„Bombardovali Húsie, zatímco Húsiové byli 1 km od nás,“ vzpomíná padesátiletý muž.

Než dorazil na břeh, dorazili již povstalci a na zemi sváděli boje s vládními silami. Když se Saeed pokoušel dostat ke svému domu, byl svědkem toho, jak při bojích zastřelili tři lidi.

Podařilo se mu projít chaosem bombardování a střelby a setkat se s rodinou ve svém domě, kde se schovávali, zatímco boje zuřily 12 hodin, dokud se vládní síly nestáhly.

Když boje skončily, Saeed usoudil, že pro jeho ženu a děti – ve věku devíti měsíců a pěti let – již není bezpečné zůstat v al-Wahijah. Protože Húsiové převzali kontrolu nad všemi pozemními trasami do bezpečnějších oblastí Jemenu, nezbývalo mu nic jiného, než se pokusit převést svou rodinu přes úžinu Bab al-Mandab do Džibuti. Vydali se k pobřeží, asi 1 km od svého domu, a s sebou neměli nic jiného než oblečení, které měli na sobě.

Nastoupili na loď spolu s asi 80 dalšími lidmi. Provozovatelé si účtovali 100 000 jemenských riálů (asi 350 dolarů) za rodinu, ale Saeedovu rodinu nechali odjet, i když neměli žádné peníze. Cesta trvala devět hodin.

Saeed je jedním z několika tisíc Jemenců, kteří v posledních týdnech uprchli do Džibuti. Ubytoval se spolu s dalšími jemenskými občany v přeplněném humanitárním táboře Markazi poblíž rybářského městečka Obock na severovýchodě země.

Ukázal na své bílé tričko, to samé, které měl na sobě při útěku, a řekl: „Všechno jsem nechal za sebou.“

Obnovené boje v Jemenu vyvolaly zoufalou humanitární situaci. Více než 900 lidí bylo zabito a nejméně 250 000 bylo od začátku srpna donuceno opustit své domovy. Střety ještě zhoršily stávající krizi v zemi, kde OSN odhaduje, že více než polovina obyvatelstva potřebuje humanitární pomoc.

„ „Probíhající boje, nejistá bezpečnostní situace a omezení pohybu stále více ztěžují přístup k vysídleným komunitám a bezpečné doručování pomoci,“ uvedla Laila Al Amine, ředitelka regionálních programů charitativní organizace Prosper Global (dříve Mercy Corps), která pomáhá vysídleným osobám v provincii Taiz, kde našlo útočiště více než 100 000 lidí. „Po více než deseti letech konfliktu by rodiny v Jemenu neměly být nuceny neustále prchat v hledání bezpečí.“

Hlavní město provincie, Taiz, a jihozápadní jemenské pobřeží Rudého moře, včetně oblasti kolem úžiny Bab al-Mandab – strategického bodu světového obchodu na křižovatce Jemenu, Džibuti a Eritreje – byly během obnoveného konfliktu svědky intenzivních bojů, v nichž milice Houthiů a jemenské síly bojují o území.

V posledních týdnech se boje zintenzivnily v okolí Taizu, třetího největšího města v Jemenu, kde ho Húti obklíčili a převzali kontrolu nad přístupovými cestami do města i z něj, což vyvolává obavy z obléhání.

Během nedávného parného dne v humanitárním táboře Markazi seděly rodiny vedle hromad svých věcí, včetně matrací, kanystrů a kbelíků. Děti si hrály na houpačce a ženy v burkách se v hloučcích bavily.

Míli od humanitárního tábora se k němu potácelo několik set Jemenců nesoucích balíčky s pomocí z vládního skladu.

Uvnitř budovy v táboře, kde pobývá se svou rodinou, Madinah Abdullah s bolestí vzpomínala na to, jak v září přežila letecké údery a střelbu ve svém rodném městě Mocha, a poté na útěk poté, co Húti převzali kontrolu po ustupujících vládních silách. „Žili jsme na frontové linii,“ řekla 43letá žena.

Abdullahová uvedla, že Húsiovénásilně verbovali chlapce a mladé muže nebo je obviňovali ze spolupráce s vládními silami. Obzvláště se obávala, že by skupina mohla unést jejího 16letého syna. „Bála jsem se, že Húsiové uvidí mého syna,“ řekla.

Schovávali se, dokud se nenaskytla vhodná příležitost, a spolu s dalšími sedmi členy rodiny se vydali na rybářské lodi do Džibuti spolu s asi 40 dalšími lidmi.

„Život v Moše byl před konfliktem velmi dobrý, ale Húsiové všechno zničili,“ řekla Abdullahová, která dříve pracovala pro humanitární organizaci.

V Markazi našli Jemenci tábor, kde již byli ubytováni uprchlíci, včetně svých krajanů, kteří dorazili po vypuknutí občanské války v roce 2014.

K 8. říjnu dosáhl počet nově příchozích Jemenčanů 3 807, podle údajů jemenského úřadu pro pomoc uprchlíkům a obětem katastrof. Mahdi Osman, koordinátor této agentury, uvedl, že roste tlak na kapacitu ubytovacích zařízení, zásobování vodou, hygienická zařízení, potravinovou pomoc a zdravotní péči. „Hlavní výzvou je rozpor mezi rychlým tempem přílivu uprchlíků a zdroji, které jsou k dispozici pro přijetí nově příchozích uprchlíků a uspokojení jejich základních potřeb,“ řekl.

„Džibuti i přes své omezené zdroje nadále projevuje solidaritu s lidmi, kteří byli nuceni uprchnout před konfliktem. Vyzýváme mezinárodní společenství, aby se postavilo po boku džibutské vlády a zajistilo, že každý, kdo do země přijede, bude mít přístup k účinné ochraně, ubytování a základním službám.“

Občanská válka v Jemenu vypukla v roce 2014, když Húsiové převzali kontrolu nad hlavním městem Sanaa a nad vládou. V reakci na to provedla koalice vedená sousední Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty vojenskou operaci s cílem obnovit jemenskou vládu.

V roce 2022 bylo za zprostředkování OSN uzavřeno příměří, které bylo z větší části dodržováno až do července, kdy Húti vystřelili drony a rakety směrem k Saúdské Arábii v reakci na to, co podle nich byly saúdské letecké údery na mezinárodní letiště v Saná, jejichž cílem bylo zabránit přistání íránského letadla přepravujícího Jemence.

Na začátku září zahájili Húsiové bleskovou ofenzívu podél jemenského pobřeží Rudého moře a obsadili klíčové pozice kolem strategického průlivu Bab al-Mandab, který se stal důležitou trasou pro vývoz saúdské ropy kvůli narušení provozu v Hormuzském průlivu způsobenému válkou USA proti Íránu.

Húsijské milice také podnikly útoky na saúdská letiště, tankery a ropná zařízení. 10. října si raketový útok povstalecké skupiny na mezinárodní letiště krále Khalida v hlavním městě Rijádu vyžádal 13 obětí. Odborníci se obávají, že eskalující konflikt by mohl do krize vtáhnout další země.

Pro mnoho Jemenců, kteří uprchli do Džibuti, je nedávné vysídlení dalším důkazem toho, jak válka zasahuje do jejich životů.

Aisha Ismail má v noze stále kulku z přestřelky, ke které došlo na počátku občanské války. V září uprchla do Džibuti se svou sestrou a starším otcem, který má sluchové postižení. „Válka, střelba a bombardování,“ řekla o důvodech, které je donutily opustit domov.

Třiatřicetiletá žena dodala: „Prostě jsme utekli, protože nemáme žádné muže, kteří by nás ochránili. Můj otec je starý muž, je mu teď 85 let, a nemáme žádného bratra ani strýce. Ze strachu jsme prostě utekli, aniž bychom si cokoli vzali. Vše jsme nechali za sebou. Všechny naše věci.“

Ze svého rodného města Dhubab, ležícího severně od úžiny Bab al-Mandab, putovali mnoho mil, aby našli loď do Džibuti, a nakonec se spolu s více než 100 dalšími lidmi přeplavili na druhou stranu.

Ismail dříve prodávala brambory, aby uživila sebe, svého otce a sestru. Lituje, že ačkoli se v táboře rozdává jídlo, nikdy ho není dost. „Naposledy jsem něco jedla včera,“ řekla jednoho pozdního dopoledne.

Saeed se často věnuje dobrovolnické práci na odběrném místě vody, kde pomáhá dětem a dalším zranitelným lidem čerpat vodu z kohoutku, „aby měl každý spravedlivou příležitost k přístupu k vodě bez zmatků“.

Stejně jako u mnoha dalších v táboře se i jeho myšlenky často vracejí k jeho domovu v Jemenu. „Doufám,“ řekl, „že válka skončí, abych se mohl vrátit domů se svou rodinou a žít v míru“.

Zdroj v angličtině ZDE 

Vytisknout