Trapná "diskuse" o Acajevovi

9. 3. 2011 / Jan Čulík

Snažím se v Britských listech udržovat debatu na civilizované úrovni. Znamená to pro mě: nechť odpůrci používají věcné argumenty, nepřípustné je však uchylovat se k emocionálním a osobním útokům, případně insinuovat, z jakých důvodů a na základě jaké motivace někdo něco píše či činí.

V ostré polemice ohledně toho, zda by Česká republika měla či neměla udělat azyl čečenskému bojovníku Acajevovi porušují tyto principy obě strany, a šéfredaktor nestačí rozhořčené osobní útoky redigovat. Není přijatelné ani Kotrbovo obviňování Ridvanové z "naivního aktivismu", ani Ridvanové trapně násilná metafora o tom, jak údajně "Kotrba Kremlu peče kremrole" (mimochodem se ten cukrářský výrobek, Jano, jmenuje "kremrole", nikoliv "kremlole"). (Osobní útoky z textů obou autorů jsem odstranil.)

Je neférové obviňovat Kotrbu z toho, že dělá "agenta Kremlu" (pěknou roli tady hraje česká nenávist vůči všemu ruskému), stejně jako je neférové obviňovat Ridvanovou, že se stala nástrojem blíže neurčených vlivových skupin. Je jasné, že oba diskutéři zastávají své nesmiřitelné názory na základě svého ryzího přesvědčení, ovšem způsob, jak útočí na svého oponenta, je nepřijatelný a diskredituje je. Ridvanová svým posledním článkem projevuje jasný, zaujatý subjektivní aktivismus a útoky na Kotrbu svou argumentaci diskredituje. Pro novináře je přece naprosto nepřijatelné, aby obvinoval jiného novináře ze "zneužití uniklých ministerských informací". Za to by se Jana Ridvanová měla stydět.

NIkdo nepopírá, že vězeňské a "vyšetřovací" metody v některých ruských věznicích jsou skutečně brutální. Těžko popřít i argumentaci Štěpána Kotrby, podle něhož Spojené státy zcela záměrně platí některé "nevládní" organizace, aby prosazovaly zahraničněpolitický mocenských zájem Spojených států. Argumentace, že se Spojené státy snaží destabilizovat ruské "blízké zahraničí", je přesvědčivá a lze ji zdokladovat, stejně tak jako lze přiznat, že země ve sféře vlivu Ruska se snaží z tohoto vlivu osvobodit - a na to osvobození mají plné právo. Je také známo, že Rusové se stavějí proti odstředivým tendencím těchto zemí často velmi brutálně a také od nich sklízejí brutální pomstu - viz četné teroristické útoky v Moskvě. Nikdo nemůže mít ani iluze, že čečenští bojovníci proti ruskému vojenskému vlivu se chovají stejně brutálně jako ruská armáda.

Myslím, že bylo od Štěpána Kotrby zcela korektní namítnout, že proti Acajevovi existuje podezření, že se v Čečensku a v Rusku provinil těžkými trestnými činy. Na druhé straně je nesporné, že za tyto trestné činy nebyl Acajev u žádného slušného a nezávislého soudu souzen a že by jeho žádost o azyl měla být posuzována sine ira et studio.

Všechno ostatní jsou zbytečné osobní útoky. Myslím, že v této věci už bylo řečeno všechno a diskutéři se zrovna nevyznamenali. Diskusi na toto téma proto už končím.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 9.3. 2011