Proč se (zbytečně a neoprávněně) čílí pan premiér Nečas?

23. 1. 2012 / Jiří Baťa

čas čtení 7 minut

Velmi rozzlobeně působilo sdělení pana premiéra Nečase, že zcizení a zveřejnění informací o platu paní Nagyové, potažmo sdělení o výši platů dvaceti dalších pracovníků Úřadu vlády, považuje ze strany médií za "překročení Rubikonu". Neopomněl také podotknout, že zveřejňování těchto informací je "mediální lynč" mířící proti němu. Měli bychom jej snad litovat za takto vedený nečistý způsob boje proti němu? Domnívám se, že ani náhodou.

Mzdová politika na nejvyšších místech, především ve vládě je opravdu, ale opravdu podivuhodná. Paradoxem všeho je, že nižší úředník bere plat řádově vyšší, než jeho nadřízený, tedy ministr. Nicméně páni ministři (včetně pana premiéra) k tomu přihlížejí blahosklonně, protože ti lidé prý "dřou jako koně" a ty peníze si "zaslouží". Připustíme-li tuto obhajobu jako relevantní, pak nelze nepoložit si otázku, jak pracují samotní ministři. Úměrně svému platu nebo dokonce jako "dva koně" s tím, že jsou placeni z nějakých tajemných zdrojů? Pracovní úsilí svých podřízených dovedou ocenit jak slovy, tak finančně, svou práci však nehodnotí ani co do objemu, ani co do kvality. Od toho je samozřejmě jejich guru (premiér), který je buď spokojený, nebo ministr dostane padáka, což se však stává pohříchu jen málokdy (a když, pak to jsou zcela jiné důvody, např. "odklonění" Kocourkem), protože na kvalitě práce ani tolik nezáleží, hlavně že se plní umanuté předsevzetí o reformách, úsporných opatřeních, realizace udržování schodku státního rozpočtu a jiné ukazatele. Kvalita, účelovost, prospěšnost (kromě jich samotných) pro společnost, resp. občany, efektivnost a skutečné výsledky jsou již nepodstatné.

     Pan premiér se čílí nad drzostí, kterou si média dovolila při nakládání s osobními daty úředníků Úřadu vlády.  Ale proč tolik povyku pro nic? Vždyť kromě platů nebyla zveřejněna jiná data, která by ohrozila osoby, jichž se platy týkaly. Ba dokonce, kromě paní Nagyové, jiná jména vůbec uvedena nebyla a skutečnosti o výši platů jednotlivých úředníků rovněž ne. Co je však důležité (a pan premiér v tom výtečně hraje mrtvého brouka), že sám Úřad vlády porušuje zákon č. 106/1999Sb., čímž vlastně nahrává médiím, aby se sama pídila po těchto informacích. A jsme u jádra pudla.    

     Pan premiér se pohoršuje nad médii, že překročila Rubikon při zveřejňování informací o platech úředníků Úřadu vlády, místo aby učinil jednoznačná rázná opatření, aby příslušná místa ÚV, v souladu se zákonem, informovala veřejnost o potřebných informacích. Další otázka je , zda pro toto utajování má pan premiér své důvody, které drží pod pokličkou, čímž vědomě porušuje zákon. Chce tím snad dát najevo, že on, respektive vláda, jsou nad zákonem? Jsme si všichni před zákonem rovni, ale oni jsou rovnější? Je to jeden z příkladů ze sta dalších, kdy vládní politici deklarují svou nadřazenost platným zákonům.

     Není proto divu, že si pan premiér dovolí jít až tak daleko, že je na hraně nejen v dodržování zákonů, ale i v naplnění skutkové podstaty trestného činu vlastizrady (§ 309 tr.z.), v lepším případě § 255 zákona č. 140/1961Sb., trestního zákoníku, tedy  porušování povinností při správě cizího majetku, které mu hrozí v souvislosti s návrhem na schválením  zákona "O majetkovém vyrovnání s církvemi". Není proto od věci připomenout významný a odvážný krok paní L. Procházkové, která osobně na nejvyšší státní zastupitelství předala trestní oznámení na P. Nečase právě v této záležitosti ( pobyt v NVZ až 8 let).

     A ještě jedna poznámka. Pan premiér je rozhořčen nad postupem médií, ale vůbec mu nedochází rozpor, který vzniká neodpovídajícími platy úředníků a realitou se mzdami v jiných oblastech lidské činnosti. A nejen to, ale  i vládou proklamovanými potřebami úsporných opatření a reformami de facto ve všech oblastech života společnosti s tvrdým dopadem na občany, kde statisíce lidí žije na hranici únosnosti, zadluženosti, s výrazným poklesem jejich životní úrovně. To už se nezmiňuji o dopadech na nemocné, tělesně či jinak zdravotně postižené, důchodce, děti, sociálně slabé rodiny atd. Těmto lidem se nedostává ani tolik, aby slušně žili a zcela jistě, pokud jsou zaměstnaní, odvádějí stejně poctivou a dobrou práci, možná, ne-li zcela určitě, mnozí z nich opravdu "dřou jako koně" - a za co? Za almužnu.

     Chce snad pan premiér tvrdit, že jejich práce je méně potřebná, méně dobrá, méně užitečná? Že naopak práce úředníků je natolik důležitá, notabene vyčerpávající, že si na rozdíl od platu 12 či 15 tisíc zaslouží platy desetkrát, ne-li více vyšší? To mají více rukou, více hlav, jejich pracovní den je 48 hodin plně využité prací? A v konečném výsledku lze jen konstatovat, že místo aby společnost z jejich (a vlády současně) "usilovné" práce vzkvétala, vadne, chřadne, ne-li doslova chcípá?

     Ba ne, pane premiére! Pláčete nad špatným hrobem, neřku-li jste vedle jako jedle. Vám chybí kontakt s realitou, s občany, s nezaměstnanými, s chudými a nemocnými! Vy o nich sice jen slyšíte, ale ani náhodu s nimi neprožíváte co by jen jeden den jejich života. Vy a Vaši úředníci, to je Božstvo, elita, která žije z od úst  urvaných peněz těm strádajícím.

     Pane premiére! Kdy se konečně proberete z opojení moci a peněz, kdy se vymaníte z vlivu přátel, kamarádů, lobbyistů, kdy odmítnete korupci a všechny ty levárny a vrátíte se na zem? Zřejmě čekáte, až ne vlastním rozhodnutím, ale z vůle občanů na tu zem nejen sestoupíte, ale  tvrdě dopadnete. Myslíte, že Vás bude někdo litovat? Nejste to náhodu Vy, který překračujete Rubikon trpělivosti občanů?

     Vyměňte své růžové brýle za brýle reality všedních dnů, za život statisíce občanů a půl milionu nezaměstnaných, abyste pochopil, co znamená žít v demokratické společnosti, v zemi, která se (ještě zatím) jmenuje Česká republika. A neskuhrejte, když Vám někdo, obrazně řečeno, šlápne na kuří oko. Á propos, lze se jen nadít, že to nebylo naposledy. Ještě zdaleka nemáte všechno, co jste chtěl. Notabene, co chtějí občané!

0
Vytisknout
9902

Diskuse

Obsah vydání | 25. 1. 2012