Otázka nepřizpůsobivých

4. 2. 2011 / Wenzel Lischka

Vyučovat občany demokracii je práce nadmíru nevděčná. Většina z nich je nepřizpůsobivá a stěžuje si na nepřizpůsobivé menšiny. Demokracii by měl vyučovat občany stát nebo nejlépe ona sama (což vlastně činí). Podle toho to pak také vypadá, a místo demokracie máme zase totalitu.

Stát na vyučování občanů demokracii nemá žádný čas ani peníze, neboť se musí starat o ekonomiku a blahobyt občanů (alespoň některých). Máme sice mnoho ústavů na výzkum totalitních režimů, včetně demokracie, ale pro nákladnost a náročnost udržování vlastního provozu nemají na svůj zřízený účel žádnou kapacitu. A křehké, dýchavičné a nedostatečné demokracii se pro samý boj s totalitou na to nedostávají síly. Výuky občanů k demokracii se pak musí chápat dobrovolníci a aktivisté, kterým osud demokracie leží upřímně na srdci.

V naší demokratické společnosti se neustále přetřásá otázka nepřizpůsobivých občanů (menšinových etnik, alkoholiků, narkomanů, hazardních hráčů, zlodějů, bezdomovců a jiné marginální chátry). Většinová společnost si pořád stěžuje na nehorázné protěžování neslušných, nepracovitých a nepoctivých občanů, které ji stojí nervy a státní kasu miliardy a miliardy peněz. Řekněme si rovnou, že většinová společnost, že trpí totalitním myšlením, rasizmem a jinými nešvary, které obtěžují demokratický vývoj. Prostřední průměr, jak známo ze statistiky, je nejhloupější. Snadno jej překonává krajní genialita a debilita.

Lidem straší v hlavě takové otázky, jako například, proč by měl zloděj, politik, spekulant nebo tunelář mít několikanásobně více peněz a výhod, než-li prostý poctivý občan, doživotní vězeň daňového systému? Nebo trpí komunistickým předsudkem, že kdo nepracuje, ať nejí. Jako by vypečený hlavní předvoj dělnické a rolnické třídy někdy pracoval? Nebo se rozčilují, proč by měl mít celoživotně nezaměstnaný flákač větší důchod než celoživotně poctivě pracující občan? Proč má mladý hejskovský manažer likvidující podnik, ústav nebo ministerstvo více peněz, než dlouholetý zapracovaný odborník? A tak bychom mohli pokračovat.

Prostí občané nerozumí základním univerzálním zákonům, natož těm legislativním. Například nechápou, a trvá to již drahně 2011 let, proč má mít zloděj výhodu před okradeným? Průměrný občan nedokáže pochopit, že když ukradne jednu ovci, že jej zastřelí, ale když ukradne celé stádo čítající 10 milionů kusů, že s ním budou ostatní velcí zloději v unii vyjednávat. Nejen to, dokonce si jej začnou vážit i prostí okradení lidé. Duševní úroveň občanské společnosti je vskutku otřesná!

Za komunistické totality byla vyučována teorie kapitalismu. Praktická výuka u nás nastala před jednadvaceti lety (při velké listopadové revoluci). U demokracie (kapitalizmu) je tomu však právě naopak. Napřed se probírá praxe, a potom bude následovat teorie. Napřed musí každý občan demokracii řádně zažít na vlastní kůži, aby ji mohl správně zhodnotit a dosáhl správného osvíceného poznání. Uvědomme si, že demokracie nevznikla teprve nedávno, ale že trvá jako vývojový proces dějin již (úředně) 2011 let. Vzniká však mnohem déle, jistě od poslední doby kamenné nebo od poslední potopy světa. Úspěšně završuje vývoj lidské evoluce.

Staré totalitní společenské řády, jako byl prvobytně pospolný, otrokářský, feudální (který přežíval i v komunismu), byly vývojově nedostatečné a nedospělé. Jejich existence byla založena na výrobě. Prostí občané v nich trpěli nedostatkem, neboť nelze pro všechny vyrobit všechno. Takovou obrovskou kapacitu jako příroda žádná práce ani průmysl nemá. Politická ekonomie totalitních režimů byla nevyvinutá a nedosáhla vrcholů poznání.

Teprve osvícený vývoj vědy a techniky, který přinesl demokratický společenský řád, umožnil vědcům pochopit podstatu ekonomie. Základem existence svobodné a demokratické společnosti nemůže být výroba, ale naopak spotřeba. Každý, kdo se tedy podílí na spotřebě a nic nedělá a nevyrábí (postaru parazituje a krade), významně pomáhá rozvoji svobody, demokracie a blahobytu (přinejmenším předvoje dělnické a rolnické třídy).

Kdo vlastně zničil planetu? Byli to lidé poctivě pracující a nikoliv ti posměšně nazývaní tzv. primitivové, kteří se živí pouze sběrem (dnes nazývaným zlodějnou). Člověk žijící v harmonii s přírodou nepracuje, nevykořisťuje a nevysává až na kost své životní prostředí (matku). Zavřeme-li jej do rezervace nebo do koncentračního tábora, nedivme se, že sbírá (tzv. krade) své živobytí ekologickým způsobem, tak jak je od své civilizací nenarušené přirozenosti zvyklý.

Jedinou šancí, jak hloupou občanskou masu donutit, aby přestala ničit svojí stupidní pracovitostí přírodu, je nechat ji vyhladovět. Kdo nepracuje, ať nejí. A kdo nebude jíst, nebude pracovat! Proto my skuteční osvícení vědci a demokraté, rozhodně nadšeně vítáme všechny reformy, které směřují tímto směrem. Je zcela životně důležité a nutné pro přežití lidstva i života na planetě, abychom mohutně a všestranně podporovali menšiny, které jsou nepřizpůsobivé nepřizpůsobivé většině!

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 4.2. 2011