Nová americká strategie pro Ukrajinu

11. 10. 2023

Pomoc Ukrajině je stále správná věc. Ale pomoc Ukrajině "tak dlouho, jak to bude potřeba", jak Biden a jeho tým mají sklon říkat, je fundamentálně neuspokojivá – nejen pro republikány MAGA, ale stále více pro většinu republikánů a dokonce i pro mnoho nerepublikánů, kteří se ptají, jak dlouho by Spojené státy měly podporovat otevřené a v současné době uvízlé válečné úsilí.

Aby bylo jasno: Souhlasím s Bidenem, že musíme Ukrajině pomoci zůstat suverénní, nezávislou a dobře bráněnou. Bylo by morální pohromou opustit Ukrajinu ve válce, která je zcela odpovědností Ruska. Ignorovalo by to americké závazky vyplývající z Budapešťského memoranda z roku 1994, v němž jsme slíbili, že pomůžeme zajistit její budoucí bezpečnost jako způsob, jak přesvědčit Ukrajinu, aby se vzdala téměř 2 000 jaderných hlavic, které zdědila po Sovětském svazu. Nejhorší ze všeho je, že by to představovalo obrovské strategické riziko, protože Putin, který by zvítězil na Ukrajině, by se pak mohl stát vážnou hrozbou pro země NATO, jako je Lotyšsko a Estonsko – a riskovat přímý konflikt s USA.

Vyjádření závazku s otevřeným koncem bez podmínek a časového horizontu však dává zřejmý smysl pouze existenčním válkám o národní přežití. V opačném případě musí každý stratég pravidelně přezkoumávat náklady a přínosy různých možných politik, než jednoduše pokračuje v současném přístupu. Jako politickou praktičnost to Američané očekávají.

Biden by měl oznámit, že udržíme a dokonce zvýšíme podporu Ukrajině do roku 2024 a do roku 2025. Měl by však také uznat, že v tomto okamžiku by se od nově zvoleného prezidenta – od něj samotného nebo Donalda Trumpa nebo od někoho jiného – přirozeně očekávalo, že provede novou strategickou revizi konfliktu (který i v té době bude s velkou pravděpodobností probíhat, bohužel), přičemž při navrhování jakéhokoli budoucího postupu vezme v úvahu všechny relevantní faktory.

Na to je však příliš brzy. Prozatím bychom měli pokračovat v současné strategii – a dokonce ji zintenzivnit. Biden by měl jeden po druhém vysvětlit důvody tohoto přístupu:

V dějinách velké války často dosáhnou svých klíčových bodů obratu až po dvou až čtyřech letech úsilí. Ukrajinská válka ještě nedosáhla dvouletého trvání. Například ve velkých amerických válkách byl průměrný bod obratu (v těch válkách, které jsme vyhráli) obvykle po 25 až 30 měsících. Vlastní historie Ukrajiny, zejména ve světových válkách, není nepodobná.

Vstřebávání a učení se obsluze moderního vojenského vybavení je několikaletý proces. Průměrný příslušník americké armády slouží asi pět až šest let a mnoho našich vojáků slouží 10 až 20 let nebo více, během této doby si vytvářejí více a více odborných znalostí. Většina amerických vojenských jednotek trénuje do plné bojové pohotovosti v cyklech trvajících jeden až dva roky. Ukrajina má západní tanky jen několik měsíců a zatím nemá žádné západní letadlo. Většina jejích vojáků prošla jen skromným výcvikem. Ukrajinská armáda potřebuje celý rok 2024, aby měla rozumnou šanci vést účinnou válku kombinovaných zbraní (i když dosud byla v mnohém z toho, co již udělala, poměrně působivá).

Americká politika v současné době dává Putinovi naději, a to je kontraproduktivní. Je důležité, aby vyhlídka na Trumpovo vítězství za 13 měsíců, nebo asertivní akce republikánů v Kongresu předtím, nepovzbudily Putina k pokračování v boji v naději, že mu Bílý dům přinese vítězství, které jeho vlastní armáda nezvládne. I kdyby Trump pravděpodobně zaujal minimalističtější přístup k válce na Ukrajině než Biden, jeho nová strategie by se objevila až poté, co sestaví národně-bezpečnostní tým, který pak plán vypracuje. Zejména by Trumpův tým pravděpodobně chtěl prozkoumat možnosti, jak pomoci Ukrajině udržet si své současné území a samozřejmě její suverenitu, i kdyby USA přestaly poskytovat Ukrajině útočné schopnosti, aby se pokusila znovu převzít okupované území.

Jak tvrdí generál ve výslužbě David Petraeus a stratég Fred Kagan, existují důvody doufat, že současná ukrajinská ofenzíva, která na území získává nanejvýš stovky metrů denně, by mohla v nadcházejících měsících přinést výsledky mnohem rychleji. Dokonce i postupný pokrok se v určitém okamžiku sčítá; předsunuté ukrajinské bojové pozice pak budou moci sledovat ruské zásobovací trasy, které se táhnou od východu Ukrajiny až ke Krymu. Také, i když existuje jen malá bezprostřední vyhlídka na prolomení ruských linií, není jasné, zda má Rusko dostatečné strategické rezervy, aby zaplnilo jakékoli mezery, které se v nadcházejících měsících objeví. Současný pat se může jednoho dne prolomit – stejně jako se patová situace na západní frontě v první světové válce, která převládala v letech 1915-1917, konečně prolomila v roce 1918.

Ukrajina si zaslouží vážnou šanci znovu převzít své okupované území a osvobodit své vlastní lidi, kteří v těchto částech země žijí, než se této možnosti vzdáme. Můj instinkt říká, že vyhlídky Ukrajiny na dosažení všech těchto cílů do roku 2025 nejsou lepší než 50:50. Na vyvozování takových závěrů je však příliš brzy – a rozhodně je příliš brzy na to, abychom ho vnucovali ukrajinské vládě.

Pokud bude v roce 2025 kvůli podmínkám na bojišti a dalším faktorům moudřejší přijmout záložní strategii, může to být adekvátní přístup k obraně klíčových zájmů Ameriky. Taková strategie by mohla být taková, že pomůžeme Ukrajině udržet území, které pak bude kontrolovat, udržet suverénní a bezpečnou vládu, posílit její vlastní obranu, aby odradila nebo zastavila jakoukoli budoucí ruskou ofenzívu, a ukotvit Ukrajinu na Západě nějakým druhem bezpečnostního uspořádání, ať už prostřednictvím NATO nebo jinak. To by však byl přístup, který by Putinovi poskytl něco z toho, co celou dobu chtěl, a v tomto smyslu by riskoval, že bude považován za odměnu za přeshraniční agresi. Není to rozhodnutí, ke kterému bychom měli dospět lehkovážně, a bylo by velmi předčasné dospět k němu nyní.

Ano, válka na Ukrajině je pro nás drahá. Ale Evropané přispívají stejně jako Američané, vezmeme-li v úvahu finanční pomoc a náklady na přesídlení uprchlíků, a zátěž pro nás činí něco přes 5 % celkového amerického obranného rozpočtu a asi 0,2 % HDP. Vzhledem k tomu, co je v sázce, je cenově dostupná a udržitelná.

Biden to může a měl by říci i ve svém projevu. Ale jeho hlavním cílem je vysvětlit, proč musí být ukrajinské válečné úsilí ve skutečnosti nyní zintenzívněno – i když by nemělo být považováno za věčnou válku.

Zdroj v angličtině: ZDE