Březen 2010 -- také něčím nečekaný?

2. 4. 2010 / Miloš Dokulil

Dny mívají svůj koloběh. Nejednou až do jednotvárné stereotypnosti. Pokud do nich nějak nevpadnou události "z velkých dějin". Nebo anomálie v průběhu počasí. Ale i pak jsou mezi námi lidé, kteří suverénně tvrdí, že ten náš život se smrskává víceméně jen na vzájemné tržní vztahy. I to mezilidské "teplo" jako kdyby již z nás odvanulo někam do stratosféry a stávalo se v podezíravé transpozici pouze předmětem protikladných dohadů o zemském klimatu. Pokud žijeme v poměrném blahobytu, jakpak by nás napadlo, že málem dvě pětiny lidstva jsou nuceny žít pod úrovní životního minima? (Přitom teprve nedávno byla ta pomyslná úroveň bídy opatrně zvýšena z jednoho dolaru na dolary dva denně, aniž mnohde už ta předchozí mez pro nemalý počet lidí byla dosažitelná! Není zbytečné připomenout, jak se jen za poslední rok zdražila rýže?) Kupodivu i tam, kde z velkého bohatství založeného na ropě málem stavěli mrakodrap skutečně "až do nebe" (Dubai, 828 metrů výšky!), ta ropná prosperita také nebyla "až tak nebetyčná" a bez okamžitých injekcí ze zahraničí by vedla hned na počátku tohoto roku k bankrotu. Znovu jako kdyby měl být ošidným tématem pro příští čas ten náš současný kapitalismus. Ještě se neotřepal z té hrůzné deprese z podzimu 2008 a jako kdyby bylo životní prostředí nezranitelné a surovinové a energetické zdroje pořád jaksi neomezené (o těch finančních nemluvě!). Takže? Je už zase všechno normální? Už nám to zase bezstarostně "klape"?

Ten letošní březen byl přitom nemálo výjimečný. Půl měsíce se ještě připravoval na ukončení zimy, druhá půlka už znamenala nadprůměrné teploty věštící až příliš rychle předjaří. Jako kdyby i to počasí vědělo, že Velikonoce letos připadají hned na první týden dubna. O nějaké vlně chřipky si netroufl pípnout již nikdo. (Kdo by věřil, že už to letos je, 29. března, 110 let od narození Jiřího Wolkera? A že zemřel 24-letý?)

7. března si mohou vzpomenout jen ti nejstarší mezi námi, že a jak se za První republiky vzpomínalo na narozeniny T. G. Masaryka. (Letos bylo jejich již 160. výročí.) Mně osobně v březnu vždycky navíc zatrne. To bývá pravidelně k 15. březnu. K výročí konce zmrzačené a ve svých hranicích okleštěné ČSR. Ten březen má ale ještě jedno -- a tentokrát zaokrouhlené -- výročí; je nemálo významné směrem ke konci víc jako čtyřicetileté přímé nadvlády komunismu: 11. března 1985 -- tedy před 25 lety -- byl, ve svých 54 letech zvolen generálním tajemníkem KS Sovětského svazu Michail Gorbačov. Před tímto zvenčí překvapivým aktem, tři roky po sobě, konala se pokaždé panychida za jednoho z jeho předchůdců. Už o sedm roků dříve vyzýval Valentin Falin k politice "kontrolované glasnosti". Pak -- na XXVII. sjezdu KSSS v únoru 1986 -- z Gorbačovových úst zazněla trojice obrodných, až mámivých hesel: tzv. glasnosť ("otevřenost"), perestrojka ("přestavba"), a uskorenije ("zrychlení", tj. ekonomického vývoje). Jako kdyby měl komunistický systém možnost svézáchovného vývoje. Teď krátkou prolínačku na USA. Tehdy tam byl prezidentem Donald Reagan. Jeho administrativa měla plán na hospodářské vyčerpání SSSR, také případnými závody ve zbrojení (včetně "hvězdných válek"). Vedlo to kupodivu paradoxně k vzájemnému uvolnění mezi oběma tehdejšími supervelmocemi. Gorbačov následně přivezl s sebou do Reykjavíku Reaganovi návrh na vzájemné snížení jaderných arzenálů o polovinu. Právě na toto výchozí a nanejvýš účelné jednání zrovna teď, ve druhém týdnu dubna, naváže další smlouva mezi USA a Ruskem, k jejímuž podpisu prezidenty obou států dojde v Praze. (Francie jako stát v NATO přitom teď, 1. 3., prodala Rusku čtyři bojové lodě třídy Mistral!) --- Gorbačov marně usiloval o funkčnost systému pokusy o zavádění demokratických prvků; a to jak možností výběru kandidátů ve volbách, tak i snížením přímé stranické kontroly nad státním aparátem. Sám se stal -- zrovna 15. března 1990, před 20 lety -- prvním prezidentem SSSR. (Hned o rok později se stal obětí vojenského puče.)

Zůstala tu otevřená otázka: podíl SSSR na rozpadu "světové socialistické soustavy" ke konci roku 1989. Tehdejší Sovětský svaz nebyl ekonomicky schopen podržet Radu vzájemné hospodářské pomoci ("RVHP") na úrovni přijatelné prosperity. I když se v SSSR nemálo uvolnila svoboda tisku, křečovitě se tomuto kroku bránily zvláště tehdejší NDR a ČSSR (o Rumunsku nemluvě). Blok socialistických států držel pohromadě především pomocí bezpečnostního aparátu a vojenského Varšavského paktu. Případná navenek vnímaná "dobrá vůle" daná vyhlášenou "perestrojkou" přišla příliš pozdě, aby ještě byla účinná. --- (Mám připomenout? 12/3/1999: Česká republika byla přijata do svazku zemí NATO.) 

Asi bychom si měli všimnout, že zrovna v březnu ve vzdáleném Thajsku také teď probíhá proti tamnímu režimu obdobný odpor, jakého jsme zrovna v ČSSR byli svědky před 22 nebo 21 lety. V Thajsku byla poslední občanská vláda odstraněna vojenským pučem před čtyřmi lety. Nové demonstrace tam propukly teď 12. března. 16. března chtěli demonstranti dát symbolicky najevo své odhodlání nesmířit se s danou situací. Thajsko je buddhistickou zemí. Přitom červená je barva krve, která by se ale neměla prolévat jako doklad násilí, má-li být také symbolickou barvou hněvivého protestu. Zmíněného dne si Thajci dávali profesionálně odebírat krev, kterou pak v PET-lahvích nosili před vládní budovu, kde ji jako výraz protestu vylévali... (Thajsko je monarchií. Poslední panovník, oblíbený král Bhumibol, je na trůně od roku 1946. Po nečekané korunovaci ještě odletěl dostudovat do Švýcarska. Sám je vzorem buddhistických ctností. Žije v monogamii, zatímco následník trůnu má již třetí manželku a není politicky dost "čitelný".)

Není možné přehlédnout, že světové hospodářství se začíná vzpamatovávat. Ve čtvrtém kvartálu o 4,0 % rozvinuté trhy, o 7,7 % rozvíjející se trhy, o celých 9,6 % trhy asijské. Jen Afrika zůstává stále na poklesu, o 4,2 %. Pro letošní a příští rok především Asie jako kdyby už měla ekonomické problémy za zády. Jednotlivé ekonomiky drží pohromadě ale nikoli přímo ekonomicky, nýbrž -- jak se zdá -- politicky.

Bez ohledu na tu smršť ekonomických problémů navozenou hrozivými krizovými jevy v USA z roku 2008 je stále třeba uznávat stávající dominantní roli USA v soudobém světě. Její hospodářství se stále pohybuje na úrovni $14 bilionů! (Je také nemálo zajímavé, že podle výzkumu Pew Research Center má dnes 28% žen mezi 30-44 let věku vyšší vzdělání než jejich manželé! Přitom mezi vyspělými zeměmi jsou USA až na 33. z 34 míst, pokud jde o víru dospělých, že se živočišné druhy, včetně člověka, vyvíjely.) Právě koncem března se podařilo americké administrativě dosáhnout odhlasování zdravotnické reformy. (Prezident Obama zákon podepsal 23. 3.) Nelze ovšem vyloučit, že za to Demokratická strana zaplatí nemalou daň v podzimních volbách, které tradičně připadají na polovinu funkčního období, protože nadpoloviční počet voličů s touto reformou nesouhlasí. Na republikánské straně se objevila další žena (vedle sporné S. Palinové), která by mohla začít sbírat body pro prezidentské volby roku 2012, a to dcera bývalého viceprezidenta Liz Cheney(ová).

Čína stále prohlašuje, že nemá agresivní cíle. Její vojenský rozpočet sice stoupne v roce 2010 o 7,8 %, ale loni proti roku 2008 stoupl o 14,9 %! I když má Čína ve zbrani největší armádu na světě (3 miliony vojáků), sedmkrát více lidí má teď angažováno ve veřejné bezpečnosti (21 milionů; s náklady ve výši 75,3 miliard dolarů). Každoročně dochází v různých oblastech Číny k různě motivovaným demonstracím, i když také se zvyšuje hrdost nad již dosaženými výsledky. Čína odmítá zvýšit hodnotu jüanu, aby nadále udržela výhodné parametry pro vývoz svého zboží. Vyvíjí nátlak, aby se změnila architektura internetové sítě. Je otázka, jak bude reagovat na to, že Google se rozhodl Čínu opustit. Nebývalá expanze čínských zájmů ve světě trvá.

V Evropské unii se již našlo řešení pro řecké finance; daněmi a snížením platů chce Řecko získat 4,8 miliard euro. Na druhé straně, mezi státy mimo eurozónu, se nemálo povzbudivě vzpamatovává ze své krize Lotyšsko. Polsko vykazuje slušný ekonomický vzrůst. Ve Francii roztěkaná energie prezidenta Sarkozyho utrpěla volební porážku od triumfujících socialistů. 7. března proběhly za překvapivě vysoké účasti voličů volby také v Iráku; bez ohledu na hrozby teroristů bylo jen 38 obětí na životech. (Volby vyhrála koalice bývalého premiéra Ayada Allawiho. Ale: na venkově je až 80 % nezaměstnaných, a HDP mimo ropu je pouhých 13 %.) Také se ukazuje, jak jinak si může dupnout v případě potřeby představitel státu, sedí-li mj. na ropě. To Kaddáfi vyhlásil již v únoru vůči Švýcarsku džihád, aby prosadil svou, pokud jde o zákaz stavby dalších minaretů v zemi. Švýcarská vláda teď v březnu cítila povinnost omluvit se za to, že měl v Ženevě před dvěma lety problémy jeho syn (který byl dočasně pro násilnou inzultaci služebnictva tehdy zatčen).

Stále je předmětem řeřavých sporů vztah Izraele a Palestinské samosprávy. Americké administrativě se nedaří přimět premiéra Netanjahua, aby se zastavilo budování izraelských obydlí na arabské půdě. (Izrael v procentech HDP vynakládá ročně na obranu nejméně dvakrát tolik než Západ.) --- Také zatím jsou nemalé problémy se stabilizací poměrů v Afghánistánu. Přetrvává tam nemalý obchod s opiem. Budovaná národní policie má nedostatečnou disciplínu, i vzdělání (až 90 % negramotných), a je snadno korumpovatelná. Jen USA vojenské nasazení v Afghánistánu stojí teď ročně 65 miliard dolarů. Tím že byla vojenská operace v oblasti kolem Mardžáhu předem ohlášená, mohli se vůdčí činitelé opiových obchodů včas uklidit do bezpečí. Na 17 000 hektarů tamní půdy ale bylo oseto mákem a teď je problém, jak si při pokusu omezit produkci suroviny pro opiáty proti sobě nepopudit rolníky, kteří do toho investovali jak peníze, tak svou práci. Přitom na tomto obchodu parazitují také přímo místní kmenoví předáci a rovněž Taliban.

V Moskvě došlo (29. 3.) ke dvěma sebevražedným útokům v metru. Má se za to, že obě teroristky pocházely z Kavkazu. --- V USA za posledních 40 let přibylo nemálo žen, které dosáhly doktorátu v přírodních vědách a v matematice. Od pouhých 7 % jejich podíl za tu dobu (1966-2006) vzrostl v chemii na 33 % a v matematice na 30 %! (V informatice a v inženýrství je to zatím pouze 20 %, ve fyzice 18 %.) --- Svět může zaregistrovat první případ, kdy byl nakonec dospělý člověk klasifikován jako "bezpohlavní" ("genderless"). Jistý Norrie May-Welby má teď na křestním listě napsán u pohlaví výraz "neutrální" ("neuter"). Došlo k tomu v Austrálii.

Nemalý rozruch vznikl v Římskokatolické církvi pro pedofilní kauzy, jichž se dopustili kněží v několika státech; někdy už šlo o staré případy, jenže teprve teď kumulativně medializované. Za zvlášť křiklavé jsou považovány případy ututlávání této pedofilie v USA (kardinál B. Law, musel rezignovat již roku 2002) nebo v Irsku (arcibiskup S. Brady, který nátlakem ututlal staré případy, za něž se v březnu 2010 omluvil). Stovky obdobných případů kněžské pedofilie teď byly hlášeny mj. v Nizozemí, nebo v Německu a Rakousku. Osten kritiky směřuje i vůči papeži. (Univerzální celibát byl ustanoven teprve roku 1139.) Jen v USA přišly kompenzace za tyto politováníhodné činy na dvě miliardy dolarů.

V ČR je stále silněji znát, že se blíží parlamentní volby. V předpovědích má zatím největší vyhlídky na vítězství ČSSD. Předseda ODS Topolánek svou "prostořekostí" způsobil, že ho Výkonná rada strany dotlačila k tomu, aby pozici lídra předal stávajícímu místopředsedovi Petru Nečasovi. Zelení stáhli své dva zástupce z úřednické vlády. Česká vláda by teď také měla vypracovat rozpočtovou strategii pro roky 2011 a 2012, s konkrétními úspornými opatřeními, aby vylepšila dlouhodobou udržitelnost českých veřejných financí. --- (V ČR bylo 9/3 zastaveno prodlužování pracovních povolení pro cizince ze třetích zemí. Mohlo by to mít vliv až pro 65 tisíc cizinců.)

Na Kubě zemřel vězeň svědomí, Orlando Zapata, po 85-denní hladovce. V KLDR byl popraven iniciátor tamní nedávné finanční reformy Pak Nam-ki, když chtěl podchytit černý trh výměnou bankovek 100 : 1 wonu, manévr valně nevyšel a došlo k nepokojům. --- (3. 3. zemřel 96-letý proslulý labouristický politik Michael Foot.)

Ani naše matička země si nedá pokoj. 11. března došlo k zemětřesení v Chile (o velikosti 7,2), a to zrovna v době inaugurace prezidenta Piňery. (Mnohem horší zemětřesení v Chile bylo těsně předtím, 27. 2., s 8,8 na stupnici a škodou v rozsahu až 20 % HDP.) V Antarktidě zatím teď -- podle posledních zpráv -- každoročně ubude (bez ohledu na naše vzájemné neshody kolem interpretace, co je s klimatem) 100 km2 ledu.

Takže jako kdyby zase bylo všechno skoro normální, viďte? Ale kromě toho, že bychom neměli vykazovat život redukovaný jen na tržní transakce, také bychom rozhodně neměli polykat i s navijákem stále okatěji předhazované návnady populismu. Předhazované štědrými politiky z našich daní (a z nákladnějšího umořování velkoryse způsobených doprovodných dluhů) třeba v Česku. Abychom je opět slavně přistrčili na výsluní médií a nemalých (navíc nedaněných) požitků. Zrovna tak jako posledně. Stále v očekávání Godota, sv. Václava v čele blanických rytířů, anebo dokonce Armageddonu...

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 2.4. 2010