Kateřina Konečná: Základem je čeština, romština jen jako doplněk

2. 4. 2010 / Pavel Pečínka

Nemám informaci o tom, že by KSČM měla na svých kandidátkách pro volby do Poslanecké sněmovny Romy, ale přiznám se, že národnost našich kandidátů nesleduji. Zvlášť v jiných krajích než je ten za který vedu kandidátku já, tedy Moravskoslezský.

Problematika romské populace podle mého názoru zasahuje do většiny oblastí veřejného života. KSČM se proto romské problematice věnuje jak v komisi sociální, tak legislativní či školské. Existuje také dobrá spolupráce například v Brně s mladými členy a sympatizanty naší strany a tamní romskou komunitou. Všechny podněty, které od občanských sdružení k této problematice dostáváme, se pokoušíme zpracovávat do našich materiálů i konkrétní práce na komunální i centrální úrovni.

V mém okolí je to samozřejmě především oblast Ostravska a Karvinska, kde existují tzv. ghetta. Musím říct, že mě velmi znepokojují tendence tamních komunálních politiků, např. se zavíráním škol, kde většinou studují romské děti. Nepovažuju to za správné řešení, rozhodně nepomáhá k většímu začleňování, ba naopak.

I na Ostravsku existují školy, které zapojení romských dětí do škol většinové společnosti podporují a funguje to. Sama mám několik známých, kteří na těchto školách učí. Určitě nám musí jít o to, aby se romské děti začleňovaly do společnosti a ne z ní vylučovaly. K tomu právě přispívají multietnické školy. Bohužel je také fakt, že mnoho rodičů ve chvíli, kdy např. polovina dětí školy je romského původu, své děti ze škol dává jinam. Všechno je to ale o přístupu společnosti, ale hlavně pedagogů. Není možné nadále akceptovat stav, kdy mnoho pedagogických pracovíků nerespektuje potřeby a podmínky dětí jiného etnika. Už na základních školách si totiž budujeme své vnímání světa a pokud se nestáváme tolerantní od dětství, těžko se to učíme v dospělosti. Samozřejmě vše musí být podpořeno také ekonomicky. Zde vidím velkou rezervu například v čerpání evropských fondů, které jsou právě na začleňování menšin určeny.

Nejsem si tím jistá, protože znám většinu Romů, kteří sami romštinou nemluví a kromě pár slov ji vlastně neznají. A nic je nemotivuje k tomu, aby se ji učili. Základem by v české republice pro každého, kdo zde žije, měl být český jazyk. Pokud mají sami Romové zájem učit se ještě romštinu, nebraňme jim v tom. Ale jako jednotný a nucený model by to dle mého názoru nebylo správné.

Bohužel podle mých informací jsou tito lidé vnímáníi v romské populaci spíše negativně. Myslím si, že je to škoda, protože právě lidé, kteří jsou dobří ve svém oboru, by mohli působit motivačně pro ostatní, těmi nejmenšími počínaje.

Myslím si, že většina programu, protože všichni občané chtějí žít slušně v naší společnosti. Nerozdělujeme volební program pouze pro některé. Bezpochyby témata jako je zrušení poplatků ve zdravotnictví, vytváření nových pracovních míst nebo zachování současného zákoníku práce jsou určena všem občanům. Tedy i Romům. Proto například v našem programu, i u lidí, kteří jej naplňují, najdete jako samozřejmé odmítání projevů nenávisti k občanům jiné národnosti. Bezpochyby se to týká i Romů, avšak nejen jich. Chceme, aby se v naší zemi spojili všichni slušní lidé, kterým jde o naši společnou budoucnost, bez rozdílu etnické příslušnosti.

Musíme se ptát, jestli o to vůbec sami Romové stojí? Bohužel má zkušenost je, že spíše ne. Pokud však existují Romové, kteří se vzdělávat chtějí, nepřipadá mi nemožné v naší společnosti, aby jim toto vzdělání bylo odepřeno. Ale musí chtít sami, nemůžeme nikoho nutit.

Vychází v  Romano hangos 3/2010

Vytisknout