Z extrému do extrému
10. 10. 2023 / Soňa Svobodová
čas čtení
13 minut
Třicátého
listopadu tomu bude již osm let, co v Paříži proběhla 21.
konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN O změně klimatu,
která je známa také pod zkratkou COP 21 (21st Conference of the
Parties) nebo ještě více srozumitelněji, jako mezinárodní
klimatická konference, na níž 196 zemí schválilo návrh na
udržení oteplování výrazně pod dvěma stupni Celsia s
výhledem přiblížit se k 1,5 stupni. Když se ale podíváme na
současné počasí, jak stále přechází z extrému do extrému,
tak má člověk pocit, jako by vše zůstalo jen na papíru, a jak
se říká „skutek utek“. Proto jsem oslovila Mgr. Alexandra Ače
Ph.D z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd, jenž patří
mezi přední odborníky na klimatické změny. A také je znám tím,
že se nebojí otevřeně hovořit o tom, co lidstvo
může v průběhu, dejme tomu třiceti let očekávat od
klimatických změn pokud nepromění svou hloupost v moudrost.
Pane
Ači, když sledujete to současné počasí, ty tropické teploty,
požáry, hurikány, záplavy
atd., nemáte také ten pocit, že „skutek utek“?
Není
to jen pocit, je to skutečnost. Zatím co v Evropě emise
skleníkových plynů klesají, podle globální prognózy pro
letošní rok budou emise
oxidu uhličitého a dalších
skleníkových
plynů opět rekordní.
Pokud by svět následoval závazky z Paříže, globální emise
skleníkových plynů by už měly rychle klesat a do roku 2030 by
měly být na poloviční úrovni oproti dnešku. Místo toho hrozí,
že už letos možná dosáhneme hranice oteplení o 1,5 °C, a
příští rok bude téměř určitě ještě teplejší. Nyní se
zdá, že i omezení oteplení do 2 °C bude téměř nedosažitelná
meta.
Co
je tedy potřeba udělat, abychom se přiblížili těm stanoveným
cílům?
Abychom
se alespoň přiblížili cílům stanoveným v Paříží, je
potřeba přijímat systematická a globálně koordinovaná řešení.
Místo toho jdeme opačným směrem, a komunikace mezi globálními
velmocemi je na bodu mrazu s rizikem další eskalace válečných
konfliktů. Tímhle způsobem udržitelnější budoucnost opravdu
nevytvoříme.
To
máte pravdu. Čím si ale vysvětlujete to, že nejen ta světová,
nýbrž i ta česká společnost je ke klimatickým změnám tak
laxní i přesto, že s nimi přichází jak změny bezpečnostní,
socioekonomické, tak i ty finanční?
Je
to nejspíše otázka spíše pro psychology nebo evoluční biology,
ale z mé zkušenosti lidé – alespoň ne nevýznamná skupina –
nyní už změnu klimatu vnímají a považují ji za problém, ale
nevidí reálné možnosti, jak aktivně přispět k řešení.
Na druhou stranu i relativně méně závažné společenské
problémy dokáží vyvolat silnou poptávku po řešeních
(například pandemie covidu). Změna klimatu je zrádná v tom, že
jde opravdu o dlouhodobý problém trvající staletí, a
potenciální řešení nepřináší viditelné výsledky, alespoň
ne v dostatečně krátkém čase.
Řada problémů již prokazatelně
související se zhoršujícími se klimatickými podmínkami v
různých částech světa, například migrace ze (sub)tropických
oblastí, není širší společností vnímána jako důsledek
našeho konzumního způsobu života. Přijímání efektivních
řešení nepřispívá ani rostoucí propast mezi pracující třídou
– která nemá prostor pro řešení jiných, než vlastních
problémů - a třidou bohatých, kteří mají disproporční vliv
na zákonodárce a legislativu a také disproporčně přispívají k
oteplování. Většina lidí očekává, že změnu klimatu bude
řešit vláda, ta má však svázané ruce vlivem majitelů
korporací, kteří progresi buď úplně zastavují, nebo v
nejlepším případě významně brzdí.
Ale
to ještě není zcela vše. V důsledku věčné lidské
nenasytnosti po penězích dochází
i k odlesňování naší planety (Amazonie, Borneo, Madagaskar,
Indonésie, Zambie), což je kromě toho konzumního způsobu života
další a velmi závažný problém, který přispívá k jejímu
oteplování. Dá se to ještě zastavit?
Samozřejmě,
žijeme v globalizovaném světě, kdy o investicích, těžbě,
transportu, a nakonec i spotřebě rozhodují globální kapitálové
toky. Odlesňování v tropických oblastech má svoje lokální a
globální příčiny a řešení. Například odchod Bolsonarovy
administrativy úspěšně snížil míru odlesňování v Amazonii.
Jestli trend přetrvá, ukáže čas, nicméně pokud vlády
přijímají účinná opatření a vymáhají dodržování zákonů,
může se situace zlepšit.
Samozřejmě, pokud jsme v situaci, kdy
globální populace (ač zpomalujícím tempem) roste, a roste i naše
kolektivní spotřeba, musí nevyhnutně růst i náš negativní
vliv na ekosystémy a přírodu obecně. Vědecké studie se shodují,
že tropické lesy jsou pod extrémním kombinovaným tlakem
odlesňování a změny klimatických podmínek, a bod nevratných
změn není příliš vzdálený, ale leží v horizontu několika
let. Pokud máme dosáhnout udržitelnosti, je nutné snížit
odlesňování v tropických oblastech na zlomek současné
rychlosti. Úspěchy jsou zatím minimální a částkové.
Smutné
je však i to, že ani jeden politik, ať již z těch světových či
českých, se nepozastaví nad tím, že v důsledku nesmyslných
válek a nesmyslných válečných konfliktů, se používáním
nejrůznějších zbraní a raket všichni zúčastnění podílejí
na ničení klimatu, což je opravdu neomluvitelné. Co říkáte?
Samozřejmě,
že je to smutné. Bohužel žijeme ve světě plném neustálé
válečné propagandy, a mnoho lidí, místo toho, aby podporovalo
všechny způsoby jak dospět k ukončení válečných konfliktů,
tyto války spíše podporuje. Korporace profitující ze zbrojení
jsou propojené na bezpečnostní služby a média, a samozřejmě
politiky, takže normální člověk nevidí jinou možnost řešení
problémů, než navyšování výdajů na zbrojení.
Žijeme ve
světě, kde „obranný“ průmysl navyšuje veřejný rozpočet, a
další sektory ekonomiky musí „konsolidovat“. Pokud budeme mít
systém, kdy úzká skupina lidí profituje z nejrůznějších krizí
(válek, pandemie, ale nakonec i klimatické krize), nebude existovat
motivace těmto krizím předcházet, ale spíše je „řešit“ k
ultimátní škodě pro všechny, disproporčně však krize nejvíce
dopadají na ty nejzranitelnější, což jsou obvykle ti, kteří k
nim přispívají jen minimálně.
Ale
nezdá se vám, že o všech těch - lidech, kteří volají po
zastavení válek se v médiích hovoří, jako o zločincích a
dezinformátorech?
Žijeme
také ve světě plném cenzury, a názory prosazující
demilitarizaci a deeskalaci válečných konfliktů jsou potlačovány
jako „dezinformace“ či „konspirace“ sloužící zájmům
„nepřátelských států“. Lidé, kteří zveřejnili válečné
zločiny spřízněných režimů (USA), jsou ve vězení určeném
pro teroristy (Julian Assange) a svoboda tisku prakticky neexistuje.
Jak pak můžeme doufat v úspěšné ukončení válek?
A
když k tomu ještě připočteme rozšiřování a nárůst nejen
letecké, ale i automobilové dopravy, tak mi to připadá jako by
ani žádná klimatická krize nebyla, anebo všichni v tomto
zúčastnění, touží po vlastním usmažení?
Ano,
tak to vypadá. Krize může být pouze v případě, pokud si ji
jako společnost připustíme. Představme si, že by v průběhu
pandemie covid média o situaci informovala pouze sporadicky, mimo
hlavní vysílací čas, navíc rozporuplně, někteří „experti“
by jakékoliv opatření v zásadě zpochybňovali, poukazovalo by se
na výhody spojené s pandemií, atd. Jak by potom asi ty opatření
proti šíření pandemie vypadaly? Přibližně v takové situaci
jsme v souvislosti s klimatem, a tato situace trvá už několik
dekád a neustále se zhoršuje.
A
i přesto, co nám počasí předvádí, je mezi námi stále mnoho
těch, kteří vědeckým faktům
nevěří. Co byste jim vzkázal?
Co
lze vzkázat lidem, kteří nevěří faktům? Ať si pustí nějaké
záběry z nedávných rekordních záplav v Řecku nebo Libyi, při
kterých zahynuli tisíce lidí, případně záběry z rekordních
požárů v Kanadě nebo na Havaji. Nebo ať se podívají na časové
snímky mizejících ledovců v Alpách, které ubývají stále
rychleji. Pokud ani tohle nezmění jejich názor, že máme před
sebou problém, který je potřeba řešit, pak už, obávám se, že
to nedokáže nic.
Je
tomu již devatenáct let, co jsme členy EU. Víte, kolik tun oxidu
uhličitého za tu dobu Česko vypustilo?
Ano,
dá se to poměrně dobře spočítat. Každý rok vychází tzv.
Národní emisní inventarizační správa, která počítá bilanci
emisí skleníkových plynů. Od roku 2004 vypustila ČR do ovzduší
víc jak 2,5 miliardy tun ekvivalentu CO2, což vzhledem k podílu
obyvatel na světové populaci (tj. 0,0012%) není zanedbatelné
číslo. Oproti roku 1990 emise klesly téměř o 40 %, většina
tohoto poklesu však nesouvisela s cílenou klimatickou politikou,
ale spíše s přirozenou restrukturalizací těžkého průmyslu po
rozpadu Sovětského svazu. Čím více emise klesají, tím je tento
pokles náročnější jak technologicky, tak i společensky. Některé
emise, například související s obživou lidí, nelze nikdy zcela
eliminovat.
A
jak to v současné době vypadá s dolní a horní hranicí
oteplení?
Jak
již bylo zmíněno, existuje víc jak 50% riziko, že překročíme
hranici oteplení o 1,5°C oproti období 1850-1900. Jde o první
limit teploty Pařížské klimatické dohody. Průměrná teplota na
Severní polokouli v těchto dnech dokonce přesahuje hranici 2°C.
Víme, že příští rok bude ještě teplejší, protože bude
vrcholit vliv jevu El Nino, který dočasně zvyšuje globální
teplotu. Poté, tj. V roce 2025 bude teplota nižší, nicméně není
jasné, o kolik. Skutečnost
je taková, že za poslední 3 roky je rychlost oteplování nejvyšší
v historii spolehlivých měření. Pokud výrazně neklesne, a nic
tomu nenasvědčuje, že by se tak stalo, tak pokles oteplení pod
hranici 1,5°C bude pouze krátkodobý. Po překročení hranice 1,5°C nám zbývá přibližně 10 let, nanejvíc však 15 let
současných emisí, a trvale překročíme i hranici oteplení o 2°C. Horní hranice oteplení se určuje těžko, protože s každým
dalším oteplením se do hry přidávají zesilující
zpětně-vazebné mechanizmy, které posunují konečnou hranici
oteplení ještě o něco výše. Pokud bychom nakonec dosáhli
klimatické neutrality v příštích dekádách, myslím, že budeme
potřebovat hodně štěstí, aby konečné oteplení nakonec
nepřesáhlo úroveň 3°C.
Před
nedávnem, jsem v jednom diskuzním pořadu zaslechla názor, že v
důsledku klimatických změn bude z Česka do třiceti let písečná
poušť. Myslíte, že se naplní?
To
je samozřejmě hodně extrémní prognóza, přičemž si ani
nemyslím, že toto je či měla by být pointa celé diskuze. Za
závažnější skutečnost považuji tu, že proces klimatické
krize zrychluje, opatření jsou nedostatečná, a směřujeme do
stavu neslučitelného se současnou globalizovanou civilizací.
Jestli by bylo cokoliv alespoň trochu připomínající „poušť“
v roce 2030, 2050, nebo 2070 v našich podmínkách, již dávno
předtím nebudeme schopni fungovat jako spořádaná společnost.
Již nyní jsme v procesu usychání lesních porostů, zvýšeného
rizika lesních požárů, rostoucích škod následkem extrémního
počasí, zvýšeného rizika neúrody nebo nadúrody, systematického
poklesu podzemních vod, klesající kvality vody v rybnících a
přehradách. Není potřeba mluvit o „poušti“, jako motivaci k
tomu, abychom něco začali dělat.
Děkuji
za rozhovor.
4429
Diskuse