Tam kde nebyl
12. 10. 2026 / Jiří David
Horizont se pro něj pomalu proměňoval v obzor, přesto zůstával stejně daleko. Ať šel kterýmkoli směrem, vzdálenost se neměnila. Nějaký čas se proto nehýbal, neboť přestal věřit vzdálenosti. Nevěděl však s jistotou co to znamená. Čím déle hledal, tím víc vzpomínek nacházel, které se vztahovaly k něčemu, co nikdy nezažil. Některé byly nepatrné. Chuť jídla, které nikdy nejedl. Cesta, po které nikdy nešel. Hlas člověka, jehož jméno neznal. Jedna z nich se vracela stále: někde seděl a čekal, až něco skončí. Nevěděl co. Nevěděl ani, zda už to začalo. Nakonec už si nebyl jistý ani tím, zda zapomíná, nebo si pouze odvyká být tím, kdo si pamatuje. To bylo nepříjemné. Nikdo mu neřekl, že je to on. Nevěděl to. Přesto měl pocit, že některé věci mohou mít význam právě proto, že jej nelze předem určit. Nedokázal však vysvětlit, proč by vůbec měly existovat. Což byla vlastně úleva, i když si nebyl zcela jistý, jestli ho to ale uklidnilo. Některé věci se totiž nemusely stát, aby po nich něco zůstalo. Potom se několik dní nic nestalo, i když nebylo nikdy jisté, proč by se něco stát mělo. Po čase tak nevěděl, zda čeká na něco, co se nestane, nebo na to, aby si mohl být jistý, že se to nestane. Jednoho dne se znovu podíval k obzoru. Byl stejně daleko jako předtím. Tentokrát k němu nešel. Jako by tam měl dojít někdo jiný.
Diskuse