Je Izrael ve válce s Íránem?
11. 10. 2023
čas čtení
10 minut
Útoky palestinských teroristických skupin Hamás a Palestinský islámský džihád na Izrael ze 7. října jsou srovnávány s 9/11 a Pearl Harborem. Ve skutečnosti, s více než 600 mrtvými Izraelci v době psaní tohoto článku, je proporcionální počet obětí několikanásobně vyšší než u 9/11 a faktor překvapení je pravděpodobně větší než v Pearl Harboru,
upozorňuje Arash Azizi.
Ale 9/11 a Pearl Harbor nebyly jen tragické útoky. Představovaly casus belli pro seismické války. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu prohlásil, že jeho země směřuje do "dlouhé a vyčerpávající války". Letecké útoky, které nařídil v Gaze, již měly za následek stovky palestinských obětí. Povede 7. říjen také k širšímu požáru v regionu? A co je nejdůležitější, může se Izrael právem domnívat, že je zapojen do stínového konfliktu s Íránem?
Mnozí komentátoři se vysmívají tomu, že Írán byl připojen analýze izraelského konfliktu s Palestinci. Tento sentiment je pochopitelný. Někteří experti z východního pobřeží uvádějí Írán především proto, aby prosazovali svou vlastní agendu. A izraelsko-palestinský konflikt není primárně o Íránu: Jeho kořeny mají desítky let trvající izraelské okupace palestinských území, brutální obléhání pásma Gazy a zbavování důstojnosti milionům Palestinců pod jeho vládou.
Írán se nicméně natolik vměšuje do vnitřní arabské politiky, že žádná řádná analýza 7. října nemůže ignorovat jeho roli. Hamás příležitostně získal nějakou finanční a politickou podporu od zemí, jako je Turecko a Katar. Turecko má však s Izraelem rozsáhlé bezpečnostní vztahy a Katar dříve působil jako prostředník s Izraelem a oficiálně stojí za dvoustátním řešením. Pouze jeden stát na světě nedává Hamásu jen peníze, ale také poskytuje významnou vojenskou a politickou podporu. Je to také jediný stát na světě, který stále slibuje bojovat proti Izraeli až do totálního zničení: Íránská islámská republika.
Důležitější než materiální podpora je, že Teherán nabízí Hamásu členství v protiizraelském klubu se silami sešikovanými po celém regionu. Osa odporu čítá Húsie v Jemenu, Hizballáh v Libanonu (přímo na severních hranicích Izraele) a různé irácké a syrské milice. Jak poukázali jiní, vyzbrojování těchto sil Teheránem pokročilou raketovou technologií změnilo tvář válčení v regionu. Islámské revoluční gardy, milice, které nyní drží většinu ekonomické a politické moci v Íránu, koordinují všechny tyto síly prostřednictvím svého křídla pro vnější operace, jednotek Kuds, jejichž stopa sahá po celém regionu a do míst tak vzdálených, jako je Paraguay a Středoafrická republika.
Znamená to všechno, že Írán měl přímou ruku při plánování útoků ze 7. října? Úředník Bílého domu dospěl k závěru, že je "příliš brzy" na taková tvrzení. Ale vysocí členové Hamasu a Hizballáhu naznačili, že představitelé IRGC dali útoku zelenou na schůzce v Bejrútu minulé pondělí. Operace, ať už byly její detaily jakékoliv, musela zabrat měsíce příprav a Hamás by téměř jistě Teherán něčím takového rozsahu jednoduše nepřekvapil. Určitá koordinace se zdá být minimem. Z analytiků, kteří to říkají, ne všichni jsou vaši obvyklí íránští jestřábi z D.C. Ali Hashem, libanonský korespondent Al-Džazíry, který je expertem na regionální aliance IRGC a pracoval pro kanál Al Mayadeen nakloněný Hizballáhu, řekl, že útoky byly "pravděpodobně rozhodnutím Osy".
Íránský režim vyjádřil útokům rozhodnou podporu. Uspořádala oslavy s ohňostroji na teheránském palestinském náměstí. Poslanci v Medžlisu křičeli "Smrt Izraeli". Jahja Safavi, bývalý vrchní velitel IRGC (1997-2007) a v současné době hlavní poradce nejvyššího vůdce Alího Chameneího, hovořil jasně: "Podporujeme tuto operaci, blahopřejeme palestinským bojovníkům k ní a jsme si jisti, že Osa odporu ji také podpoří." Alí Akbar Velájatí, další vysoce postavený poradce Chameneího a dlouholetý bývalý ministr zahraničí, také poskytl svou podporu a napsal vůdcům Hamásu a Palestinského islámského džihádu: "Tato vítězná operace jistě usnadní a urychlí kolaps sionistického režimu." Sdělovací prostředky IRGC jsou mezitím zaneprázdněny zveřejňováním plakátů, některých v hebrejštině, ohánějících se zprávami, jako řekli jsme vám, abyste prodali své domy sionistického režimu, než bude příliš pozdě, a antisemitskými karikaturami zobrazujícími izraelské Židy prchající ze země.
Libanonský Hizballáh, klenot v koruně íránské osy, silně podpořil útoky Hamásu a vyměnil si palbu s Izraelem na severu. Klíčové však je, že útoky Hizballáhu se zatím omezují na farmy Šibáa, malý pruh země, který Libanon považuje za své vlastní území (většina zemí považuje pásmo za součást syrských Golanských výšin, které jsou v současné době pod izraelskou okupací), a nikoli na samotný Izrael. Poté, co se Hizballáh po válce s Izraelem v roce 2006 přiblížil totálnímu zničení, ví, že plnohodnotný konflikt by mohl být sebevražedný.
Jedním z důvodů, proč jsou útoky pro tolik lidí překvapivé, je skutečnost, že trend na Blízkém východě už měsíce směřuje k diplomatickému usmíření a urovnávání rozporů. Navzdory své vražedné bilanci byl syrský režim znovu přijat do Ligy arabských států; Turecko se sblížilo se Saúdskou Arábií, Spojenými arabskými emiráty a Egyptem; a Írán obnovil diplomatické vztahy se Saúdskou Arábií. Ve svém každoročním projevu o "islámské jednotě" tento týden, u příležitosti narozenin proroka Mohameda, Chameneí vyjádřil podporu tomuto trendu usmíření: "Pokud Írán a země jako Saúdská Arábie, Egypt a Jordánsko přijmou společný postoj k základním otázkám," řekl Chameneí, "utlačovatelské mocnosti nebudou moci zasahovat do jejich domácích záležitostí nebo zahraniční politiky." Všechny tři země, které Chameneí jmenoval, byly spojenci USA, kteří obvykle neměli dobré vztahy s Íránem; Káhira nemá diplomatické vztahy s Teheránem a ty mezi Íránem a Jordánskem jsou velmi omezené. Obě země mají vztahy s Izraelem po celá desetiletí, protože byly prvními arabskými zeměmi, které uznaly židovský stát.
Ale ve stejném projevu Chameneí nenechal nikoho na pochybách o tom, jaký je postoj Teheránu k Izraeli. Nejvyšší vůdce tvrdil, že "sionistický režim" je plný "nenávisti" vůči všem svým sousedům a sleduje cíl ovládnout region "od Nilu po Eufrat". Dále sliboval, že "sionistický režim umírá" a varoval země usilující o normalizaci vztahů s Izraelem, že "dělají chybu... Sázet na poraženého koně." Řekl, že Izrael je "rakovina, která bude vykořeněna a zničena palestinským lidem a silami odporu v regionu". Krátce po útoku ze 7. října palestinští vůdci, včetně Ismaila Haníji z Hamásu a Ehsana Ataji z Palestinského islámského džihádu, vyslali otevřené zprávy arabským zemím usilujícím o normalizaci vztahů s Izraelem a varovali je nápadně podobným tónem.
Mohlo by se zdát, že Saúdská Arábie je k tomuto poselství vnímavá. Prohlášení ministerstva zahraničí po útocích se pečlivě vyhnulo odsouzení Hamásu a místo toho připomnělo Izraelcům "opakovaná varování před nebezpečím exploze situace v důsledku pokračující okupace a zbavení palestinského lidu jeho legitimních práv a opakování systematických provokací proti jeho posvátnosti". Rijád však Írán sotva potřeboval, aby zaujal tento postoj, který byl historickým postojem Saúdské Arábie a o němž nikdy neřekl, že ho změní: Žádné uznání Izraele, dokud Palestinci zůstanou bez státní příslušnosti.
V tom spočívá skutečné dilema izraelské vlády. Desítky let trvající iluze, že Izrael může ignorovat, řídit, bagatelizovat nebo jednoduše zapomenout na svůj konflikt s palestinskými sousedy, je nákladnou chybou. Netanjahu si představoval, že by mohl udržet okupaci Západního břehu, aniž by bránil pokračujícímu diplomatickému a ekonomickému úspěchu země. Ale jak ostatní Izraelci dlouho varovali, byla to bublina, která měla nakonec prasknout. Íránský režim vyzbrojuje Palestince a žene je kvůli vlastní vražedné agendě proti Izraelcům. Ale pokračující izraelské podmaňování Palestinců je to, co v první řadě umožňuje, aby taková hnisající rána existovala, což dává Teheránu snadný problém, který lze využít.
Spojenectví s Teheránem, plnění jeho příkazů a uvalení teroru na nevinné izraelské civilisty Palestincům žádné pozitivní výsledky nepřinese. Sedm milionů židovských Izraelců a Stát Izrael nikam neodchází, a dokud Palestinci nebudou hledat strategii založenou na soužití, nenajdou žádnou cestu vpřed. Už jsme tu byli: Během druhé intifády v letech 2000-05 posloužilo vraždění izraelských civilistů Hamásem a dalšími palestinskými frakcemi pouze k oslabení izraelského tábora míru a položení základů pro vzestup krajní pravice. Podobný výsledek dnes nebude v zájmu ani jedné společnosti. Nepomůže ani íránskému lidu, z nějž mnozí už dlouho projevují svůj odpor vůči protiizraelské posedlosti režimu a někteří už protestují proti podpoře palestinských útoků ze strany režimu. Nemají žádný zájem na konfliktu s Izraelem.
Když v sobotu spěchal na severní frontu, vysoký důstojník Izraelských obranných sil v záloze řekl listu Harec: "Roky jsme žili v imaginární realitě." Mluvil o selhání izraelských zpravodajských služeb, ale stejně imaginární realitou je, že Izraelci mohou mít normální život, pokud miliony Palestinců nemají. Můžeme jen doufat, že zodpovědní aktéři v regionu i mimo něj mohou v nadcházejících dnech dosáhnout příměří, než se požár ještě zvětší. Z dlouhodobého hlediska však bude boj proti vražedné agendě Teheránu vyžadovat trvalé řešení samotného izraelsko-palestinského konfliktu.
Zdroj v angličtině: ZDE
3969
Diskuse