„Obyčejná“ žena obviněná z vraždy ruského velitele na Krymu

24. 8. 2026

 

Vyšetřovatelé uvedli, že při domovní prohlídce našli dálkové ovládání, o kterém se domnívají, že bylo použito k odpálení bomby, která zabila Šagejeva, bývalého velitele jediné ukrajinské ponorky, který v roce 2014, když Moskva anektovala Krym, přešel na stranu Ruska.

Podle bezpečnostní služby se k útoku přiznala a uvedla, že jí kontaktní osoba napojená na ukrajinskou rozvědku slíbila vysokou odměnu v kryptoměně a dokumenty, které by jí poté umožnily opustit Rusko.

FSB rovněž uvedla, že Reuttová neprojevila žádné výčitky svědomí.

Tato tvrzení nebylo možné nezávisle ověřit a ruské bezpečnostní složky již v minulosti zveřejňovaly údajná přiznání zadržených ještě předtím, než se jejich případy dostaly k soudu. Několik osob, které Rusko dříve obvinilo z provedení podobných útoků proti vojenským osobnostem, však novináři později odhalili, že se skutečně podílely na operacích, z jejichž provedení je Moskva obvinila.

Co přesně vedlo Reuttovou k tomu, že se údajně pustila do tak odvážné mise, zůstává nejasné. Stejně jako v jiných případech týkajících se údajných operací ukrajinské rozvědky se její soud pravděpodobně bude konat za zavřenými dveřmi, což jí poskytne jen malou příležitost veřejně předložit vlastní verzi událostí.

Rozhovory s tuctem přátel a známých, spolu s analýzou její dlouholeté aktivity na sociálních sítích, však vykreslují obraz odhodlané a dobrodružné ženy, jejíž postoj k vlastní zemi se zřejmě postupně vyostřoval, přičemž známky výraznější změny se objevily v měsících před útokem.

„Rita věřila, že se země ubírá špatným směrem,“ řekla její dlouholetá přítelkyně, která ji oslovila zdrobnělinou jejího jména. „Ale stále jsem šokována, že zašla tak daleko,“ dodala přítelkyně.

Rusko Reuttovou rychle obvinilo, že útok spáchala na příkaz ukrajinské rozvědky. Kyjev se k bombovému útoku ani k údajné roli Reuttové v něm nevyjádřil.

Od začátku plnohodnotné invaze jsou ukrajinské zpravodajské služby spojovány s řadou atentátů a pokusů o vraždu vysokých ruských vojenských důstojníků, které Kyjev obvinil z účasti na invazi. Ukrajinští představitelé občas přiznali účast na takových operacích, častěji však mlčeli.

Při útocích byla použita řada metod a rekrutů, od oddaných protikremelských sabotérů až po Rusy, kterým byly slíbeny velké sumy peněz. V jiných případech byli jako „muly“ efektivně využiti nic netušící kurýři a doručovatelé.

Obvykle se o osobách obviněných z provedení těchto útoků nebo o tom, jak se na ně připravovaly, ví jen velmi málo. Některým se podařilo uprchnout nebo je ruské úřady nikdy veřejně neidentifikovaly, zatímco jiné byly při provádění svých operací zabity.

Rychlé zadržení a odhalení Reuttové však nabízí vzácnou příležitost prozkoumat osud ruské občanky obviněné z toho, že se obrátila proti své vlastní zemi.

Reuttová, rodným jménem Margarita Jakovlevová, vyrůstala v Jaroslavli, městě severovýchodně od Moskvy, kde přijala příjmení babičky, která ji po rozvodu rodičů z velké části vychovala. Přátelé vzpomínají na vcelku všední dětství a pamatují si ji jako srdečnou a společenskou, ale také neobvykle přitahovanou dobrodružstvím a rizikem.

„Margarita byla nebojácná. Lezla po stromech, skákala z aut, dělala věci, kterých se většina kluků bála,“ vzpomíná jeden z jejích přátel z dětství.

Tato její povahová vlastnost ji provázela i do Novosibirsku, tisíce mil na východ, kde studovala management a vrhla se do univerzitního života. Reuttová se stala pravidelnou návštěvnicí místního parašutistického klubu; fotografie ji zachycují při seskocích ze sovětských letadel, často jako jedinou ženu uprostřed skupin mužů v maskovacích uniformách.

Získala také ocenění v amatérských závodech motokár a začala hrát vodní pólo, kde se stala brankářkou univerzitního týmu a rychle se prosadila, přestože byla v tomto sportu nováčkem. „Margarita byla tak talentovaná a nikdy se nebála míče,“ vzpomíná její tehdejší trenér vodního póla.

Tehdy nic nenasvědčovalo nepřátelství vůči Kremlu. V Novosibirsku se Reuttová stala oblíbenou členkou vlastenecké dobrovolnické skupiny, která pátrala po ostatcích sovětských vojáků padlých během druhé světové války, a to v rámci celostátního hnutí zaměřeného na vyhledávání a opětovný pohřeb válečných obětí.

Po absolvování studia se Reuttová přestěhovala na jih do Soči, letoviska u Černého moře, které se stalo jejím domovem. Krátce se pokoušela provozovat cestovní kancelář, než na počátku 20. let 20. století nastoupila do společnosti Vitauct, která se zabývá alternativní medicínou se specializací na dlouhověkost.

„Byla to ta nejobyčejnější osoba,“ řekl Gennadij Garbuzov, zakladatel společnosti, který se jen těžko smiřoval s tím, že žena, kterou znal, čelí nyní takovým obviněním. „Nic nenasvědčovalo tomu, že by něco takového udělala. Musela se dostat pod něčí vliv.“

Na první pohled byl její život na internetu stejně nenápadný. Často zveřejňovala příspěvky o zdraví a právech zvířat a na fórech v aplikaci Telegram diskutovala o alternativní medicíně.

Reuttová také hodně cestovala. Uniklé záznamy z cestovních databází, do kterých nahlédl deník Guardian, a fotografie zveřejněné na internetu ukazují časté cesty do zahraničí, mimo jiné do Turecka, Thajska a na Srí Lanku, odkud často sdílela fotografie sebe v bikinách z plážových letovisek.

„Margarita prostě žila svůj život a měla spoustu plánů do budoucna,“ řekl další kolega ze společnosti Vitauct.

„Byla hezká a oblíbená,“ dodal kolega.

V říjnu 2025 odcestovala Reuttová do Minsku na svatbu své sestry. Fotografie z oslavy ji zachycují, jak se usmívá mezi příbuznými a chytá svatební kytici. Jednomu příteli vykreslila idylický obraz svého života v Soči, kde procházela horami, kolem vodopádů a kaňonů. „Tady se dá nekonečně objevovat, všechno je tu bujné a zelené,“ napsala příteli.

Pod touto navenek šťastnou fasádou se však začala objevovat i jiná stránka Reuttové. Podle přátel stále častěji vyjadřovala obavy z environmentálních problémů, které sužovaly Soči, a začala se angažovat v místních dobrovolnických iniciativách.

Po rozsáhlém úniku ropy do Černého moře v prosinci 2024, kdy dva ruské tankery ztroskotaly v bouři, Reuttová odcestovala do Anapy, aby se připojila k dobrovolníkům odstraňujícím mazut, těžký topný olej, ze znečištěných pláží.

Je těžké přesně určit, kdy se její nespokojenost s okolím proměnila v něco politického. Přátelé popisovali rostoucí odcizení od Ruska, které se prohloubilo poté, co země zahájila plnohodnotnou invazi na Ukrajinu.

„Válka byla šokem,“ řekl jeden z přátel, který si vzpomínal, jak se Reuttová na veřejnosti stále otevřeněji vyjadřovala k bojům na Ukrajině. „Jednou jsem jí řekl, ať mlčí, jinak nás obě dostane do potíží,“ dodal tento přítel.

V červenci 2025 se její protiválečné postoje dostaly na veřejnost. Během cesty vlakem ze Samary do Adleru byla Reuttová pokutována na základě ruského zákona proti „diskreditaci“ ozbrojených sil poté, co údajně vykřikla „To máte za to, Rusové!“, když se objevila zpráva o ukrajinském útoku dronem na železniční stanici v Rostovské oblasti.

Následujícího února Reuttová zveřejnila výsledky genetického testu, podle nichž byla z 98 % Ruska, a přidala hashtag, v němž prohlásila, že se „stydí za to, že je Ruska“.

Přátelům a známým se však Reuttová jevila jako někdo, kdo žije dál stejně jako dřív. Přijímala příležitostné práce, objevovala se ve videoklipech natočených přáteli a nadále cestovala. Ještě v březnu ji fotografie z cesty na Kubu zachytily, jak pije z kokosu.

Teprve na konci jara, jak uvedlo několik lidí, kteří ji znali, se její chování začalo měnit způsobem, který v té době nedokázali pochopit. „Stala se více uzavřenou,“ vzpomíná jeden z přátel.

Přibližně ve stejnou dobu začala skupina přátel plánovat společný podzimní výlet. Reuttová se k nim bez bližšího vysvětlení nepřipojila – což byla neobvyklá reakce od někoho, o kom přátelé říkali, že se na ni dá spolehnout, že na nové dobrodružství řekne ano.

Jiný přítel si vzpomněl, že si Reuttová najednou pořídila druhý telefon. „Ten druhý telefon si koupila na jaře. Vysvětlila mi, že ho potřebuje do práce, ale tehdy mi to moc nedávalo smysl.“

„Margarita něco skrývala,“ dodal přítel. „Napadlo mě, že má možná nového přítele.“

V létě začala Reutt trávit více času na Krymu, místě, kde byla nakonec zatčena. Jeden známý uvedl, že své cesty na Krym zdůvodňovala tím, že hledá vhodné lokality pro natáčení videoklipů, jelikož se v poslední době častěji objevovala v hudebních klipech.

Co na Krymu ve skutečnosti dělala – a zda a kdy přišla do kontaktu s ukrajinskou rozvědkou – zůstává neznámé.

Pokud jsou ruská tvrzení, že byla naverbována Ukrajinou, pravdivá, Reutt by se připojila k rostoucí skupině ruských občanů obviněných z toho, že byli najati ukrajinskou rozvědkou k provádění sabotáží a atentátů hluboko za frontovou linií.

Takoví rekruti nabízejí zřejmé výhody: mohou se po Rusku pohybovat volněji a přitahují méně pozornosti než ukrajinští agenti, a navíc se mohou dostat k cílům daleko od frontové linie, aniž by vystavovali riziku vycvičené agenty. Ženy hrály významnou roli v několika nejvýznamnějších operacích, přičemž potenciálně vzbuzovaly ještě menší podezření.

Pro ty, kteří Reuttovou znali, neexistuje snadné vysvětlení toho, jak se žena, kterou si pamatují, ocitla obviněna z provedení atentátu. Její přítel, který ji znal dvacet let, si však vzpomněl na její tvrdohlavé odhodlání dotáhnout do konce cokoli, co si předsevzala.

„Když měla v hlavě nějaký plán, tak ho uskutečnila,“ řekl její přítel. „I kdyby to bylo něco takového.“

Zdroj v angličtině ZDE