Mé znepokojení nad praxí firmy Scio pan Kartous nevyvrátil

11. 12. 2012

Můj první příspěvek nebyl primárně míněn jako kritika toho co dělá Scio, byla to prostá korekce pro videopříspěvek, kde bylo zamlčeno že p. Šteffl má komerční firmu prodávající přijímací zkoušky a zároveň jejich internetovou a jinou přípravu, píše Petr Hájek.

Jak objektivní informace očekáváte od člověka který mluví o něčem, co sám prodává (ale je uveden jako člověk zabývající se statistikou, tedy zdánlivě objektivní a nezávislý)?

Na stránkách Scio je možné si ověřit, že tato společnost pravděpodobně usiluje do budoucna o vybudování alternativního komerčního vzdělávacího systému. Z tohoto pohledu je třeba chápat jejich rétoriku.

Komentáře kolem Scio byly míněny pro dokreslení situace, a měl jsem v tu chvíli na myslI střední školy (to jsem řekl implicitně).

Nyní tedy krátká reakce na p. Kartouse.

Prý jsem nenaznačil v čem vidím konkrétní problém Scio. Mohu Vás ujistit, jako vysokoškolský učitel, že příprava na skutečný test od lidí, kteří tento skutečný test také vytvářejí, nebo jsou s nimi v pracovním kontaktu, má zcela jinou hodnotu než příprava na test od někoho, kdo ten test sám nezná a nevytváří.

Kazdy člověk, který někdy učil, vám to snadno potvrdí. Říct že stačí znát trojčlenku apod., je výsměch každému, kdo ví, o čem je řeč.

Pan Kartouz tvrdí, že příprava na testy je prováděna někým jiným než tím, kdo připravuje zkouškové testy.

To může znamenat cokoliv. Děti v přípravě řeší úlohy podobné zkouškovým, a to je to podstatné, ne to jak se jmenuje jejich instruktor.

Vyzývám pana Kartouse, ať mi ukáže statistiku (jsou přeci statistickou společnosti, že ano) s následujícími položkami, např. za minulý rok:

1.Celkový počet děti, které dělaly Scio přijímačky na střední školy.

2. Z toho počet úspěšných děti, které byly přijaty.

3. Celkový počet těch kteří prošli Scio kurzy.

4. Z těch přijatých jaké procento prošlo kurzy Scio.

Pak uvidíme, ale vsadím boty, že mi řekne, že touto statistikou nedisponuje.

Scio se ohání argumentem, že jejich zkoušky jsou objektivní v tom smyslu, že smazávají rozdíly mezi školami.

Vzhledem k tomu, že jejich testy nejsou primárně zaměřeny na encyklopedické znalosti, je pravděpodobné, že má statisticky pravdu, to jim neberu, to se ale týká dětí, které ty testy předtím nikdy neviděly.

O to zde ale vůbec nejde, tento argument je irelevantní.

Porovnejte úspěšnost těch, kteří prošli přípravou, a těch, kteří jí neprošli, to je můj hlavní argument pro neférovost těchto zkoušek (protože přípravný kurz je příliš drahý pro děti z chudých rodin, aby bylo jasno).

To je přece jasné každému, a proto rodiče ty děti dávají do kurzu aby zajistili s vysokou pravděpodobností přijetí na školu, je to normální obchodní transakce.

Proto já ani nepředpokládám že bych mohl přesvědčit typického českého čtenáře o neetické situaci, skoro všichni, co jsem s nimi v Praze mluvil, budou souhlasit s argumenty pana Kartouse a ještě dodají obvyklou frázi, že všichni přece vědí, že soukromá firma je lepší než stát (kdo ví co tím myslí, asi v přípravě testu?).

V odhadů ceny jsem se spolehl na paměť, která mi říkala že celková příprava (to jsem označil jako cenu za kurz) stala v té době přes 8 tisíc, což jsem označil za řádově 10 tisíc.

Zde jsem byl neopatrný, neboť p. Kartous mě chytil za slovo a citoval ceny za kurzy zvlášť pro OSP, matiku apod. které jsou pochopitelně nižší, zhruba třetinové.

Nicméně, jejich letošní cena pro Balíček Maximům 5. třída je 6 799 Kč (to je kompletní přípravný kurz na přijímačky do osmiletých gymnázií), podle jejich vlastních stránek s výraznou slevou.

Vzhledem k tomu, že ostatní položky také nabízejí se slevou 30%, dá se odhadnout, že původní cena Balíčku Maximum byla nepochybně řádově 10 tisíc, jak jsem to citoval já.

Podle svých stránek připravují zkoušky na několik desítek středních škol. Počet těchto škol se přitom lety zvyšuje.

Proto jsem řekl, že tato firma potenciálně - tj. v budoucnosti, může ovládnout přijímací proces v celé zemi.

Vyjádření p. Kartouse, že Scio dává jen výsledky testů, a škola rozhoduje o přijetí, že jsou tedy vlastně odděleny, je zajímavé, a považuji to za nádhernou ukázku českého myšlení, které se více než o faktickou stránku věci zajímá o jakési formální nesmysly.

Jakoby tedy ten test přímo nesouvisí s přijetím.

V praxi je to úplný nesmysl, neboť školy samy vyvěšují přijímací kritéria závisející na Scio bodech, a zkoušky se odehrávají fyzicky na té škole, kam se žáci hlásí.

Stalo by za to vědět, co z toho ty školy vlastně mají.

Proč tedy školy rovnou nezavedou přijímací klíč podle hodnoty IQ žáků? Je to stejně nesmyslný údaj a taky "objektivní".

Nyní přecházím k dalšímu důležitému bodu. Že prý jsem nedal konkrétní příklady ohledně komerčních přijímaček. Byly uvedeny komerční příklady SAT, GMAT, LSAT. Všechny tyto zkoušky, a dále GRE a TOEFL, se týkají univerzitního vzdělání.

Tyto zkoušky jsou přitom připravovány prostřednictvím nebo s účastí univerzit, nebo non-profit organizacemi, nejsou tedy čistě komerčními projekty jak p. Kartous naznačuje.

Zdůrazňuji, že vysokoškolské přijímačky apod, jsou zcela jiná kategorie než střední školy, a neměl jsem je vůbec na mysli, když jsem psal první příspěvek. Asi jsem to měl říct explicitně.

Především studenti na dané škole, a obzvláště v anglosaském prostředí, pocházejí z celého světa, nemluvě o různých částech té které země. Zde je standardizace nevyhnutelná (a testy tohoto typu složené třeba v různých místech).

Kromě toho, vysokoškolské studium je již za hranici povinné docházky, na rozdíl např. od víceletých gymnázií u nás.

Střední školy, které jsem měl na mysli, jmenovitě ve Španělsku, Itálii, Francii a Finsku, jsou buď vůbec bez přijímacích zkoušek, nebo se zkouškou, ale rozhodně ne tak extrémně selektivní jako u nás, a v žádném případě ne zkouškou připravenou ekvivalentem společnosti Scio.

Ve všech těchto zemích člověk jde na střední školu v místě bydliště (ve Francii povinné, i když francouzský systém je složitý a obsahuje několik alternativ-samozřejmě nekomerčních), žádné dojíždění do prestižních gymplů jako v Praze.

Jak je to v Německu, nevím, ale vsadil bych se opět, že Scio by tam nemohlo operovat.

Strávil jsem několik let v Kanadě a USA, kde prakticky všichni jdou na high school, takže i tam nepředpokládám žádný skutečně selektivní přijímací proces (i když jsem se na to tehdy neptal, takže jistě to nevím).

Za sedm let, co jsem tam byl, jsem ani jednou neslyšel o přijímačkách na high school, problém je samozřejmě dostat se na dobrou univerzitu a zaplatit školné.

Když už je řeč o chybách ve zkouškách. Nepovažuji to za hlavní argument, ale buďte ujištěn, že v Kanadě nebo USA by po jakémkoli chybném zadání zkoušek následoval velký průšvih, a spousta soudních pří. Scio by to určitě nepřežila, pokud by to už nebyl nějaký velký monopol.

V Česku se vydává za čestné jednání, když zruší výsledky těch chybných (resp. opakovaných) otázek a řeknou, že každý dělá chyby.

Nechtěl jsem ve svém prvním příspěvku, a nechci ani teď, jít do hlubší analýzy školství, která s problematikou zkoušek samozřejmě souvisí, protože je to velké téma, které zasluhuje analýzu na mnoha úrovních.

Jako rodič tří dětí školního věku a vysokoškolský učitel a profesionální matematik však zastávám názor, že děti z 1.-5. třídy by neměly používat internet vůbec, a ty starší jen sporadicky.

Argumenty již zazněly v jiném příspěvku a jsou všeobecně známé.

Je naprosto kontraproduktivní zahlcovat dětský mozek kvanty dat. Děti, ale i dospělí, by se spíš měli snažit v tom, co je okolo nás, najít nějaký smysl a řád, soustředit se na to, co je hlavní.

Zde je taky nezastupitelný učitel. Škola spoluvytváří v dětech zásadní společenské návyky, vztahy k druhým lidem, vztah k autoritám, kulturu, a řadu jiných prvků které rodina nenabízí, a internet nemůže vůbec nahradit.

0
Vytisknout
3451

Diskuse

Obsah vydání | 11. 12. 2012