicky přichází v úvahu, jednoznačně vyžaduje dlouhodobé plánování. Avšak dlouhodobé plánování je to úplně poslední, v čem dnešní USA a zejména Obamova administrativa vynikají. Rozhoduje se ad hoc, rozhodnutí se často ze dne na den změní ve svůj opak, není ani památky po jasném realistickém cíli a cestě, která k němu povede, projevíme-li údajnou strategickou trpělivost. Místo toho se cíle stanovují podle školometských zásad či rovnou ideologicky. Například na vítězství "umírněných prodemokratických syrských povstalců" nad Asadovým režimem můžete trpělivě čekat ještě mnoho let; pokud ale Asada jednou někdo svrhne, budou to zřejmě islamisté nebo syrský vojenský převrat (a výsledek může být o dost horší než samotný Asad). Čekat tedy, až Asadův režim svrhnou "umírnění rebelové", vůbec neznamená dlouhodobě plánovat a projevit strategickou trpělivost. Očekávat něco takového i po tolika zjevných a výmluvných neúspěších znamená splnit beze zbytku Einsteinovu definici nepříčetnosti. Znamená to být nadutý ignorant a blbec.

Nová americká národní bezpečnostní strategie dále předpokládá posílení potenciálu k předcházení konfliktům, a to jak mezistátních, tak vnitrostátních. Ani v tomto kontextu však pojem strategická trpělivost nijak nezískává na ostrosti.

Můj výklad apelu na "strategickou trpělivost", revoluční pojmové inovace obsažené v nejnovější americké národní bezpečnostní strategii, se od výkladu, který zvolila redakce Daily Beast, výrazně liší.

Mějte proboha s tím Obamou "strategickou" trpělivost!

Jeho i s týmem nekompetentních poradců zcela neschopných měnit přístupy, které prokazatelně nefungují, budete muset vydržet ještě dva roky.

0
Vytisknout
4324

Diskuse

Obsah vydání | 9. 2. 2015