Z Hondurasu putují do USA desetitisíce dětských uprchlíků - většinou pěšky

21. 8. 2014 / Miloš Kaláb

Vláda Hondurasu reagovala tím způsobem, že přikázala armádě, aby převzala nemocnici Mario Catarino v San Pedro Sula pod svou ochranu, protože se ukazovalo, že mocné a nebezpečné zločinné síly infiltrovaly její administrativu. Tyto události jsou prý jednou z příčin současného hromadného útěku mladých lidí do USA. Místní politička paní Beatriz Valleová, která žila před lety v Kanadě, žádá občany, aby nesoudili přísně rodiče za to, že posílají své děti pryč ze země.

Reportérka novin New York Times, paní Sonia Nazariová, napsala, že se letos očekává až 90 tisíc dětí, které budou dány v USA po ilegálním překročení amerických hranic do vazby. Před 3 roky to bylo "pouze" 6800 dětí. Podle jejího názoru se nejedná o americkou krizi s přistěhovalectvím nýbrž s uprchlíky. Děti nejdou do USA za lepším životem nýbrž utíkají z Hondurasu před násilím. Mnoho těch dětí putuje do USA poté, co odešli jejich rodiče a nevrátili se nebo děti nechávají doma své rodiče a jiné příbuzné proto, že ti je nedokážou ochránit před násilím gangů.

Před jakým násilím gangů? Když věnovaly Spojené státy a Kolumbie miliardy dolarů, aby potlačily drogové kartely ve Střední Americe, ty změnily trasy pro pašování drog a nyní se jich většina dopravuje přes Honduras, včetně 79% letecky pašovaného kokainu.

Paní Nazariová napsala o školách v Hondurasu, které jsou kontrolovány ozbrojenými studenty ve službách drogových kartelů, kteří terorizují ostatní studenty když ti odmítají s gangy spolupracovat. Mnoho žáků ještě v dětském věku není schopno snášet krutý útisk nebo nemohou platit poplatky, které od nich gangy požadují. Rodiče berou dětí domů ze škol z obavy, že ty budou uneseny nebo naverbovány do gangů. Většina malých obchodů je ve městě Nueva Suyapa zavřena, protože jejich majitelé nejsou schopni platit vyděračům, za to ale přibývá lidí v kostelích, kde se modlí za spásu, protože vidí "morovou ránu, kterou předpověděla bible". Na taxících a domcích jsou nápisy žádající Boha o slitování. Kam tedy utéci, když je to všude kolem dokola stejné? "Do USA, tam budeme v bezpečí!" myslí si lidé.

Cesta do USA je velice drahá a často znamená, že rodiče zaplatí všemi úsporami, které měli. Navíc je nebezpečná, protože pašování dětí do USA provádějí jiné brutální gangy, které unášejí některé "cestovatele" a nutí je do prostituce nebo pašování drog. Popravují hromadně ty, kteří odmítají chovat se podle jejich příkazů. Paní Beatriz Valleová sdělila, že pro mnohé rodiče ochrana jejich dětí stojí za to riziko. "Není to proto, že by byli špatnými rodiči", dodala bývalá vyslankyně Hondurasu v Kanadě než byla vláda Hondurasu smetena povstáním v r. 2009. "Bojí se, že zde budou jejich děti zavražděny. Nevidí zde pro své děti žádnou budoucnost". V Hondurasu se vyplácí brát vyhrůžky smrtí vážně.

Honduras má nejvyšší počet vražd na světě a v posledních několika letech se tento počet ještě zvýšil. Děti mladší než 13 roků jsou nuceny do gangů nebo jsou vražděny. Paní Valleová prohlásila do telefonu, že se nedá vyjádřit slovy, jak hrozné to dnes v zemi je: "V americké vazbě u jižních hranic mají děti mnohem lepší život než ve své vlasti". Svaluje vinu na mnoho faktorů jako je korupce, špatné hospodářské podmínky a sociální služby, které se rozpadají. Především ale jde o válku proti drogám, kterou vedou Spojené státy.

Paní Valleová patří k lidem, kteří si přejí, aby Američani revidovali svoji strategii, jak bojovat proti narkotikům. Jejich dnešní strategie prohrává jak v USA tak v Latinské Americe, ale zločincům získává velké peníze. Podobně napsala paní Nazariová, že všechno popsané utrpení má základ v neukojitelné poptávce Američanů po ilegálních drogách. Její názory sdílí jiný bývalý hondurasský diplomat, pan Rodolfo Pastor, který pracoval na vyslanectví ve Washingtonu. Ten nechtěl věřit svým uším, když mu vysoce postavený americký úředník prohlásil takový nesmysl, že válka proti drogám přináší dobré výsledky. Pan Pastor ale vidí pravý opak. "Každý rozumný člověk udělá nejlépe, když odejde z Hondurasu co nejdál", řekl pan Pastor, "zůstávají jedině blázni jako jsem já".