Pařížské jaro

30. 4. 2016

Ve Francii se formuje nové hnutí proti snahám deregulovat trh práce. Vlna protestů začala otřásat Francií počínaje únorem, kdy vláda Françoise Hollanda a Manuela Vallse oznámila podrobnosti o navrhované reformě francouzského zákoníku práce. Dne 9. března se masivních protestů zúčastnilo 9,5 miliónu Francouzů, 31. března se na demonstraci odborů sešlo 1,2 milionu lidí a 9. dubna desítky tisíc občanů pochodovaly Paříží a dalšími francouzskými městy, aby vyjádřily odpor proti navrhovanému zákonu.

Jedním z nejpozoruhodnějších aspektů nového hnutí je závratný počet měst, kde se protesty organizovaly; jen 31. března se demonstrace uskutečnily ve francouzských 250 městech. Toho dne byla v noci na pařížském náměstí Place de la République navzdory dešti zahájena první z okupačních aktivit hnutí s názvem Nuit debout (Noc na nohou). V následujících týdnech se okupace Nuit debout rozšířily do dalších částí Francie. Jen v Paříží zaplnily Place de la République při masových večerních setkáních desítky tisíc protestujících.

„Okupace“ polarizovala francouzské politické mínění. Národní fronta Marine Le Penové vydala prohlášení, v němž volala po potlačení aktivit hnutí Nuit debout s tím, že přestavují „zdroj násilí a degradace“. Bývalý francouzský prezident Nicholas Sarkozy označil účastníky protestu za „vygumované násilníky“ a okupaci Place de la République přirovnal k „obrovskému ohni, který podkopává autoritu státu“.

Tato politická stanoviska se objevila v době zostřené represe a policejního násilí. Navzdory výjimečnému stavu, který ve Francii trvá od listopadových teroristických útoků v Paříži, se státní moc neodhodlala k úplnému zákazu shromažďování. Avšak vládní suspenze občanských svobod poskytla násilím proslulé francouzské policii zelenou při potírání protestů proti navrhovanému zákoníku práce.

Nicméně francouzská veřejnost je protestnímu hnutí nakloněna, alespoň podle březnového průzkumu veřejného mínění: tři čtvrtiny dotázaných jsou proti zvažovanému zákonu a více než polovina z nich si přeje, aby protesty pokračovaly. Parlament má o reformě zákoníku práce jednat 3. května, a protestní hnutí tak vstupuje do kritické fáze své existence.

Převrácení hierarchie

Sázky jsou vysoké. Vládní návrh by revidoval značnou část stávajícího zákoníku práce. Kupříkladu by pozměnil pravidla týkající se pracovní doby tím, že by poskytl firmám větší flexibilitu při prodlužování pracovní doby. V současnosti trvá pracovní týden ve Francii 35 hodin a podle pravidel nového zákoníku práce by mohl být denní pracovní limit stanoven na 12 hodin. V případě, že byl zákon schválen, bylo by v pravomoci ministerstva práce v případě „výjimečných okolností dočasně zvýšit týdenní pracovní dobu na 60 hodin“. Mezitím by legislativa výrazně snížila bonusové odměny těm zaměstnancům, kteří pracují déle než 35 hodin týdně.

Připravovaná reforma počítá se změnou pravidel při propouštění zaměstnanců v tom smyslu, že umožní firmám je snadněji propouštět z ekonomických důvodů. Francouzská legislativa nyní vyžaduje, aby zaměstnavatelé uvedli oprávněný důvod pro výpověď ze zaměstnání, nicméně návrh nového zákona by jim to podstatně ulehčil s tím, že ekonomické důvody stačí.

Asi nejkontroverznější opatření, s nímž francouzská vláda přichází, je vytváření speciálních smluv, které by narušily stávající pravidla týkající se růstu mezd, počtu pracovních hodin a dalších aspektů zaměstnaneckých smluv. V případě, že by obchodní společnosti a firmy chtěly rozšířit své působení nebo expandovat na trhu, mohly by od svých zaměstnanců požadovat ústupky, i kdyby odporovaly podmínkám kolektivního vyjednávání o smlouvách či stávajícímu pracovnímu právu. Obecně je možné konstatovat, že tato opatření výrazně posílí pozici zaměstnavatelů.

Velké společnosti vnímají současný zákoník práce jako nepružný a nevýhodný pro jejich činnost, a dá se tvrdit, že jej chápou jako nepřípustné břemeno. To ovšem neznamená, že by se konzervativní podnikatelské kruhy ve Francii spokojily s tím, co Hollandova vláda veřejnosti předložila, zvláště poté, co byly do navrhovaného zákonu implementovány některé požadavky jeho oponentů.

Ale i tak by zvažovaný zákon představoval pohromu pro obyčejné zaměstnance, neboť by mohl zničit sociální výhody, za něž bojovali dlouhá desetiletí. Nový zákoník práce by výrazně zasáhl do růstu mezd, pracovních podmínek, záruk při získávání zaměstnání, a zákonem daný 35 hodinový pracovní týden by de facto pozbyl smyslu. Šéf přední francouzské odborové federace CGT Phillipe Martinez poznamenal: „Hlavním důvodem našeho nesouhlasu s navrhovaným zákoníkem práce je skutečnost, že by každé firmě umožnil vytvoření svého vlastního zákoníku práce.“

Hollandova riskantní hra

Tento návrh z dílny Hollandova kabinetu se rovněž podepsal na podpoře pro francouzskou vládu, která klesla na 15 procent a je nyní na historickém minimu. To pro prezidenta Hollanda nevěstí nic dobrého, neboť šance, že bude příští rok zvolen do prezidentského úřadu, je nevalná. Ačkoliv Hollande opakovaně prohlásil, že bude usilovat o znovuzvolení, většina voličů jeho domovské platformy, Socialistické strany, preferuje jiné kandidáty (například premiéra Manuela Vallse nebo ministra financí Emanuela Macrona).

Na začátku tohoto roku činila míra nezaměstnanosti ve Francii 10,6 procenta (v době, kdy se François Hollande ujal prezidentského úřadu, byla v zemi devítiprocentní nezaměstnanost), nejvyšší za posledních 20 let. Mezi mladými Francouzi je v současnosti 25 procent nezaměstnaných. Francouzská vláda v čele s prezidentem Hollandem přišla se strategií liberalizace trhu práce s tím, že klíčem k úspěchu je vytvoření příznivého klimatu pro podnikatele. Jeho kabinet prosadil řadu reforem určených ke zvýšení flexibility zaměstnaneckých poměrů, jež v důsledcích vedly k posílení zaměstnavatelů na úkor zaměstnanců.

Neexistuje tedy důvod k optimismu, že by navrhovaný zákoník práce přispěl ke stabilizaci ekonomické situace ve Francii, zejména při vytváření nových pracovních míst. Otázkou ale zůstává, zda budou protestní aktivity hnutí Nuit debout pokračovat s dosavadní intenzitou, nebo se rozmělní obdobným způsobem jako masové protesty, které se ve Francii periodicky objevovaly v letech 1995 až 2010.

Celý článek v angličtině ZDE

(Shrnutí připravil Daniel Veselý)

0
Vytisknout
2366

Diskuse

Obsah vydání | 3. 5. 2016