2. 12. 2010
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
2. 12. 2010

Zpráva o kolonoskopii a jedné pražské nemocnici

jméno autorky textu je redakci známé, z logických důvodů, pochopitelných po přečtení ho nezveřejňujeme

Všichni asi sledujeme dost znepokojeně soudobé dění v našem zdravotnictví, vzpouru lékařů a bitvu o vyšší platy. Ráda bych v této souvislosti podala krátké subjektivně-objektivní svědectví o tom, jak skutečně v této chvíli funguje nejmenované, dost vytížené oddělení interní kliniky v jedné pražské nemocnici. Zkušenost je to, domnívám se, dost poučná, i když jde jistě jen o jeden z možných pohledů.

Na počátku byla obávaná kolonoskopie, o níž mohu říci diskrétně jen tolik: ve světle hrozivých statistik o počtu přibývajících karcinomů tlustého střeva je třeba se jí nebát, pokud vznikne jakékoliv podezření. Je to jediná metoda, která může onemocnění odhalit, protože všechna ostatní vyšetření jsou jen orientační. Navíc se provádí velmi kulturně, šetří lidskou důstojnost a provádí se pod analgetickou clonou. To je také první poznatek z mé nemocniční anabáze: úkony víceméně rutinního technického rázu mají tu nejvyšší úroveň a možná rizika (např. obávanou perforaci střevní stěny) snižují na minimum.

Horší jsou aspekty lidské a logistické, octnete-li se z jakéhokoliv důvodu v „systému“. Měla jsem tu smůlu, že jsem musela zůstat na pozorování, takže jsem pozorovala též. Všimla jsem si následujících, myslím si, že dost závažných skutečností. V momentě, kdy vstoupíte do zavedených provozů, musíte počítat s tím, že si vás lékaři budou přehazovat jako horký brambor, takže nevíte, kdo je vlastně váš „ošetřující lékař“. Pochopitelně se střídají ve směnách a dokumentaci si předávají. Jenže jako ve všech oborech, kde neexistují jednoznačné „pravdy“ a velkou úlohu hraje odborný názor jednoho každého, může docházet k paradoxním situacím, a to i za předpokladu, že jsou všichni svědomití a fundovaní (také ne vždy, samozřejmě) a všichni mají v provozu stejnou pravomoc prosadit svá řešení. Navíc, máte-li chorob víc, je vždy těžké rozhodnout, která z nich svízel způsobila. Ukazatelům možných chorob se říká markery a jedním z nich je tzv. celkový reaktivní protein (CRP, dříve se praktikovala tzv. sedimentace), jehož zvýšení může poukazovat na přítomnost nějakého zánětu, laicky řečeno (není to až tak jednoduché). Můj blahoslavený CRP skutečně druhý den po výkonu trochu povyskočil a bystrá lékařka rozhodla, že by mohlo jít o tzv. syndrom koagulovaného střeva a nasadila antibiotika, patrně jako prevenci dalších možných komplikací. Významné rozhodnutí, na něž má jistě každý odborník právo! Poté lékařka opustila službu, další odborník naštěstí verdikt akceptoval (taky byla sobota a neděle) a pokračoval v léčbě. V pondělí ovšem nastal obrat, neboť další „ošetřující lékařka“ považovala diagnózu za suspektní (nebo neměla kolegyni ráda?) a léčbu zastavila, bez ohledu na to, že nebyl ani splněn nárok na minimální dobu aplikace antibiotika. Jistě, odborník má na to právo, ale co pacient? Komu má věřit a jak se má nebát nesprávných rozhodnutí? A to není ještě konec.

Protože jsem jako každý normální pacient chtěla být co nejdříve propuštěna, zeptala jsem se následujícího dne na výši svého kontrolního CRP. Byl nižší, ale nijak splendidní. Jaké pak bylo mé překvapení, ba zděšení, když mne přišla paní doktorka propustit! Zeptala jsem se nevinně, nic zlého netuše, a dostalo se mi informace o zcela normálních parametrech. Inu, nebyla jsem zticha, takže ve zprávě nakonec byla reálná výše. Ale! Ani slovo o intermezzu s uvedenou diagnózou a užíváním antibiotik, která si v infuzích užily všechny sestry, neboť hledaly mé žíly téměř marně. Napadlo by někoho, že zdravotnickou dokumentaci bude někdo manipulovat? A proč? Mne tedy na posledním místě!

První závěr: Lze pochopit, že se lékaři musí ve službách střídat. Ale pokud někdo z nich zahájí nějakou léčbu, měla by být asi dokončena bez ohledu na to, že názory se mohou různit. Jinými slovy, profesní rivalita by měla být upozaděna ve prospěch pacienta. Jak banální! (Mimochodem informace o užívání antibiotik je jistě dost závažná zejména v případě chronických nefritid apod. Každý odborník to pochopitelně ví.)

Druhý závěr: Lze pochopit, že každý lékař si na svém pracovišti hledí budovat své postavení, k němuž patří jistě i vztah k daným úctyhodným profesorům. Velká vizita, kdy pan profesor předvede arogantní snahu učinit ze všech zúčastněných osoby snížené inteligence, jistě není to, co bychom si my pacienti (ale jistě ani jeho podřízení) přáli. Očekáváme lidský zájem, účast, vysokou profesionalitu a vhled.

Třetí závěr: Jsou v nemocnicích dvě skupiny žen, které z nich činí místa plná milosrdenství (!). Sestry a „ostatní personál“. Sedm dní, kdy jsem všechno pozorovala, jistě není tak moc, ale přesto si troufám tvrdit, že tyto kategorie jsou z odborného i lidského hlediska v naprostém pořádku (je jen otázka, jestli je v pořádku i jejich finanční ohodnocení!), včetně uklízeček, věčně (a asi i navěky) otrávených výpary z dezinfekčních prostředků. Ženy ukrajinské národnosti jsou kapitola sama pro sebe, protože si ještě dokážou vážit práce i dobrého slova.

Poslední závěr: Zdravá demokratická společnost si váží všech povolání, protože fungují trochu jako orgány v lidském těle. Budou-li hypertrofovat všechny orgány, které mají nějakou moc a dusit ty, které jsou provozně, tedy životně důležité, ale společensky budou ponižované či nějak upozaďované, pak lze jen očekávat ochromení všech životních funkcí. Takže, paciente, neočekávej zdraví v nezdravé společnosti a dělej všechno pro to, aby societa ozdravěla! Včetně defenestrace!

                 
Obsah vydání       2. 12. 2010
2. 12. 2010 Wikileaks: Američané chtěli biometrická data a údaje o zkorumpovanosti a zranitelnosti středoevropských politiků
2. 12. 2010 Oklamaní občané potřebují vaši pomoc! Josef  Mrázek
2. 12. 2010 Wikileaks: Berlusconi "dostával korupční peníze od Putina"
2. 12. 2010 Prosinec 2010: ztratí ODS pravicového voliče? Boris  Cvek
2. 12. 2010 Překvapení: Jak "bojují proti sněhu jinde" Jan  Čulík
2. 12. 2010 Britští studenti plánují čtvrtou demonstraci proti univerzitnímu školnému a škrtům
2. 12. 2010 Wikileaks: Britská vláda tajně umožnila Američanům dál skladovat v Británii kazetové bomby
2. 12. 2010 Putin: Pokud Západ nepřijme naše návrhy, zvýšíme počet raket
2. 12. 2010 Jak asi píše čínský velvyslanec z Washingtonu do Pekingu?
2. 12. 2010 Jak se snadno stát bezdomovcem Monika  Málová
2. 12. 2010 Důležitá role České, tedy naší, televize... Ladislav  Žák
2. 12. 2010 Globální experti: Ceny potravin se kvůli změnám klimatu mohou zdvojnásobit
2. 12. 2010 Česká pošta: Doručování letáků politických stran do příjemcovy schránky na jeho žádost nezrušíme
2. 12. 2010 Zpráva o kolonoskopii a jedné pražské nemocnici
1. 12. 2010 Ten, kdo prozradil americké diplomatické depeše, musí být popraven
2. 12. 2010 Wikileaks: Rusko je "mafiánský stát"
1. 12. 2010 Firma Amazon.com vyřadila americké servery Wikileaks z provozu
2. 12. 2010 O svůdcích lidu a jiných škůdcích Karel  Dolejší
2. 12. 2010 Nebezpečná hra Radka Johna Petr  Jánský
2. 12. 2010 V česko-čínských vztazích je třeba zohlednit vztahy čínsko-čínské Petr  Fiala
2. 12. 2010 Polemika s Václavem Bělohradským (část II.) Vít  Klíma
2. 12. 2010 Možná existuje až třikrát více hvězd, než se dosud myslelo
1. 12. 2010 Vladimir Putin: "Americké depeše jsou pomlouvačné"
1. 12. 2010 Senátní návrh zákona o protikomunistickém odboji je problematický
1. 12. 2010 Čím se mohou po roce pochlubit čeští europoslanci? Daniel  Strož
1. 12. 2010 Dobré jitro, tady vnitro, aneb Ještě jednou o uprchlících Jana  Ridvanová
1. 12. 2010 Na Mafiánském náměstí nic nového Milan  Daniel
1. 12. 2010 Šestnáct postřehů z úterního dění na pražském magistrátu Vratislav  Filler
1. 12. 2010 Ochlokracie a pražský magistrát Vladimír  Vokál
1. 12. 2010 "Kdo - kromě podplacených - by se tu mohl divit hněvu podvedených voličů?" Štěpán  Kotrba
1. 12. 2010 Prohlášení iniciativy Impuls 99: Pozvání k celospolečenské diskusi o směřování společnosti
1. 12. 2010 "Havlotelevize": Je Česká televize nepojmenovanou politickou stranou? Václav  Novotný
1. 12. 2010 Demokracie nespočívá v tom, že vládnou ti praví, nebo leví.... Boris  Cvek
30. 11. 2010 "Boj o demokracii" se tentokrát neodehrává před televizí, ale před magistrátem Štěpán  Kotrba
1. 12. 2010 O demokracii Petr  Wagner
1. 12. 2010 Levice, pravice, radnice a zadnice Karel  Dolejší
1. 12. 2010 Šťastná chvíle seberozeznání levicové lůzy snad již nastane Jakub  Wolf
1. 12. 2010 Čtyři scénáře pro krizi v eurozóně
2. 12. 2010 Ukrajina postupuje v integraci do EU po krůčkách
2. 12. 2010 Stoly spisovatelů a Tereza Boučková
30. 11. 2010 Wikileaks: Dvě ruské výhrady proti brdskému radaru dle amerického velvyslance Štěpán  Kotrba
30. 11. 2010 Wikileaks: Čína je "připravena opustit Severní Koreu"
30. 11. 2010 Wikileaks: "Sprosťák" princ Andrew americkou velvyslankyni šokoval
30. 11. 2010 Wikileaks: Američané a Britové se obávají jaderných zbraní Pákistánu