Lipský incident je varovným budíčkem
3. 9. 2026 / Daniel Veselý
Zjištění německých orgánů, že se Ruská federace pokusila o dronový útok na letiště v Lipsku, sice může zapadat do „vzorce hybridních ruských operací“, zároveň však zapadá do cyklu vzájemných útoků a odvet charakterizujících ukrajinskou válku. Jestliže se západní společenství zásadním způsobem podílí na útocích, jak dokládají analýzy západních zpravodajských služeb o ukrajinských úderech na ruské rafinérie, i na strategické vojenské cíle, jako byl masivní dronový útok na leteckou základnu Engels hostící strategické bombardéry schopné nést jaderné hlavice, je nemyslitelné, aby Kreml seděl s rukama za zády.
Pozn. JČ: Putin nepoužije jaderné zbraně, na to se příliš bojí o vlastní kůži. Nedávno zvýšil počet svých policejních ochránců koilem své osoby na víc než 800! :)) Putin dobře ví, že jakýkoliv ruský jaderný útok vůči Ukrajině či na Západ by znamenal okamžité jaderné zničení Ruska Západem. Putin brutálně vyhrožuje Západu už léta, ale nic podstatnějšího (kromě hybridních útoků) proti němu nedělá, jeho verbální výhrůžky jsou záměrně cíleny na to, aby vyvolávaly na Západě strach, aby se Západ vyhýbal jakékoliv podpoře Ukrajině. Jediné, čemu Putin rozumí, je tvrdá síla. Je odsouzeníhodné, že pomoc Západu Ukrajině je tak slabá. Jde o všechno.
Chápu však námitky těch, kdo tvrdí, že je legitimní, aby Západ podal pomocnou ruku Ukrajině čelící ruské agresi. Nicméně idealismus nebo přímo vojenské choutky porazit Rusko, nejlépe na jeho území, ignorují základní logiku a uvažování Kremlu. Žádná země, ať už v roli agresora, nebo oběti, by si nenechala líbit údery na svou infrastrukturu. Tak praví bazální logika. Nadto bychom měli pochopit, že prakticky nezáleží na tom, jak na ukrajinský konflikt nahlížíme my; jediné, co podle mého úsudku hraje roli, je percepce Moskvy, která svou agresi vnímá optikou existenciálního zápasu s celým Západem. Tuto myšlenku dokresluje rozsáhlé expozé listu New York Times z února 2024, v němž je západní strategie na Ukrajině označena jako zapojení „zabijáckého řetězce“.
Je pozoruhodné, jak stoupenci vojenského řešení konfliktu na Ukrajině opomíjejí jaderná rizika. Během studené války nebylo myslitelné, aby Západ pomáhal Sověty napadenému Afghánistánu při útocích či invazi na sovětské území – tehdejší americká operace Cyclone se omezovala pouze na afghánské bojiště. Už tehdy chtěl Washington povážlivě oslabit svého jediného rivala prostřednictvím proxy války, jak doznal Carterův poradce pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski.
V 80. letech 20. století jsem byl sice dítě, ale živě si pamatuji obavy z atomové války. Výše uvedená analýza NYT informuje o znepokojivé situaci, kdy Kreml na podzim 2022, tedy v době úspěšné protiofenzivy, zvažoval nasazení taktických jaderných zbraní. Tato skutečnost vedla k okamžité reakci amerických zpravodajských služeb a diplomatickému tlaku na Moskvu. Už se budu opakovat, ale ve hře je i nezamýšlená jaderná konfrontace v důsledku selhání systémů časného varování či selhání lidského faktoru.
Dnes se však dokonce najdou jedinci, kteří by si přáli, aby Rusko zaútočilo na členský stát NATO. Tento střet by nepochybně vyústil v plnohodnotnou válku mezi Západem a Moskvou, v níž by se nasadily ultimátní zbraně.
V domácím prostředí můžeme sledovat, jak pochybné figury, jako je Otakar Foltýn nebo Petros Michopulos, aktivně rozdmýchávají atmosféru strachu z jaderné velmoci se sídlem v Kremlu. Michopulos si ve skutečnosti přeje pád kremelského režimu na způsob kolapsu nacistické říše, nehledě na hrozivé konsekvence. Těmto osobám ve skutečnosti nejde o Ukrajinu; vadí jim neochota Západu porazit ruská okupační vojska na Ukrajině.
Pokud se vrátíme k ruské hybridní kampani v Evropě a incidentu v Lipsku, tuto kremelskou strategii považuji za slabost Putinova režimu. A to i navzdory skutečnosti, že ruská hybridní válka – ať už je její skutečná podoba jakákoli – bude i nadále sílit. Staneme se svědky obdobných či ještě horších akcí, jestliže i nadále budeme prosazovat neúčinné válečné úsilí na Ukrajině.
Jedinou racionální odpovědí na hrozbu přenesení konfliktu do evropského zázemí není další testování ruských červených linií nebo plnění kapes zbrojních gigantů, ale věcný a střízlivý tlak na diplomatické řešení celého konfliktu, dokud je ještě čas.
Jestřábové měli více než čtyři roky na to, aby vyhnali ruského okupanta z ukrajinského území. Všichni vidíme, že Ukrajina je na tom mnohem hůře než před čtyřmi lety. Nezapojili se do istanbulských jednání na začátku ruské invaze, která mohla agresi utnout na samém začátku. Přestaňte prosím šířit agresivní nesmysly o nutnosti fatálního střetu dvou největších jaderných bloků na světě a přiznejte své chyby. Vaše linie ztroskotala na všech frontách. Odejděte a zpytujte své svědomí, dokud je ještě čas zabránit velké válce. Lipský incident by nám měl být varovným budíčkem.
Diskuse