Na šestihodinový pobyt ve Španělsku měla kancléřka Angela Merkelová v doprovodu šest členů vlády, bankéře a průmyslníky. K partnerům na španělské straně se k jednacímu stolu přidali i představitelé dvou největších odborových centrál UGT a CCOO, kteří o den dříve podepsali s vládou a zaměstnavateli pakt sociální a hospodářské dohody obsahující i zásady penzijní reformy.

Oč šlo vyjádřila Angela Merkelová větou: „ Španělsko udělalo své povinnosti a jde velmi správnou cestou.“

Téhož dne byl zveřejněn dopis, který španělskému premiérovi Rodriguezu Zapaterovi zaslal francouzský prezident Sarkozy a z jehož obsahu lze pochopit jaké španělské povinnosti měli Sarkozy a Merkelová na mysli. Z dopisu zveřejněného velvyslanectvím Francie vyjímám:

„ Při našem setkání 21. ledna v Paříži jste mi sdělil, že Vaše vláda má v úmyslu přijmout rychle řadu opatření. Vítám tato silná rozhodnutí jež byla přijata pod Vaším vedením v posledních dnech včetně restrukturalizace bankovního sektoru a reformy důchodového systému. Tato účinná rozhodnutí posilují konkurenceschopnost španělské ekonomiky a stabilitu finančního systému země.

Vzdávám hold odvaze a odhodlání, které projevujete Vy a Vaše vláda. Víte, že můžete počítat s plnou podporou Francie.

Toto úsilí představuje významný přínos jednotnější, stabilnější a silnější eurozóně , za kterou se zasazuji.“

Smysl Sarkozyho dopisu a demonstrativní návštěvy německé kancléřky spočívá v tom, že Španělsko by se již nemělo nadále objevovat v řadě rizikových zemí eurozóny za Řeckem, Irskem a Portugalskem. Španělsko deklaruje, že nabralo nový kurs, Sarkozy a Merkelová stvrzují, že tomu tak je. Tlak ratingových společností a mediálních výpadů proti Španělsku by měl oslabit, nejlépe ustat. Zapatero v rozhovoru pro významné německé deníky uvedl, že při plnění Španělskem svých závazků jsou v Evropské unii tři rozhodující země – Německo, Francie a Španělsko. Spíše do vlastních řad pak adresoval slova, že Evropská unie a společná měna jsou spojením práv a povinností, které vytváří prospěch a přináší odpovědnost.

Až do vypuknutí krize žilo Španělsko v euforii nad růstem svého vlivu v mezinárodních záležitostech, nad renesancí možností v tradičních oblastech zájmu jako jsou Středomoří a Latinská Amerika. Dynamika hospodářského vývoje země, investice v zahraničí a postavení velkých španělských firem v konkurenčním boji tuto euforii opravňovaly. Hloubka krize ve Španělsku pak světovým hráčům usnadnila, aby tato opovážlivost byla srovnána do patřičných mezí. Nyní je zjevné, že záležitosti jako ostrov Perejil a vztahy s Marokem, západní Sahara, Gibraltar, kubánští disidenti a jim podobné jsou pro potřeby země a její zahraniční politiku podružné. Spojenci Španělska jsou na sever od Pyrenejí a přidaná hodnota jeho zahraniční politiky po boku Francie a Německa.