Co dnes umí říct ekonomové o dopadech AI?
3. 9. 2026
čas čtení
11 minut
Asi jste si všimli, že jsou méně optimističtější než softwaroví inženýři. Zde můj přehled hlavních argumentů, píše přední český ekonom z CERGE-EI Štěpán Jurajda.
AI je jedním z největších investičních boomů v poměru k HDP v historii, podobným boomu železnic, optických kabelů během dot-com éry a jiných převratných technologií. Rozsah těchto investic znamená, že hyperscaleři je už často nefinancují pouze z vlastního cash flow, ale také pomocí dluhopisů, které na kapitálovém trhu soutěží s vládním dluhem. Změnila se očekávání investorů ohledně dlouhodobého růstu. Všichni jsme tak vystaveni historické technologické revoluci – a možná i historické bublině na kapitálových trzích. Proč? Mnoho uživatelů dnes neplatí plnou cenu používání AI a nevíme, kolik jich bude ochotných ji platit. Třeba bude mít OpenAI v budoucnu problémy se zajištěním dalších zdrojů od velkých firem, jako jsou Amazon či Microsoft, jejichž investice a obchodní vztahy jsou provázané s růstem ocenění AI firem. Uvidíme. Taky oproti železnici investice do AI rychleji zastarávají. To, že tu něco z AI investičního boomu zůstane, neznamená, že to zůstane hodnotné dlouho – na rozdíl od železničních kolejí. Pokud by došlo ke kompletní komoditizaci AI a k masivní recesi po skončení investičního cyklu, dopady takové recese bychom nakonec jako vždy zaplatili všichni. Také stačí jedna velká geopolitická krize a výroba komplikovaných čipů, závislá na desítkách kritických dodavatelů, se zabrzdí.
Dnes ale všichni chtějí vědět, co se stane, když AI boom pojede dál. Nejde tu jen o historicky mimořádně velký investiční cyklus. Jde o nový typ technologie: máme poprvé dostupnou kognitivní technologii napříč obory. Kromě všem známé schopnosti AI analyzovat a přetvářet text, řešit úlohy atd. je také důležité, že pomocí predikčních mechanismů zlepšuje schopnost každodenního rozhodování milionů jednotlivců. A konečně je tu příslib obecné inteligence, tj. možnosti, že AI bude generovat nové nedigitální technologické revoluce. To vše je důležité nejen vzhledem k dopadu AI na profese a odvětví, ale i pro naše očekávání, jak celý ten příběh dopadne.
Ekonomové dávají dlouhodobý růst HDP na logaritmickou škálu a ukazují, že převratné technologie zásadně a trvale neměnily tempo růstu. U standardní revoluční technologie typu železnice nebo knihtisku vám také každý ekonom řekne, že když jde něco dělat lépe a rychleji – přepravit tunu nákladu nebo vyrobit pěknou košili, což bylo za renesance velmi nákladné –, vyrábí se toho pak více a klesá cena. Košile jsou dnes levné. Pokud poptávka po košilích neroste dostatečně rychle, potřebujeme jich konečné množství, zabere nakonec dané odvětví – textil, knihy nebo zemědělství – díky nižší ceně navzdory růstu výroby menší část celé ekonomiky.
Pokud AI pouze generuje obrázky a videa a automatizuje snadno automatizovatelné úkoly, pak je rozsah těchto úkolů i poptávka po nich omezená, podobně jako u košil. Nakonec mzdy sestřiček, instalatérů a učitelů rostou spolu se mzdami v odvětvích, v nichž došlo k růstu produktivity – jinak by sestřičkami nezůstali. A jsou to potom služby, které dominují ekonomice. Zásadní je tu reakce poptávky na zlepšení a zlevnění produktu. Radiologů je dnes v USA více než před deseti lety, i když AI umí číst některé medicínské snímky. Může to být i tím, že jsou radiologové díky AI nástrojům užitečnější, a roste proto poptávka po jejich práci.
AI však možná bude obecně použitelnou technologií, která změní k lepšímu všechny obory a aktivity, vyberou se daně a budeme všichni jen popíjet Châteauneuf-du-Pape.
Zásadní tu je, jaké typy inovací bude AI přinášet. Buď nabídne především lepší, automatizovaný, průběžně zdokonalovaný, a tedy dostupný a levný software, nebo bude vymýšlet i nové revoluční technologie mimo digitální svět. Pojdmě si to představit.
Automatizace manuální práce probíhá už po staletí. Automatizace zadávání dat do tabulek a telefonních marketingových kampaní produktivitu zvedne, ale svět nezmění. Naše počítače jsou dnes řádově milionkrát výkonnější než počítače ze sedmdesátých let, ale my nejsme milionkrát produktivnější. Co přesně dnes brzdí vyšší produkci zdraví, zábavy, jídla, kultury nebo bydlení? Je překážkou nedostatečná automatizace softwarových schopností? Nebo budeme i při dokonalém a zdarma dostupném softwaru pořád pěstovat brambory v zemi a stavět domy podobně jako dnes?
Navíc i ty softwarové (digitální) inovace vyžadují přizpůsobení firem a společnosti a jejich implementace může trvat desetiletí. Waymo taxi si zavoláte v San Franciscu, ale v Chicagu ještě ne.
Možná však AI bude vymýšlet další nové technologie rychleji, než to umíme my lidé. Až se to začne dít a na trhu budou například nová léčiva vyvinutá s pomocí AI, budeme vědět, že se svět skutečně změnil. Zatím ještě nemáme v masivním rozsahu ani ty nové aplikace v mobilu.
Víme už, jak to s dopadem AI na produktivitu fakticky vypadá? Moc ne. Doba je mladá a máme zatím málo přesvědčivých randomizovaných studií o dopadu AI na produktivitu ve firmách. Dosavadní práce ukazují, že používání digitálních AI nástrojů v prvním kroku pomáhá hlavně méně zkušeným a méně produktivním zaměstnancům. Výzkumu ale máme zatím prostě málo. A proč mluvím o (kvazi)randomizovaných studiích? Nestačí pouze sledovat, kdo AI používá. Bývají to firmy, kterým by se více dařilo i ve světě bez AI. Zkušeností a dat bude přibývat spolu s rychlým nástupem AI. Zatím si šéfové firem mohou myslet, že se AI musí zavádět všude za každou cenu.
Jak se nejspíš změní charakter práce? Když bude kognitivní kapacita levná a snadno dostupná, přirozeně se zvedne hodnota jiných důležitých součástí pracovní náplně: schopnosti udržovat vzájemnou důvěru, emoční inteligence a znalostí, které nejsou popsané v dokumentech, na nichž se AI trénovala, ale které má seniorní zaměstnanec. A ano, služby lidí lidem budou mít velkou hodnotu. Budeme také potřebovat zavést nové profese: firemní architekty AI, dohlížitele nad AI agenty a pracovníky, kteří ručí za důvěryhodnost firmy a jejích výstupů.
V příštích letech může mít používání AI pozitivní i negativní dopady specificky na mladé lidi: na učení se ve školách a na začátky kariér. Může zlepšit znalosti díky personalizovanému učení, ale také vést k horšímu soustředění, oslabení osobních vztahů nebo k tomu, že mladí lidé neprojdou úkoly, na nichž dříve získávali zkušenosti. Taky nabírání zkušeností na začátku kariéry už možná nebude placeno stejně jako dnes. Možná budeme první roky po studiích pracovat zdarma, na dluh, abychom prokázali vyšší úroveň znalostí, než jakou lze načíst z odpovědí AI, a abychom se stali seniorními zaměstnanci, kteří AI efektivně využívají a mají pro firmu vlastní nenahraditelnou hodnotu.
Společnost se zkrátka s AI musí naučit pracovat, stejně jako zavedla pravidla pro bezpečnost elektrických rozvodů v domech. Součástí reakce na AI by měl být i flexibilní trh práce a dostupné celoživotní vzdělávání a rekvalifikace. (V ČR těžko.) Dopady AI budou tak z velké části záviset na našem společném rozhodnutí o regulaci a veřejné politice. Když se dramaticky snížíla zaměstnanost v zemědělství, rozhodli jsme se například chránit krajinu pomocí dotací zemědělcům.
Historicky nový je na AI revoluci také masivní přesun ekonomických výnosů a kontroly (vlastnických práv) od těch, kteří znalosti vytvořili – knihy, webové stránky a další obsah, na němž se AI trénovala –, směrem k majitelům AI firem. Pro společnost je podobně nový zásadní rozpor s majiteli AI – monopoly a platformami, které budou díky AI schopny nabízet personalizované ceny a mzdy tak, aby maximalizovaly zisk. Chceme, aby lidé v osobní krizi platili více a vydělávali méně? Umožní to regulace využívání AI, fungování trhů?
Výnosy z AI možná zůstanou úzké skupině, podobně jako u titánů sociálních médií a dalších monopolů, které ovládly svůj trh kombinací technologického pokroku s predátorskými cenami a pohlcováním konkurence. (Taky je ale možné, že americké firmy z trhu vytlačí levnější čínská konkurence.) AI také může snižovat v řadě zemí dlouhodobě klesající podíl práce na HDP ve prospěch kapitálu. To hrozí, pokud AI práci hlavně nahrazuje, není k ní silně komplementární. Daňová politika potom rozhoduje o tom, komu výnosy z růstu zůstanou. Pokud voliči ponechají stávající nastavení daňové politiky, které je od osmdesátých let příznivé pro kapitál, a pokud státy nebudou nadále daňovou politiku koordinovat a budou si navzájem konkurovat nižším zdaněním kapitálu, bude koncentrace výnosů pokračovat.
O pravidlech daňového systému a další regulaci nakonec stále rozhodují lidé. Zde může být výhodou, že v EU nemáme velké AI firmy s tak silným vlivem na politiku. Nevýhoda je jasná: v USA bude několik extrémně bohatých lidí a větší počet špičkových, špičkově placených AI specialistů, kteří v Evropě nebudou. A možná díky tomu poroste v USA i mediánová mzda mnohem rychleji než v EU. Uvidíme.
Když jsem tento text ukázal AI, shrnula to pěkně:
Dopady AI na trhu práce závisí na několika faktorech:
1. Co AI dokáže automatizovat na úrovni jednotlivých úkolů?
2. Jak se tím změní produktivita celého pracovního místa?
3. Jak se reorganizuje celá firma?
4. Jak zareaguje poptávka po výsledném produktu?
5. Jak flexibilní je trh práce a podpora doplňování dovedností pracujících?
6. Kdo bude vlastnit doplňkový kapitál a získávat výnosy?
7. Jak rozdělení těchto výnosů ovlivní daně, konkurence a vyjednávací síla pracovníků?
Teprve z kombinace těchto odpovědí lze odvozovat dopad AI na zaměstnanost, mzdy a nerovnost ve společnosti. Samotný seznam činností, které dnes model zvládne, nám o konečném výsledku na trhu práce říká překvapivě málo.
Text Štěpána Jurajdy na sociální síti
zde.
238
Diskuse