Nevyhnutelné konspirační teorie o tom, že Netanjahu o útocích věděl a jak Hamás právě spáchal sebevraždu

9. 10. 2023 / Fabiano Golgo

čas čtení 16 minut
30753
 

Benjamin Netanjahu nemohl mít větší štěstí. Hamás se chová, jako by ho podporoval. Kdyby Hamás jen vedl odvážnou invazi a zabíjel nebo zajal pouze vojáky, v rámci  palestinské reakce na desetiletí nuceného podřizování se xenofobní cizí mocnosti, která vtrhla na jejich území s výmluvou, že před tisíci lety patřilo jejich předkům, pak by mohl vyhrát propagandistickou stránku války a udržet si značnou část podpory, kterou stále nachází mezi “inteligencí” na celém světě. Ale protože scény, kdy jsou nevinní civilisté, včetně spousty zahraničních turistů, kteří se bavili na “rave”, odnášeni jako štvaná zvěř, zejména evropsky vypadající ženy, zlikvidovaly Hamásu možnost získat širší podporu.
 
Už tak měli Palestinci proti sobě skutečnost, že obyvatelé Západu se více identifikují s Izraelci, protože oni obecně vypadají jako my ze Západu, zatímco odlišné náboženství a móda vytváří v myslích veřejnosti mimo arabský svět tendenci vidět je jako méně vyspělé, méně civilizované, méně moderní, méně jako my. Skutečnost o lidech je taková, že jen velmi malá část z nás nesoudí a žije vedena emocemi/smysly/vjemy. Jen velmi málo z nás se zabývá detaily a analyzuje složitost problémů, většinou si vytváříme úsudek na základě obecného "vzhledu" daného subjektu.


Stejně jako mnozí nemohli uvěřit, že proslulé velmi vyspělé americké zpravodajské služby nemohly nevědět o útocích z 11. září 2001, nyní si někteří kladou otázku, jak by mohly izraelské zpravodajské služby, pravděpodobně nejlepší na světě, pokud jde o sledování svých sousedů, nevědět o útoku Hamásu, zejména pokud jde o tolik aktérů a potřebu rozsáhlé a složité organizace. 

Viděl by Netanjahu politický zisk z odvedení pozornosti Izraelců a světa kvůli jeho pokusu odebrat Nejvyššímu soudu pravomoci, které mu slouží k potrestání za jeho korupční aféry, a proměnit Izrael v nedemokratický systém – bez nezbytných kontrol a protivah mezi soudcovskou, výkonnou a zákonodárnou mocí – do války proti Palestině a tentokrát s Palestinci s obrazem těch padouchů? Příležitost, aby jeho opozice pocítila povinnost vytvořit jednotnou frontu a obyvatelstvo neschopné pořádat pouliční protesty? Perfektní situace. 

Ale konspirační teorie selhávají v pochopení, že lidé nejsou schopni mlčet a jakýkoli plán, který vyžaduje utajení více než 2 lidí, je pravděpodobně odsouzen k zániku. Každý nakonec prozradí tajemství nějaké milované osobě po pár skleničkách. A stejně jako by bylo těžké přimět potřebný počet Američanů, aby se domluvili, aby mlčeli o útoku, který zabil tisíce jejich krajanů, jen aby se nějakým způsobem podíleli na plánu Bílého domu k jakémukoli smyšlenému účelu, protože je téměř nemožné se uskutečnit. Totéž platí pro izraelské tajné služby.

* * *

Pozn. JČ: Podle těchto tweetů údajně o připravovaném útoku izraelská armáda věděla:


Izraelská armáda opakovaně Netanjahua před možným útokem od Hamásu varovala, ten jim vzkázal, že to jsou blbí protestující levičáci a nic neudělal. Jeho ministři se vyjádřili, že "armáda může jít do prdele".


Můj otec, brigádní generál Uzi Ben JIcchak mě požádal, ať se zeptám, proč lžou, že všech 26 praporů, téměř celá izraelská armáda, je na teritoriích. Na jihu není skoro žádná armáda. To je všechno důsledkem rozhodnutí extremně pravicového křídla ve vládě.


* * *

Takže, i když se ten plán může dobře dostat do rukou Netanjahua, může se také stát bombou v jeho ruce. Protože sobotní smrt tolika nevinných lidí a dosud neznámý osud stovek či tisíců unesených lidí, šlo by o plán, který by mohl snadno selhat. A od inteligentních služeb se očekává, že budou... inteligentní. 

Je pravděpodobnější, že inteligentní služby v obou případech selhaly, protože v reálném životě nevypadají jako hrdinští adrenalinoví herci, kteří je hrají v akčních filmech. Velká byrokracie a přirozená liknavost, která vyplývá z rutiny, může snížit jejich schopnost držet krok s nepřítelem.

Odpalováním raket na izraelské území se Hamás snaží vyslat jasný a definitivní signál: dokud nebudou splněny požadavky hnutí, nedojde k normalizaci vztahů Izraele s arabským světem.

Je nepopiratelné, že Palestinci žijí pod nelidským nátlakem v důsledku politiky izraelské vlády, a že osady, které stále zmenšují jejich již tak omezené území, většina lidí a národů odsuzuje. Je paradoxní, že izraelské vlády při svém jednání s Palestinci napodobují značnou část toho, co se po staletí dělo židovskému národu na evropském kontinentu; a Palestinci nebyli tí, kdo vyhnaly židy z oblasti, kterou přišli obývat po staletích, během kterých toto území nebylo ničí zemí.

HDP na obyvatele Gazy - 1 000 dolarů ročně - je v současné době čtyřikrát nižší než v sousedních zemích nebo dokonce na Západním břehu Jordánu. Míra nezaměstnanosti v roce 2021 činila 47 % a celková míra nezaměstnanosti mladých lidí 64 %. Potravinovou pomoc od UNRWA - agentury OSN pro palestinské uprchlíky - dostává 1,1 milionu palestinských uprchlíků, zatímco v roce 2000 jich bylo jen 80 000. Jedná se o nárůst o 1 324 procent. Podle OSN se míra chudoby v komunitě palestinských uprchlíků, která tvoří většinu obyvatel Gazy, pohybuje kolem 81,5 procenta.

Od soboty byly agentury OSN odpovědné za obsluhu regionu nuceny pozastavit distribuci potravin, vody a dokonce i svoz odpadků. Podle oficiálních údajů, které organizace zveřejnila, bylo uzavřeno více než 40 škol a nejméně 20 000 lidí hledalo útočiště v zařízeních agentur OSN. Pro rok 2023 požádala organizace mezinárodní společenství o pomoc Palestincům ve výši 344 milionů USD. Obdržela však méně než 20 % požadované částky, což je znamením, že mnozí dárci obyvatele Gazy opustili - Gaza, opuštěná dárci, zažívá sociální kolaps, hlad a výpadky elektřiny.

Hromadnými vraždami a únosy izraelských civilistů se však organizace Hamás dostala do centra dění a posunula konflikt na další úroveň. Hamásu se prozatím podařilo narušit pocit vnitřní bezpečnosti, který je Izraelcům drahý a který Netanjahu využívá. Přesto se zdá nepravděpodobné, že by Hamás dokázal změnit poměr sil v rozsáhlé konfrontaci s Izraelem.

V posledních měsících se díky bezprecedentnímu diplomatickému úsilí podařilo obnovit vztahy mezi některými arabskými zeměmi a Izraelem. Před několika týdny navštívila delegace z Tel Avivu Saúdskou Arábii, což bylo ještě před několika lety považováno za nemyslitelné. O několik dní později se izraelský ministr stal prvním nejvyšším izraelským vládním úředníkem, který podnikl oficiální cestu do Saúdské Arábie.

Minulý týden se do arabské země vydal také izraelský ministr komunikací Šlomo Karhi a zveřejnil fotografii, na níž se spolu s dalšími členy delegace modlí v hotelovém pokoji. V rukou drželi části Tóry, hebrejské svaté knihy. Výňatky měly být předány saúdské vládě v rámci normalizačních snah, které by v případě realizace změnily logiku a politickou mapu regionu. V Lize arabských států již není palestinská otázka mobilizována a situace této skupiny je opuštěna. Pro mnoho lidí v regionu je myšlenka míru s vytvořením dvou států jen vzdáleným snem. V praxi palestinské křídlo obviňuje některé Araby ze zrady. Vnitřně je palestinské politické vedení, Fatah, naprosto zdiskreditováno a ani nehrozí, že by uspořádalo volby, protože ví, že by bylo velkým poraženým.

Odpalováním raket se Hamás snaží Fatah nadobro pohřbít, představit se nové generaci nespokojených Palestinců jako jejich skutečný zástupce a snaží se torpédovat a zablokovat dialog mezi arabským světem a Izraelem. Útok je také nepřímým vzkazem Íránců Saúdům, že sbližování mezi Izraelem a Rijádem neocení. Hamás v podstatě vysílá do regionu vzkaz: bez nás se nic neobejde.

Problém spočívá v tom, že zabitím desítek nevinných civilistů skupina prohlubuje mezinárodní odmítnutí a ospravedlňuje politickou izolaci, kterou trpí v hlavních hlavních městech moci.

Ano, izraelské síly se denně dopouštějí strašlivého týrání  Palestinců. Nicméně způsob, jakým palestinští bojovníci zajali rukojmí, učinil jejich týrání  hmatatelnějším, bližším, protože díky záběrům se stalo týrání osobním, protože jsme nyní mohli vidět konkrétní týrané osoby, zatímco když Izrael bombarduje školu, dostáváme jen chladné informace. V propagandistické válce spáchal Hamás sebevraždu. Díky tomu je teď téměř nemožné obhájit jejich činy. Nutí nás to pochopit izraelský hněv a pravděpodobnou nelidskou reakci Izraelců. 

Jedná se o asymetrickou válku. Slabá mocnost, jako je Palestina, nemůže bojovat tváří v tvář. Může se uchýlit pouze k sabotáži, terorismu nebo být schopna nepřítele přelstít. 

Násilí a hrůzné záběry nevinných civilistů, kteří se stali kořistí, vytvořily avšak dvě věci: jednotu, konec politického chaosu a přestávku sociální bipolarity v Izraeli. 

Mám mnoho přátel, kteří žijí v Izraeli. Nikdo z nich nepodporuje osady ani Netanjahua. Představují téměř polovinu obyvatelstva. Protože palestinští útočníci zabíjejí lidi na ulicích, ignorují, že mohou vraždit osoby, které podporují jejich kauzu. Střílet na starší ženy čekající na autobus rozhodně nelze omluvit protiargumentem, že izraelské bomby ničí celé budovy plné lidí všech věkových kategorií.

O izraelsko-palestinském konfliktu, vedeném zejména těmi, kteří ve všem vidí levici a pravici, a těmi, kdo mají manichejský pohled na dějiny, panuje jasná rozšířená jednostrannost. Tato oblast planety díky svému mimořádnému historickému pozadí nemá zjevné řešení. Za prvé, na rozdíl od všeobecného přesvědčení, izraelsko-palestinský konflikt není starověký: je to konflikt starý maximálně sto let. Není to ani jen náboženský konflikt: je to konflikt o vlastnictví země – vlastnictví Palestiny versus míst posvátných pro abrahámská náboženství. 

V 19. století byla Palestina spravována Osmanskou říší a islámská, křesťanská, drúzská a židovská komunita žily v míru a harmonii. Podle osmanských záznamů bylo v roce 1878 87 % obyvatel Palestiny islámské, 10 % křesťanské a 3 % židovské. V Jeruzalémě bylo obyvatelstvo rovnoměrně rozmístěno a všechny náboženské slavnosti a rituály byly běžně respektovány. Arabština byla denním jazykem všech náboženských menšin a zároveň mezi Palestinci probíhala zajímavá společenská a kulturní výměna. Jak to, že nyní čelíme neřešitelnému konfliktu mezi těmito etno-náboženskými komunitami v tomto regionu?

Ve skutečnosti to všechno začíná dvojitou lží, kterou Britové vyhlásili během první světové války: Anglosasové prostřednictvím Balfourovy deklarace v roce 1917 slíbili podíl na půdě židům v Palestině a o dva roky dříve slíbili arabskému vůdci Šarífu Husajnovi panarabský stát, pokud se spojí s Londýnem v boji proti Osmanům. Po rozpadu Osmanské říše Angličané nesplnili nic, co slíbili: místo toho si jednoduše rozdělili Blízký východ s Francouzi prostřednictvím Sykes-Picotovy smlouvy. 

Palestina, Irák a Jordánsko by byly britskými protektoráty a Libanon a Sýrie by byly pod francouzskou správou prakticky až do konce druhé světové války. Tato rozdělení byla provedena doslova vládcem a náměstím, nerespektující jiné etnické a náboženské menšiny a zároveň vymazali prastarou nomádskou a karavanní kulturu těchto lidí zavedením nových hranic. Podobně jako to vidíme v Indii, Pákistánu, Bangladéši, Irsku a na Kypru, Britové vždy nechávají extrémně složité problémy nevyřešené.

Britská kolonizace Palestiny vytvořila nové problémy. Britové vytvořili různé instituce pro každou etno-náboženskou skupinu, což způsobilo, že tyto komunity přestaly společensky spolupracovat, a to vyvolalo nové meziskupinové napětí: Angličané jako vždy rozdělili a vládli. 

Zároveň nárůst židovské imigrace do Palestiny (30 % palestinské populace v roce 1938) vytvořil ještě větší napětí mezi místními komunitami: se souhlasem Britů získali židé několik pozemků zakoupených od nepřítomných vlastníků půdy a vystěhovali tisíce Palestinců. Zemědělce, kteří na těchto pozemcích žili po generace. Celá tato situace vyostřila palestinské nacionalistické ambice a ve 30. letech došlo k několika nacionalistickým povstáním proti britskému imperialismu. 

S pomocí židovských milicí se Britům také podařilo vyhladit zbývající palestinské nacionalistické povstání a postupně zvyšovat nepřátelství mezi těmito dvěma etno-náboženskými skupinami. Po druhé světové válce Britové předali problém OSN a v roce 1947 bylo území rozděleno mezi dva národy v heteroklitické geografické oblasti: Stát Izrael a Stát Palestina. Války přirozeně přišly, přičemž izraelsko-arabská válka v roce 1948 a šestidenní válka v roce 1967 byly nejkrvavější: Izraelci zvítězili a arabský svět nakonec uznal stát Izrael. Palestinci se však dodnes nevzdali.

Když jsou Palestinci zapojeni do teroristických činů, mnozí se snaží pochopit motivaci útoků na základě svých vlastních morálních kodexů, zkušeností nebo myšlení. Předpokládají proto, že současná vlna terorismu pramení ze slepé uličky mírového procesu, z frustrace z ekonomických podmínek a situace v mešitě Al-Aksá. Tyto předpoklady ignorují skutečnou příčinu současných teroristických útoků v palestinské společnosti a záměrně rozdmýchávají kulturu nenávisti a dehumanizaci židů. Od útlého věku jsou palestinské děti vystaveny propagandě, která podporuje nenávist a podněcuje násilí. Jsou povzbuzováni, aby si znepřátelili a zabíjeli všechny židy, a tak se stali hrdiny. 

Mladí Palestinci jsou vychováváni k rozvoji kultury nenávisti a jsou krmeni stálou stravou lží. Jsou vycvičeni věřit, že kompromis znamená, že násilí je preferovanou cestou a mučednictví nejvyšší ctí. Děti v pásmu Gazy se účastní táborů a mimoškolních programů, které podporují používání zbraní a provádění teroristických útoků proti izraelským vojákům a izraelským civilistům, přednostně židům. Starší děti jsou podněcovány – palestinskými vůdci, články palestinské samosprávy, chválami a výzvami náboženských vůdců – k džihádu a praktikování mučednictví. 

Záběry palestinských útočníků střílejících samopalem do stovek mladých lidí, většinou turistů ze zahraničí, kteří tančili na rave, ukazují nejen míru dehumanizace, kterou Palestinci prošli v důsledku izraelské kolonizace, a všeobecnou nenávist, kterou k vetřelci cítí, která je nyní bude sžírat.

Kdo může slavit měnící se adresy světové pozornosti, je Vladimír Putin. Přichází pro něj jako dárek k narozeninám s jednodenním zpožděním.

0
Vytisknout
5894

Diskuse

Obsah vydání | 12. 10. 2023