Barbarství Hamásu neospravedlňuje kolektivní trest pro Palestince

15. 10. 2023

 

Jestliže vraždění Hamásu připomíná divokost Islámského státu, záběry z Gazy připomínají zkázu Aleppa

Odsuzovat Hamás, jeho politiku a činy však není totéž jako podporovat izraelskou politiku. Izrael přerušil dodávky elektřiny, vody, potravin a léků do Gazy, zahájil masové, nevybíravé bombardování a pravděpodobně i pozemní invazi. Jestliže příběhy o zabíjení v Hamásu připomínají krutost Islámského státu, záběry bombardování Gazy připomínají zničení syrského Aleppa nebo ukrajinského Bachmutu.

Přesto si tento kolektivní trest a zabíjení civilistů získal podporu západních vůdců, kteří jej ospravedlňují jako "právo Izraele na sebeobranu" proti Hamásu. Jak se však Daniel Levy, někdejší poradce bývalého premiéra Ehuda Baraka, zeptal moderátora BBC: "Může mi někdo věrohodně říct, že když vedení země řekne: 'Odstřihneme potraviny, elektřinu, vodu, veškeré zásobování, pro celé civilní obyvatelstvo', že tím míří na bojovníky?"

Sami izraelští představitelé nenechávají nikoho na pochybách. "Důraz je kladen na škody, nikoli na přesnost," připustil Daniel Hagari, mluvčí izraelských obranných sil. "Právě teď je jediný cíl: Nakba!", napsal minulý týden na Twitteru poslanec Likudu Ariel Kallner. "Nakba, která zastíní Nakbu z roku 48." Nakba, arabsky "katastrofa", odkazuje na vyhnání a útěk 700 000 Palestinců po válce v Palestině v roce 1948 a založení státu Izrael. "Gaza se nakonec promění ve město stanů," řekl jeden z bezpečnostních představitelů izraelskému reportérovi. "Nebudou tam žádné budovy."

Takové pocity nejsou pouhou reakcí na šok z masakru Hamásu. Když počátkem tohoto roku osadníci poté, co palestinský střelec zabil dva Izraelce, řádili ve městě Huwara a zapalovali domy, obchody a auta, ministr financí Bezalel Smotrich je pochválil a požadoval, aby izraelský stát město "vymazal", místo aby tuto práci přenechal obyčejným občanům.

Izrael mezitím mění okupaci Západního břehu Jordánu v anexi. Loňská koaliční dohoda mezi Likudem premiéra Benjamina Netanjahua a Smotrichovou krajně pravicovou stranou Náboženský sionismus formálně zavázala vládu k "politice, v jejímž rámci se na Judeu a Samaří vztahuje suverenita". Politická platforma Likudu z roku 1999 již "kategoricky odmítá vytvoření palestinského arabského státu". Politika izraelské vlády je fakticky pro fakticky jednotný stát, ve kterém jsou však většině Palestinců upírána základní práva.

Součástí ironie Netanjahuova slibu "vymýtit" Hamás je skutečnost, že politici jako on dlouho pomáhali tuto organizaci živit ve snaze oslabit palestinský boj.

"Každý, kdo chce zmařit vznik palestinského státu, musí podporovat posilování Hamásu a převádění peněz Hamásu," řekl Netanjahu na setkání členů Likudu v Knesetu v roce 2019.

Od 70. let minulého století Izrael napomáhal rozvoji nejprve Muslimského bratrstva v Gaze a následně Hamásu, který bratrstvo vytvořilo během intifády v roce 1987. Cílem bylo podkopat autoritu sekulární OOP. "Posilován touto politikou," poznamenal minulý týden deník Times of Israel, "Hamás sílil". Ti, kdo chtějí zachovat zemi Izrael výhradně pro židy, a ti, kdo chtějí židy z této země vyhnat, jsou ve vzájemném objetí stejně jako v boji na život a na smrt.

Protože jedním z nešvarů současné veřejné debaty je obvinění z "falešné ekvivalence", které se často používá k odmítnutí argumentů, aniž by se je snažilo vyvrátit, dovolte mi, abych upřesnil, že nekladu rovnítko mezi Hamás a Izrael. Poukazuji spíše na způsob, jakým obě strany využívají neospravedlnitelné politiky druhé strany k ospravedlnění neospravedlnitelného.

To vše vysvětluje význam argumentu Yaakova Argamaniho. Ne v jeho volání po míru (všichni volají po míru, i když zabíjejí děti nebo bourají obytné domy), ale v hloubce jeho chápání Izraele/Palestiny jako společné země, která může přežít jen tehdy, budou-li uznána práva a důstojnost židů i Palestinců.