Velkorysost je výsadou králů

8. 4. 2011

(Totožnost autora je redakci známa.)

Přiznám se, že již tak někdy před dvěma roky jsem zatoužil stát se registrovaným členem diskusního fóra serveru Novinky.cz s právem přispívat do diskuze. Má motivace byla vcelku pragmatická -- některé nesmysly, které příležitostně podráždily mou posedlost pravdou nebo alespoň profesní jemnocit, se nedaly korigovat jinak, než zanecháním komentáře pod článkem.

A kdo má freemailovou schránku na Seznamu.cz nebo server používá jako domovskou stránku, jistě ví, jak chytlavé a neodolatelné některé nadpisy jsou. Byl jsem poměrně překvapen, když mi bylo administrátorem odpovězeno, že pro nápor žádostí není možno mou aktivaci provést. Asi před rokem jsem zatoužil po tomtéž milosrdenství a před pár měsíci nečekaně obdržel poštou dopis od redakce s aktivačním kódem. Má fyzická adresa tedy byla ověřena a již mi v zanechávání komentářů nic nebránilo. Náklady na poštovné se do značné míry vysvětluje omezenost počtu zpracovatelných žádostí, jen je škoda, že tak prostinkého, pragmatického a dokonale očišťujícího vysvětlení se mi nedostalo dříve. Nejenže bych to chápal, ale asi bych už o aktivaci ani neusiloval! Nehodlal jsem účet využívat jinak než při výjimečných faux pas ze strany redakce -- a tak by mi bylo hloupé nechat na sebe plýtvat poštovným.

Stal jsem se tedy plnohodnotným členem přispěvatelské komunity a snad s ohledem na předchozí prodělanou anabázi jsem pociťoval až posvátnou úctu k oprávnění kdykoliv kdekoliv přispět do diskuze čímkoliv. Kupodivu z obvyklé skladby příspěvků nezanedbatelné části ostatních "zasvěcených" jsem nabyl dojmu, že se není čeho bát a lze publikovat i ty nejsurovější a nejbizarnější duševní pochody první instance, jaké probíhají v mysli laskavého čtenáře redakčních článků.

Nu, posuďte sami. Příspěvek autorky není sám o sobě až tak znepokojivý, koneckonců je ojedinělý. Poněkud méně pochopitelné je, že je ostatními čtenáři obodován poměrně slušně. Nehodlám z toho rozhodně činit dalekosáhlé závěry, anketa "facebookovského" střihu líbí/nelíbí rozhodně nepatří k mým oblíbeným metodologickým nástrojům. Spíše jen abych ve zkratce ilustroval kulturní milieu, jaké je na serveru akceptované přispěvateli i administrátorem - pokud jste nikdy neměli tolik volného času, abyste si komentáře pod nějakým článkem sami otevřeli. Osobně vřele nedoporučuji -- Váš čas je na to příliš cenný.

Jenže se záhy ukázalo, jak špatný je můj odhad mezí přípustného a zapovězeného. Jsa iritován přítomností magické tematiky mezi nadpisy jindy veskrze seriózních témat, pojal jsem úmysl vyjádřit první emoci, která mi vytanula v mysli z rozhořčení ze zcestí, na které se "zprávařské oddělení" provozovatele mého freemailu zase jednou dostalo.

ZDE

No a dál posuďte sami, zda přijdete na to, čeho jsem se vlastně dopustil, když můj komentář nevydržel na serveru ani 10 minut. Svůj vlastní odhad už si nechám pro sebe, ten až tak zajímavý není. Zaujal mě spíše kulturní šok, který jsem zažil jen co jsem opustil bezpečný prostor Britských listů a zabrousil do světa skutečných mediálních dravců, kteří se nebojí provozovat diskuzní fóra pod publikovanými články... A kladu si otázku: Jak bych asi dopadl, kdybych chtěl opravovat ve faktografických článcích kardinální věcné chyby, jak bylo mým původním úmyslem?

Pravidla pro vkládání příspěvků do diskusního fóra:

ZDE

P.S. Na dotaz, kterého konkrétního ustanovení, kterým svým konkrétním vyjádřením a v jaké intenzitě jsem se dopustil vytýkaného prohřešku, jsem (pochopitelně?) už odpověď v ten den neobdržel. Koneckonců to lze pochopit -- měnit dodatečně obsah fóra pod článkem, který je takříkajíc "starý jako včerejší noviny" už v okamžiku zadání na server by smysluplnou satisfakcí beztak nebylo :-)

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.4. 2011