ŽIVOT V DNEŠNÍCH ČECHÁCH:

Ukázka, co si můžete v českém právním řádu počít

5. 12. 2012

Rodiče to samozřejmě měli platit, ale protože se dostali do finančních potíží, o kterých jsem neměl jakožto gymnaziální student ani tušení, neplatili. A nikdy mi neřekli, že mi domů (na moje jméno) chodí upomínky nejen za poplatky za volání, ale postupem času i za vypovězení smlouvy a za něco, čemu říkají "hardware" (když máte "akci" na internet, dostanete slevu třeba na modem, který ale při nedodržení smlouvy máte zaplatit - naúčtují vám, co se jim hodí). Toto nechme stranou, je to zbytečné a uzavřeme to konstatováním "mladej a blbej", jakkoli je to jen další ukázka toho, nakolik má dluhová past sociální rozměr a že ne zdaleka všechny dluhy jsou čistým rozhodnutím daného jedince ("může si za to sám").

Přenesme se do října 2009. Tehdy už jsem o dluhu věděl, ale protože jsem neměl peníze, kdosi mi poradil, ať to nechám vyšumět, že už to budou tři roky a celý dluh se promlčí. Naivita číslo dvě. Účet v bance najednou nefunguje a v první chvíli mě ani nenapadne proč, opět klasická situace, dnes už je to tak notoricky známé, že, ale 2009 toho ještě nebyly plné noviny.

Bankovní úřednice se chovají velmi arogantně. je mi naznačeno, že jsem určitě hajzl a že mě mají vlastně prokouklého, od počátku se mnou jednají jako s občanem druhé kategorie a ohánějí se zrušením účtu. Situace se po chvíli vysvětlí, jde tedy o exekuci a mám se obrátit tam a tam.

Celá částka vymáhaná v exekuci je deponována na tzv. technickém účtu. Chci, aby mi vysvětlili celý princip zadržování peněz, například, jak je možné, že můj účet je přečerpán do minusu, i když v mé smlouvě stojí, že to není možné atp.

Úřednice jsou nakonec natolik bezradné z banálních otázek (a navíc šokované, že jsem jako správný zločinec nedal na útěk), že jedinou mou další možností je sepsat "stížnost", na kterou mi právní oddělení, deponované (podobně jako mé peníze) na jiném pracovišti, do 30 dnů odpoví.

Jste klientem bankovního ústavu, ale když máte naspěch a potřebujete rychle pomoci v nouzi, banka se k vám otočí zády a odpoví vám za 30 dní.

Určitě vám mohu doporučit, abyste si otevřeli účet u ČSOB. Věřím, že tuto reklamu poskytnou BL zdarma.

Utíkám se seznámit se soudním spisem, ze kterého vyplyne, že zatímco jsem považoval věc za zapomenutou, úřední šiml běžel naplno. Protože jsem neměl trvalé bydliště (měl jsem jej - opět klasicky - na obecním úřadě, což jsem v té době ani nevěděl, protože jsem o předchozí trvalé bydliště přišel z úředního rozhodnutí bez svého vědomí, když už rodiče přišli o střechu nad hlavou a dlouhodobě se tam nezdržovali), vše mi bylo doručováno tzv. fikcí a nyní už na mě byla uvalena exekuce na sumu asi 12 000 Kč "s příslušenstvím". S příslušenstvím znamená, že jsem měl ve skutečnosti zaplatit asi 30 000 Kč.

Potud ok, dluh jsem samozřejmě uznával, byl jsem si vědom i své blbosti a důvěry v to, že na to zapomenou, ovšem považoval jsem za značně nefér, že mě od soudu nikdo nekontaktoval a že mám zaplatit o tolik navíc, i když jsem neměl nejmenší šanci reagovat na soud, který jednal beze mě.

Známý právník byl tak hodný, že se na věc podíval. Usoudil, že soud pochybil v některých formálních aspektech a doporučil mi odvolání, které "nic nestojí".

Naivita číslo tři. Vůbec nechci zabíhat do podrobností odvolání ani nějaké právní argumentace, ostatně celý dosavadní výklad je pouze shrnutím naivity, k jádru věci se teprve dostávám.

Odvolání proběhlo tzv. rozporem proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu někdy v listopadu 2009.

Telekomunikační úřad rozhodl za rok (!) zamítavě a postoupil věc soudu.

Ten celou věc ukončil na konci října 2011.

Za necelé dva roky jsem se tedy mohl dovědět výsledek svého odvolání.

To ovšem jen v případě, že by soudní exekutor postoupil tento list mému výše zmíněnému právníkovi.

Tak paní exekutorka učinila až na konci dubna 2012. Zasekla se jí tiskárna? To jen žertuji, samozřejmě dnes vše probíhá elektronicky.

Za dva a pů roku jsem se tedy dověděl, že šlus - konec. A to je zároveň i poslední má naivita v tomto případě. Dnes jsem se ve svém elektronickém bankovnictví dověděl, že banka mi strhla 9 500 Kč za to, že celou dobu držela peníze na svém technickém účtu.

Banka mi vzala peníze již ve zmíněném řijnu 2009. Ve výpisech z účtu, které od ní v té době každý měsíc papírově dostávám, se odečtení částky projevuje až 14. dubna 2010, ale i tak mi banka účtuje poplatek za vedení tohoto účtu za 38 měsíců (krát 250 Kč), a to i za dobu zpoždění, kterou jsem nezavinil.

Nutno říci, že už v listopadu 2009 jsem bance uhradil "minus", do kterého mě exekuce uvrhla, bance jsem tedy nic nedlužil.

A víte, proč mi banka naúčtovala tento poplatek? Protože jsem nedávno dostal poštou výpis z tzv. technického účtu. Byl jsem překvapen, a to dvojnásobně.

1/ Mám s bankou smluveno, že budu dostávat elektronické výpisy, nikoli papírové.

2/ Vždyť věc už dávno skončila - to si exekutorka nevzala vymožené peníze?

Šel jsem do banky, abych to ověřil.

Z banky zavolali exekutorce, která vše odbyla slovy: "jim to na soudu hrozně dlouho trvá".

Čili až na můj popud si exekutorka vyzvedla vymožené peníze a ukončila moje placení.

Ta samá exekutorka, která podle zákona musí za každou cenu jednat a na nic se neohlížet, protože hlavní je vymoci peníze pro poškozeného (kdo se trochu vyzná, tak ví, že toto je často hlavní argument pro exekutorskou bezohlednost).

Navíc i kdyby mi banka tvrdila, že posílala celou tu dobu papírové výpisy (byť jen od tohoto technického účtu), dostal jsem pouze první (v dubnu 2010) a poslední (září 2012).

Jak dlouho tedy platím zbytečně a kdo za to může?

Co kdybych teď neměl peníze a banka mi nestrhla hotovost, ale poslala mě do minusu (takže by mi ještě nabíhal tzv. debetní úrok)?

Šel bych znovu do exekuce?

Představte si, že bych jel na studijní pobyt do zahraničí a vzhledem k tomu, že bych tam používal místní účet v místní měně, což je samozřejmé a běžné, bych si svůj běžný účet nekontroloval.

Co bych asi dělal po návratu?

(Dopadlo by to následovně: na moji doručovací adresu, kterou jsem si, do budoucna poučen, samozřejmě dávno zřídil, by přišlo psaní od soudu, ovšem doporučeně, takže bych musel jet ze zahraničí zpět a u soudu bych se dověděl, že nárok banky je oprávněný, takže mám ještě zaplatit náklady na soud, to bude nějakých 8 000...? - anebo bych k tomuto mohl zplnomocnit nějakého kamaráda, každý přece chodí rád k soudu.)

Tento text není ani o zlých exekutorech, ani o chudých a hodných lidech, kterým se děje neštěstí. Je pouze ukázkou, co si můžete v českém právním systému počít. Má smysl se odvolávat a snažit se ušetřit např. na nákladech exekuce, když vás o peníze stáhne banka? Má smysl svěřit své úspory někomu, kdo vás ani neupozorní, že máte zákonná práva? ["Dle aktuálního znění o.s.ř. (§ 304b o.s.ř.) má povinný právo na vyplacení dvojnásobku životního minima jednotlivce dle zvláštního právního předpisu (zákon č. 110/2006 Sb. o životním minimu)." ZDE.

Ani nemusím dodávat, že jako student samoživitel jsem byl v dost nevýhodné sociální situaci a pobíral jsem sociální dávky: alimenty na nezaopatřené dítě, přídavek na dítě i sociální stipendium na univerzitě - banka, která má vynikající přehled o všech těchto výplatách, nemá nejmenší zájem na tom, aby vám tyto k životu nutné dávky nebyly zastaveny.

Má smysl snažit se o odvolání v situaci, kdy si můžete dovolit právní ochranu třeba jen v právní poradně?

Jak při své sociální situaci najdete nějakého schopného a silně motivovaného právníka, kterému nejde jen o záznam do životopisu, že dělal pro "cool" neziskovku?

A když už se se vším smíříte a vše "poplatíte", ocitnete se v situaci, kdy máte bance, která vám ani trochu nepomohla, dát třetinu (!) celkové pohledávky, o níž se jednalo... a pak že exekutorské paušály jsou přemrštěné...