Palestinský dokumentarista: Vybombardovali mi dům, mám jen dvě trička a dvoje džínsy. Nevím proč to udělali
17. 10. 2023
čas čtení
4 minuty
Moderátor Channel 4 News: Mluvili jsme s filmařem Yousefem Hammashem, který pracuje také pro Norskou radu pro uprchlíky. Posílá nám své reportáže o situaci v Gaze. Přestěhoval svou rodinu do Chán Júnisu. Na úvod jsem se ho zeptal, jaké jsou tam podmínky. Na místě.
Yousef Hammash: Je tu chaotická situace. Lidé si sotva mohou zajistit své každodenní potřeby. Například já s třiceti členy své rodiny bydlím ve dvou místnostech, které hostí jeden z mých příbuzných, a každý den máme denní misi. Brzy ráno musíme jít stát fronty. Do pekáren, protože Chán Júnis nemá kapacitu na to, aby to všechno zvládl. Počet obyvatel se během jednoho dne zdvojnásobil. Lidé se snaží zajistit peníze v hotovosti. Protože nefungují žádné bankomaty, dokonce i lidé v zahraničí, kteří mají zde příbuzné se snaží poslat peníze, ale přijemci je nemohou dostat, protože v Gaze nefunguje nic. Je zde obrovská potřeba prostor, lékařských požadavků v nemocnici a není dostatečná kapacita pro přijetí. Není to jen nemocnice, je to místo, kde jsme zjistili, že hostí všechny novináře a stalo se jakýmsi útočištěm pro lidi, kteří nemají příbuzné.
Moderátor: Říká se, že dnes ráno Izraelci znovu pustili vodu. Teče voda?
Yousef Hammash: Je to chaotická situace, právě teď vytvářejí plán zásobování čtvrtí vodou a každá čtvrť se dostane na řadu za dva až tři dny. Čerpají vodu přes obecní řady a máte ji tak za 3-4 hodiny. Dalším problémem je, jak zprovoznit generátor, který by tuto vodu z obecních řadů dotlačil až do domovních nádrží. Lidé běhají každý den od brzkého rána až do západu slunce. Trochu nebezpečné. Ve snaze zajistit co nejvíce vody pro své děti a rodiny lidé používají tradiční způsoby, jak vodu shromažďovat. Sbírají, prostě shromažďují vodu, jak jen to jde, zejména pro hygienu, zejména pro koupelny. A víte, lidé pijí odevšad. Teď je to chaotická situace, zejména s vodou. Lidé tady v jižní části, tam není elektřina, aby si mohli narazit vodu. Lidé, kteří mají štěstí, mají generátory. Na zapnutí těchto generátorů není palivo.
Moderátor: Řekněte mi, když jste nechal svůj dům a věci v Gaze a přišel jste do Chán Júnisu, když jste odcházel, myslel jste si, že jste si jistý, že se budete moci někdy vrátit?
Yousef Hammash: A já jsem si jistý, že nebudeme druhou generací uprchlíků. Naši prarodiče, kteří se stali uprchlíky v roce 1948. Nechci být z druhé generace, která se stala uprchlíky, přišel jsem o dům, takže není možnost se do mého domu vrátit. Ale najdeme způsob, jak ho obnovit, a doufejme, že to brzy skončí, abychom se mohli z toho dostat. Já si ale myslím, že na zotavení potřebujeme roky.
Moderátor: A říkal jste, že jste přišel o dům, protože byl zničen leteckým útokem.
Yousef Hammash: Ano, můj dům a dům mé rodiny byl bohužel zničen náletem. Matte, z mého domu mám jen dvě trička a dvoje džíny. Tisíce domů byly zničeny bezdůvodně. Myslím, že to nikdo nemůže ospravedlnit? Proč to udělali? Na to nedokážu odpovědět. A nemyslím si, že na to mají odpověď ani oni.
Moderátor: Kde tedy nyní vidíte budoucnost svou a své rodiny?
Yousef Hammash: Nevidím. Snažím se. Chtěl bych být. Já nevím. To je opravdu těžký otazník. Každý den musím myslet na každodenní potřeby rodiny. Mám s sebou sestru. Chystá se porodit své dítě, své první dítě. Moje matka je nemocná a každý večer pláče. Moc dobře si uvědomuji, že v noci je jí ještě víc špatně, takže musím pracovat v nemocnici. Každý den žiji v tomto koloběhu zajišťování potřeb pro rodinu. Nepřemýšlím vůbec o budoucnosti. Teď žijeme ze dne na den.
Moderátor: Přeju vám vše nejlepší, držte se a opravdu moc děkuji.
Zdroj v angličtině ZDE /od ḿinuty 8)
2904
Diskuse