Bývalý rohlík

9. 3. 2011 / Michal Vimmer

Český nesystém (česky bordel) stojí před dalším bludným kořenem: Jak se vypořádat s dopadem vyšší DPH, aby se monetaristé nažrali a důchodci zůstali spokojeni? Bude k tomu stačit přejmenovat rohlíky?

Hned po zveřejnění návrhu sociálně ohleduplných (čti nesystémových výjimek) z nového jednotného zdanění se vyrojily obavy z realizace výběru daně.

Co nám hrozí? Nic menšího, než ztráta jistoty významu základních pojmů našeho živobytí: Co je to chleba? Ryba? Mléko? Zelenina?

I chleba lze zpochybnit? Ale ano, U Nás jistě! To jsou obavy nejčeštější -- obavy z naší domácí vychytralosti, z kličkování, vyhýbání jako způsobu existence. Nedůvěra v poctivost spoluhráče, mudrování proč U Nás nic nejde, bezradnost ze soudobé češtiny -- z degenerace formy i obsahu mateřštiny, z další ztráty funkce jazyka jako všeobecně srozumitelného média, pojiva a podmínky základní shody společnosti.

Nevůle, nedůvěra a obavy našich myslitelů z naší schopnosti chápat nutnost rozlišovat, diferencovat, třídit, respektovat rozdíly jsou podložené historicky i bezprostředně. Netřeba archelogicky vzpomínat až na bývalé neandrtálce a husity. Každý si vybaví řadu zázračných sémantických zvratů z nedávného života.

Např. Lehký topný olej -- bývala to nafta a není to nafta. Záleží na dani.

Pavel Kohout, Jiřina Šiklová, Karel Steigerwald, Vladimír Dlouhý, Jaromír Štětina, expremiér Fischer -- a mnoho, přemnoho dalších nepostradatelných. Bývalí komunisti? Antikomunisti? Jak se to vezme, záleží na režimu.

Lékař a pacient? Zdravotní sestra a doktor? Býval to rozdíl. Ale proč vlastně? Proč si nejsme všichni rovni, vrtá hlavou národu vychovanému mediální kampaní posledních měsíců (Děkujeme odcházíme -- vzpomínáte?) Přirozená hierarchie a nerovnost má i v kapitalismu bez přívlastků netušené meze.

Profesionální moralisté předhazují obyvatelům českých zemí chronickou prý závist, nepřejícnost, rovnostářství. To je prý ten komunismus v nás. Já tvrdím, že problém netkví v tom, že bychom chtěli mít všichni stejně levných rohlíků, ba ještě raději rohlíky než chleba.

Český malér koření v hluboké, temné nedůvěře v nás, v druhého, v bližní. V přesvědčení, že druhému nelze věřit. Ve vzájemné neúctě. Náš jazyk je falešný a prolhaný. To je náš jazyk, který už je předmětem toliko právních rozborů, v zemi, kde o významu slov stále častěji rozhodují soudy. Náš národní problém.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 9.3. 2011