Tento výpad připomněl, že i Trump, který si rozšířil výkonnou moc a ovládl národní povědomí, naráží na věci, které jsou mimo jeho kontrolu. Ve skutečnosti se po 20 měsících jeho druhého funkčního období prohlubuje propast mezi prezidentovou domnělou neporazitelností a realitou jeho slábnoucího vlivu.

Federální soudy ho brzdí. Republikáni v Kongresu se odchylují od jeho scénáře. Výsledky průzkumů klesají na historické dno, což je způsobeno přetrvávající inflací, rostoucími cenami pohonných hmot a stále nepopulárnější válkou v Íránu. Poprvé od jeho nepravděpodobného politického vzkříšení Trumpova aura autority slábne.

Rick Wilson, dlouholetý republikánský stratég, prorokuje: „Toto je začátek konce. Toto je úpadek. Ať už byl jakkoli mocný a bezohledný, země v tuto chvíli nemá pozitivní vyhlídky. Negativita a pesimismus mezi voliči dokonce dosáhly úrovně, která nemá od dob Jimmyho Cartera obdoby.“

Trumpova víra v sebe sama nikdy neochabuje. Než vyhrál volby v roce 2024, čelil čtyřem trestním řízením a dvěma pokusům o atentát. Žil podle mantry „nakonec se všechno dobře vyřeší“, zatímco jeho příznivci nosí čepice s nápisem: „Trump měl ve všem pravdu.“

Přesto měl těžký měsíc. Federální rezervní systém se mu vzepřel v otázce úrokových sazeb. Nejvyšší soud zablokoval pokus jeho administrativy uvalit nová omezení na korespondenční hlasování v listopadových volbách do Kongresu. Jeden soudce mu zabránil pojmenovat Kennedyho centrum po sobě, což ho přimělo pohrozit tomuto národnímu uměleckému komplexu demolicí; jiný soudce zablokoval jeho zákaz vstupu tří zpravodajských médií do areálu Bílého domu a nařídil administrativě, aby jim „okamžitě vrátila, obnovila a zajistila“ přístup.

Nyní se dokonce i v Trumpově spolehlivé mocenské základně, Republikánské straně, objevují trhliny kvůli obavám, že jim v listopadu způsobí ztrátu křesel. Na Floridě, jeho domovském státě, kandidát na guvernéra Byron Donalds tiše odstranil většinu odkazů na Trumpa ze své volební webové stránky, zatímco kongresmanka María Elvira Salazarová zveřejnila volební reklamy, v nichž otevřeně prohlásila, že federální imigrační opatření zašla „příliš daleko“, a tvrdila, že latinskoameričtí voliči „se cítí zrazeni“.

Wilson, spoluzakladatel projektu Lincoln Project, protitrumpovské skupiny, vnímá mezi republikány v Kongresu stádní mentalitu a srovnává současnou náladu s dokumentem o divoké přírodě.

„Chybí tomu komentář Davida Attenborougha,“ řekl. „Je to jako gazely bloudící po savaně. Teď čichají k větru a něco v něm cítí. Vědí, že jde o dravce, ale zatím nevědí, co s tím mají dělat. Neuvědomují si, že ten dravec byl mezi nimi celou dobu. Rizikovým faktorem, kterému nyní čelí, je Trump.“

Téměř deset let zaujímali zvolení republikáni podřízený postoj, protože se obávali, že by pak měli soupeře v primárkách nebo ostrý příspěvek na Truth Social. S blížícími se volbami a nejistou kontrolou nad Kongresem však jejich instinkt sebezáchovy rychle převažuje nad loajalitou k prezidentovi.

Wilson řekl: „Nyní se situace dostala do bodu, kdy už ta magie nefunguje. Prezident, jehož popularita v některých průzkumech dosahuje pouhých 29 %, který vede katastrofální válku a nakonec způsobil růst cen energií i potravin – to vše jsou věci, které už nedokážou zamlčet – Trump jim nepřináší žádný politický prospěch.

„Voliči si to nyní velmi dobře dávají dohromady. Válku si spojují s Trumpem. Ceny benzínu si spojují s Trumpem. Ceny potravin si spojují s Trumpem.“

To vytváří začarovaný kruh, tvrdí Wilson. „Čím více se Trump stává přítěží, tím více se chová výstředně. Čím více od lidí vyžaduje loajalitu a nedostává ji, tím více od nich loajalitu vyžaduje a nedostává ji. Celé desetiletí mu ta strana všechno servírovala na stříbrném podnose a teď, když za to platí cenu, usoudila, že je to už trochu příliš riskantní.“

Tváří v tvář slábnoucí autoritě a nepříznivé ekonomické situaci se Trump vrátil ke svému osvědčenému scénáři: vytváření senzací, vyvolávání kulturních sporů a zuřivým útokúm na tisk. Jeho nedávné rozhodnutí zakázat vstup zpravodajským médiím CNN, MS Now a Politico do areálu Bílého domu v návaznosti na kritické reportáže nebylo kritiky vnímáno jako projev síly, ale jako příznak hluboké frustrace.

Trumpov administrativa tato obvinění odmítá a trvá na tom, že prezidentův program je úspěšný. Davis Ingle, mluvčí Bílého domu, v e-mailu uvedl: „Prezident Trump je jednoznačným vůdcem, nejlepším poslem a bezkonkurenčním motivátorem Republikánské strany a je odhodlán udržet republikánskou většinu v Kongresu.

„Prezident podepsal největší daňové úlevy pro dělnickou třídu v historii, snížil ceny léků na předpis, zabezpečil hranice, snížil násilnou kriminalitu na nejnižší úroveň za téměř století, odstartoval energetickou revoluci, vytvořil více než milion pracovních míst v soukromém sektoru a zajistil, že americké penzijní účty 401(k) vystoupaly na rekordní maxima,“ dodal. „Volba nikdy nebyla jasnější: buď se plně vsadit na vítězný program prezidenta Trumpa založený na zdravém rozumu, nebo na extrémně liberální politiku a obstrukce demokratů.“

Pro Trumpa se však situace bude zhoršovat. Pokud demokraté získají kontrolu nad Sněmovnou reprezentantů, plánují zahájit vyšetřování toho, jak zneužil svůj úřad k obohacení své rodiny, poskytuje výhody svým příznivcům, oslabuje federální vládu a realizuje nákladné stavební projekty. Pozornost médií se mezitím neúprosně přesune k prezidentským volbám v roce 2028 a otázce nástupnictví.

Bill Galston, vedoucí výzkumník think-tanku Brookings Institution ve Washingtonu, uvedl, že nevyhnutelný posun pozornosti směrem k potenciálním kandidátům – jako je viceprezident JD Vance nebo ministr zahraničí Marco Rubio – bude příčinou napětí.

„Nic ho nerozčílí víc než to, že se pozornost přesune pryč od něj,“ řekl Galston, bývalý poradce Billa Clintona pro domácí politiku. „Perspektiva předání štafety, vzdání se pozornosti, je pro něj nesmírně bolestivá. Je to jeho kyslík. Bude bez toho schopen dýchat, duchovně i emocionálně?“

Trump není prvním prezidentem, který se po znovuzvolení dostal do potíží. Od pádu Richarda Nixona v aféře Watergate přes Clintonovo obžalování až problémy, do nichž se v Iráku zapletl George W. Bush – druhé funkční období historicky slouží jako hřbitov prezidentských ambicí.

Allan Lichtman, autor nové knihy Great American Presidents: The Twelve Who Transformed the Nation, to nazývá „prokletím druhého funkčního období“. Poznamenal: „Druhá funkční období jsou pro prezidenty mimořádně obtížná.“

Lichtman, profesor historie na American University ve Washingtonu, se domnívá, že Trumpa pohánějí dvě věci: peníze a sláva. „Nesnese, když není středem pozornosti, a to je nebezpečné,“ řekl. „Jeho verbální výpady mě moc nezajímají; nemyslím si, že mu to vůbec pomáhá. Ale kdo ví, jaké šílenosti by mohl udělat, aby na sebe znovu upoutal pozornost? A to je děsivé.

Nikdy nepodceňujte moc prezidenta. Jen proto, že ho republikáni kritizují, jeho preference v průzkumech jsou nízké a vyhlídky republikánů vypadají pochmurně, neznamená to, že nemá obrovskou moc – a rozhodně je ochoten tuto moc bez omezení využít. Nezajímá ho soudnictví a nezajímá ho ani Kongres.“

Z tohoto pohledu bude Trumpovou poslední záchranou neomezené využívání výkonné moci, zpolitizované ministerstvo spravedlnosti a rozsáhlá pravomoc udělovat milosti. Vzhledem k tomu, že ve svých posledních dvou letech nemá co ztratit, mohl by odejít s velkou parádou.

Charlie Sykes, konzervativní autor a moderátor, řekl: „Donald Trump se více než čehokoli jiného bojí, že ztratí význam, a bude proti tomu zuřit, dokud to půjde. Představa, že odejde tiše, by byla neuvěřitelně naivní.

„Směřujeme ke střetu mezi prezidentem, který je již ochromený  a nemá žádnou úctu k ústavním normám, a opozicí, která možná má určitou moc ho přivést k zodpovědnosti. Paradoxem je, že čím slabší je, tím nebezpečnější se stává.“

Zdroj v angličtině ZDE