Dva vojáci, kteří poskytli britskému deníku Daily Mirror fotografie, na nichž údajně britští vojáci týrají iráckého vězně, tvrdí, že jejich informace jsou autentické, konstatuje šéfredaktor tohoto listu Piers Morgan a dodává, že oba vojáci svědčí o celé řadě "nových dalších obvinění".

Britská armáda vyjádřila pochybnosti o pravosti fotografií a konzervativní stínový mluvčí pro armádu Nicholas Soames zpochybnil rozhodnutí je otisknout. Piers Morgan uvedl, že se absolutně neomlouvá za odhalení "tohoto šokujícího chování". Dodal, že o tomto údajném týrání vězňů se "mezi znechucenými britskými vojáky v Basře ví už měsíce".

Kontroverze ohledně mučení iráckých vězňů se v pátek prohloubila, když byly zveřejněny fotografie, na nichž, jak se zdá, mučí iráckého vězně britský voják.

Britské ministerstvo vnitra okamžitě zahájilo vyšetřování okolností, za nichž byly fotografie pořízeny. Zdá se, že byli vězni biti pažbami zbraní, bylo jim vyhrožováno popravou a britští vojáci na ně močili.

Britské ministerstvo obrany okamžitě zahájilo vyšetřování okolností, za nichž tyto fotografie vznikly. Mezitím oznámila americká armáda, že zahájila rozsáhlé vyšetřování procedur výslechů a role soukromých firem ve vojenských vězeních v Iráku, poté, co vyšlo najevo, že vězni v armádním vězení nedaleko Bagdádu byli mučeni a sexuálně zneužíváni.

Máchovo postavení v české literatuře se vždycky zdálo být kontroverzní - jako by jeho dílo nemělo absolutně nic společného s tradicí české poezie z devatenáctého století. Existenciální motivy, úvahy o nicotě, smrti, časnosti, vině a trestu jsou nesmírně moderní, jako by patřily nejméně do dvacátého století. Hudební struktura Máje, založená na integraci všech vrstev jazyka básně (jak to ukázal ve třicátých letech dvacátého století Jan Mukařovský) je neuvěřitelně složitá a nepřeložitelná do jiných jazyků.

Loupežník Vilém není český literární typ, napsal Josef Jedlička. Ani jeho družka Jarmila jím není. Přesto - nemůžeme Máchu jen tak beze všeho obejít. Vyjádřil za nás cosi skrytého a zapíraného a cosi z jeho díla nám přešlo do krve, třebaže jsme o to dvakrát nestáli a vůbec jsme to nefedrovali.

Jedlička pokračuje:

Jak se sluší pravému proletářskému pěvci,
byl jsem na prvního května na Václavském náměstí,
stoje v řadách mezi truhláři, kovodělníky, nádenníky a ševci
mezi všemi těmi, kdož mají málo nebo vůbec nic
v kapse ani krejcar, v duši bolestí na tisíc
a pod rudými prapory, které vášnivě vlály,
k modrému nebi jsme hlučně provolávali
řeči plné pýchy, nadávek, vzdoru a síly,
abychom cinkot zlata a chytrácké řeči sociálpatriotů
hromovou bouří výkřiků naráz přehlušili.

"Byl První máj..."

Račte odpustit, že začínám také já tou naší poeticky sice líbeznou, přece však jen až přespříliš otřepávanou frází! Když to ale věru tentokráte jinak nejde! Rok co rok se těch Máchových slov užívá kolem 1. máje sice tisíců a tisícůkráte po Čechách; ale letos - a teď dovolte, abych už zase užil hodně běžné, hodně otřepané fráze: já chtěl bych mít jenom tolik zlatek, kolikrát zrovna letos byla u nás slova ta pronesena, a to často jen jakoby mimovolně - jako ve snu - tichounkým šeptem.

Ano: Byl První máj 1890! A kdo jej co muž dozrálý, myslivý prožil, do dnů svého života na něj nezapomene!

Den volna. Svátek práce. Den komunistických manifestací a anarchistických demonstrací. V poslední době také občas příležitost k neonacistickým průvodům. Čas techno-parties. Anebo také čas majálesu, studentských oslav či demonstrací za legalizaci marihuany, které se podobají spíše hudebním festivalům. Tím vším je první květen na počátku třetího tisíciletí. Jaké jsou ale historické souvislosti tohoto dne? A kdo a s jakými cíli se během něj vlastně setkává?

Více než sto let slavený svátek práce má stále dost těch, kteří jej rádi slaví -- i když z různých pohnutek. Ať už se jedná o sociální demokraty a odboráře, o účastníky komunistických shromáždění, o anarchisty či o jejich úhlavní nepřátele -- neonacisty či nejnověji o stoupence legalizace marihuany či příznivce vstupu České republiky do Evropské unie. Není ani divu. Oslavy prvního májového dne jsou staré tisíce let a přežívají už z pohanských dob. Moderní podobu jim ovšem dalo až dělnické hnutí na přelomu 19. a 20. století.

V tomto netradičně pojatém komplexu článků a vysvětlivek se seznámíte s bohatou historií pravomájové tradice.

VÍCE INFORMACÍ

Josef - kdo to je? Jaké má jméno? Písmo svaté o něm mluví jako o potomku z rodu Davidova. V celém Písmě nenajdeme ani jedno slovo z jeho úst. Celá jeho charakteristika se v Písmě zužuje na informaci, že byl zasnouben s nazaretskou dívkou jménem Maria.

Podle tehdejších zvyklostí se zásnuby konaly dřív, než snoubenci začali spolu žít. I když byl Josef z Betléma, přestěhoval se do Nazareta, kde se zaměstnával truhlařinou, protože byl tesař. Byl to prostý, tichý, skromný muž, který si svědomitou prací vydělával na každodenní chléb. Jak byl však překvapen, když po jisté době poznal na své snoubence budoucí mateřství. Co si měl a mohl myslet?

První máj si v Čechách připomínají i anarchisté. V médiích je jejich shromažďování marginalizováno podle okolností jako nezajímavé dovádění "--náctiletých" nebo jako srocení extremistů. Akce jsou shazovány jako něco, co nemá s prvomájovou tradicí co dělat. Jako její autentičtí nositelé pak jsou představovány především různé levicové strany.

Zcela je opomíjen fakt, že oběti justiční vraždy v Chicagu, na jejichž památku je první máj připomínán, byli socialističtí anarchisté. Stranou jde také to, že se anarchisté k prvnímu máji hlásili vždy -- ještě v dobách, kdy slavit jej znamenalo stávkovat. Na počátku 20. století pořádali anarchisté pravidelně na prvního máje v Praze i v severních Čechách shromáždění a přednášky i průvody. Během jednoho z nich byl během střetu s policií zatčen i Jaroslav Hašek -- tehdy anarchista.

Předseda výboru základních odborových organizací na ministerstvu dopravy a druhý místopředseda odborového svazu zaměstnanců rozpočtové a příspěvkové sféry, Ing. Karel Urban vyjednával za zády svých odborářů s lidoveckým ministrem dopravy Šimonovským způsobem, který posléze zapřičinil jeho odstoupení ze všech odborářských funkcí. Ministr nabídl odborářům úplatek formou vyplácení mimořádných odměn za to, že budou bojkotovat výstražnou stávku. V opačném případě by ministr vrátil nevyužité prsotředky do státního rozpočtu... Předseda odborů zato slíbil ministrovi, že odboráři MDS ČR nebudou výstražnou jednohodinovou stávku dne 21. 4. organizovat.

Následné e-mailové doporučení předsedy odborového výboru pár hodin před stávkou, se nedá nazvat jinak, než jako stávkokazectví. Dokument Britské listy získaly od svých zdrojů z ministerstva dopravy.

Dle sdělení předsedkyně svazu Vondrové se na její vyzvání a po velmi emocionálním zhodnocení takového bojkotu odborářských požadavků vzdal Karel Urban svšech funkcí ve svazu ROPO. Předsedkyně na zasedání předsednictva svazu konstatovala, že Urban porušil mimo stanov snad všechny myslitelné odborářské zásady. Urban je ale stále na ministerstvu dopravy předsedou odborů. To tam nikomu z odborářů ten stávkokaz nevadí?

pátek 20.00: Americký prezident Bush vyjádřil v pátek své "znechucení" nad fotografiemi, které byly zveřejněny ve čtvrtek a na nichž iráčtí vězni jsou mučeni a ponižováni americkými vojáky.

Americký prezident byl dotazován na sérii fotografií, na jedné z nichž jsou nazí iráčtí vězni a na hlavách mají kápě a vytvářejí lidskou pyramidu. Fotografie vedly k trestnímu stíhání šesti amerických vojáků.

"Sdílím hluboké znechucení, že s těmito vězni bylo zacházeno tímto způsobem," uvedl Bush na tiskové konference rok po projevu, kdy vyhlásil "ukončení hlavních bojových operací v Iráku".

"Toto zacházení s těmito vězni neodráží podstatu amerického lidu. Takhle my věci v Americe neděláme. Vůbec se mi to nelíbí," řekl Bush.

Organizace Amnesty International v pátek konstatovala, že obdržela množství dalších zpráv o tom, že koaliční jednotky v Iráku mučí vězně, avšak "téměř žádný z těchto incidentů nebyl úřady řádně vyšetřován".

AI dodala: "Náš rozsáhlý průzkum v Iráku zjistil, že nejde o ojedinělý incident. Prostě nestačí, aby Spojené státy reagovaly teprve tehdy, když se objeví tyto záběry na televizních obrazovkách. Musí se konat plně nezávislé, nestranné a veřejné vyšetřování všech obvinění z mučení. Nic menšího nestačí."

Drastické fotografie, znázorňující mučení a sexuální zneužívání iráckých vězňů v americkém vězení nedaleko Bagdádu zveřejnilo ve čtvrtek vojenské vyšetřování, v jehož důsledku bude zřejmě šest amerických vojáků postaveno před vojenský soud a terčem vyšetřování se stává i americký generál.

Poprvé vyšla najevo privatizace vyslýchání a výzvědných služeb. Vojenské vyšetřování jmenovalo dvě americké soukromé firmy, CACI International, Inc, a Titan Corporation, které "působily" ve vězení Abu Ghraib u Bagdádu, kde k mučení docházelo.

Při skandálu vyplynula najevo rostoucí a často neregulovaná role soukromých amerických firem, které vyslýchají zadržené osoby. Podle obhájců některých zadržovaných amerických vojáků prý vojáci jednali částečně na příkaz žoldáckých vyšetřovatelů, soukromě najatých Pentagonem. Američtí vojenští vyšetřovatelé objevili fotografie, na nichž je například vězeň v kápi s dráty, připojenými k jeho genitáliím, anebo nazí vězní nahromadění v lidské pyramidě. Právníci zastupující zatčené americké vojáky argumentují, že se tito vojáci stávají obětními beránky v pochybném systému vojenských vězení, kde žoldáci vydávali rozkazy, aniž by za ně nesli právní zodpovědnost.

Jeden civilní vyšetřovatel byl obviněn, že znásilnil mladého vězně, ale nebyl postaven před soud, protože vojenské zákony nemají nad ním jurisdikci.

Šest amerických vojáků bylo obžalováno mj. z obscénního chování, z toho, že nutili vězně, aby na veřejnosti masturbovali, ze špatného zacházení s vězni, z toho, že nutili vězně, aby vytvářeli nahé pyramidy, z toho, že fotografovali vězně nahé, z bití, z chození po vězních a ze spiknutí s vězni zacházet špatně.

Významnou roli v americké okupaci Iráku hrají najaté zbraně z množství nejrůznějších soukromých bezpečnostních firem. Usmrcení čtyř soukromých žoldáků v městě Fallúdža dne 31. března vedlo k nynějšímu americkému obléhání tohto iráckého města.

pátek 14.00: Britská vláda oznámila, že od 1. května přestává uznávat azyl pro občany z Evropské unie. Znamená to, že od soboty přestává poskytovat sociální podporu pro cca 2500 žadatelů o azyl z České republiky a ze Slovenska, kteří v Británii buď obdrželi azyl, anebo o něj požádali a jejich žádost dosud nebyla zpracována. V Británii ohledně toho vzniká podstatný skandál. Tito občané totiž budou zřejmě od zítřka vystěhováni na ulici. Zabýval se tím v pátek v poledne podrobně pořad World at One rozhlasu BBC.

Britský rozhlas přinesl tyto podrobnosti:

Německý Spolkový sněm schválil, díky hlasům vládní koalice pod vedením kancléře Gerharda Schrödera, zákon o zdanění důchodů.

Od roku 2005 se předvídá vstup do pozvolného zdaňování důchodů, které povede až k jejich úplnému zdanění. Oproti tomu mají být příspěvky na důchodové zabezpečení krok za krokem od daně osvobozovány.

Rozšíření Evropské unie směrem na Východ by mělo posílit liberální ekonomiku a alianci Evropy se Spojenými státy, argumentuje v deníku The Times v pátek britský premiér Tony Blair.

Tisíce přistěhovalců bude mávnutím vpuštěno do země oficiálními činiteli, kteří jsou naprosto nepřipraveni na invazi nových členů EU, "odhaluje" [britský bulvární] deník The Sun, anglicky ZDE.

Očekává se, že mnoho lidí ze zemí, jako je Polsko, Slovensko či Česká republika a Maďarsko, přicestují po rozšíření EU do Británie ve snaze polepšit si.

Avšak [britští] imigrační úředníci se rozhodli NEPŘIJMOUT žádná mimořádná opatření proti očekávané vlně.

Už zbývají jenom dva dny, ale britské ministerstvo vnitra se VYHNULO otázkám ohledně toho, jak si úřady poradí s očekávaným přílivem přistěhovalců.

Mluvčí konstatoval: "V tuto chvíli prostě nemůžeme na tuto otázku odpovědět."

Avšak zkoumání listu The Sun ODHALUJE ABSENCI PŘÍPRAV - lodě a letadla očekávají, že "provoz bude normální" - navzdory obecně se šířícím zprávám, že se STOVKY PŘISTĚHOVALCŮ připravují zamířit do Británie.

"PANIKA!!" Zněl ve čtvrtek před vstupem středoevropských zemí do EU palcový titulek britského bulvárního deníku The Sun, který vede proti rozšiřování Evropské unie systematickou kampaň.

Nadcházející rozšíření Evropské unie bude bezpochyby v budoucnu považováno za jeden ze základních mezníků období na začátku 21. století. Za sto let bude pravděpodobně daleko více dětí psát ve škole práce o nynějším rozšíření EU než o 11. září 2001. V tomto smyslu bude vznosná rétorika, kterou v nadcházejících dnech uslyšíme od politiků, plně ospravedlněna, argumentuje Anatole Kaletsky v deníku Times a pokračuje:

Premiér Blair přiznal, že veřejné znepokojení ohledně přistěhovalectví dosáhlo nejvyšší intenzity od sedmdesátých let. Je dobře, že se premiér Blair rozhodl provést rozsáhlou inspekci zneužívání našeho systému. Problém přistěhovalectví se ještě zhorší, až koncem týdne vstoupí do EU 10 nových zemí, míní konzervativní Daily Telegraph a pokračuje:

Díváme-li se úzkou čočkou, jíž Británie podezřívavě hledí na všechno, co pochází z Bruselu, může se nám zdát, že rozšíření Evropské unie není příčinou k oslavám a je příčinou k starostem. Rozšíření EU znamená, že nám zítra budou klepat na dveře všichni ti dělníci z Polska. Znamená to také, že se rozšířená EU bude vzájemně hádat o peníze a o moc, míní páteční redakční komentář listu Guardian a pokračuje:

Média mě nikdy nezklamou, vždycky mě pobaví. Občas mi spadne smíchy štětec na zem anebo zděšením hlava na klávesnici. Ponechám stranou celý ten trapný reklamní tyátr českých médií, kdo se chce dozvědět něco bez manipulativních tanečků a ještě si poslechnout dobrou hudbu, ať si přeladí na české Classic FM (nepište mi nic o reklamě zadarmo). Všechno ostatní, tištěné i mluvené, je jednolitý homogenní útvar nudy.

Zítřek se pro Českou i Slovenskou republiku stane jedním z nejdůležitějších dnů v novodobé historie obou zemí. Zítra můžeme zavzpomínat na naše toužebná přání, se kterými jsme pohlíželi za hranice tehdejšího totalitního Československa. Můžeme zavzpomínat na jedny z prvních hesel, která začala spontánně vznikat v prvních dnech listopadové revoluce. Zpátky do Evropy, Evropské právo, Evropu bez železné opony, volali nejprve studenti a potom s nimi i celá zem. Jednoduchá hesla, která obsahovala neskromná přání celého národa na nové, plnoprávné začlenění země do evropského prostoru. Přání obsahovalo také naději na mír a odchod okupačních vojsk.

Oslavujme v sobotu dramatické rozšíření svobody v Evropě, míní Timothy Garton Ash:

Co způsobilo nynější hysterii ohledně přistěhovalců do západní ze středovýchodní Evropy? Že by si západní politikové najednou uvědomili, že se za posledních 15 let nezmenšil obrovský rozdíl v platech na Východě a na Západě?

Cožpak si teprve teď uvědomili, že takzvaný přechod k tržnímu hospodářství nebyl příliš úspěšný a dospěli k názoru, že lidé ve středoevropských zemích se budou nutně zoufale snažit dostat se do západní Evropy, kterou nebyli schopni dohnat přijetím tržních sil? Je-li tomu tak, mají západní politikové tak na padesát procent pravdu, píše v deníku Guardian maďarský ekonom Laszlo Andor:

Tisková zpráva Dětí Země.

1. května 2004 uplyne přesně 100 let od smrti jedné z nejznámějších postav české kultury -- skladatele Antonína Dvořáka. Moravská filharmonie Olomouc při té příležitosti již od roku 2001 uvádí vždy jedno významné autorovo dílo pro sólisty, sbor a orchestr; letos má série vyvrcholit dílem nejvýznamnějším a pro danou příležitost i nejvhodnějším. V době, kdy byl tento cyklus rozvrhován, však ještě nikdo nemohl s jistotou vědět, že 1. květen 2004 bude zároveň dnem vstupu ČR do Evropské unie. Snad proto, aby se zabily dvě mouchy jednou ranou (tj. aby byly oslaveny dvě události za jedny peníze), rozhodli se pořadatelé, že k programu léta plánovaného koncertu prostě připíší "v rámci oslav vstupu ČR do EU". Vznikla tak velmi povedená hříčka. Dílem, které má cyklus Dvořákových skladeb letos završit, totiž není nic jiného než Requiem. Lámu si hlavu nad tím, zda jde o nedopatření, nebo o svérázný humor hanáckých muzikantů. Ať už je to jakkoliv, hrát při příležitosti (údajného) českého "návratu do Evropy" mši za zemřelé je nádherný dvojsmysl, napůl směšný a napůl vážný. Určitá rozpornost a nejednoznačnost se však k Dvořákově hudbě docela dobře hodí.

V předvečer vstupu 10 nových členských zemí do EU uspořádaly internetové stránky BBC v angličtině pro své čtenáře k rozšíření EU kvíz: Co víte o České republice? ZDE

Ve středu večer pořádá Tony Blair v Londýně recepci pro velvyslance a další návštěvníky z přistupujících zemí. Ironický článek "Ale pane Blaire, vy nás rozmazlujete!" na toto téma vydal deník Guardian ZDE. Poznamenává v něm, že od nynějška by snad mělo trvat kratší dobu než dosud, než velvyslancům z nových členských zemí poskytne britský ministr zahraničí audienci... :(

V kvízu BBC o ČR nás zaujala Otázka č. 8: Co je Laterna Magica?

Možné odpovědi:

Jinak, pokud si chcete ověřit, jak absolutně nic nevíme o ostatních nových zemích EU, zkuste si udělat tento kvíz BBC o Maďarsku: ZDE

Oficiálně ano. Není složité zjistit kde. Přesně patro "pod stranou" (ano, tou stranou). Tato dvě patra jsou neodmyslitelně propojena potrubní i myšlenkovou poštou. Co se děje dole, ví se nahoře. Co se děje nahoře, ví se dole, ale je na těch nahoře, jestli se o tom bude psát. Ale je to skutečně redakce? Z několika kanceláří se ozývají zvuky psacího stroje. V jednadvacátém století. Pan Věrtelář do mechaniky buší své poznámky na stránku publicistiky. Tento jev si vyžaduje o jedno pracoviště víc. Tedy písárnu. Tam se přepisují i rukopisy externistů. To jsou většinou důchodci, kteří mají zenit dávno za sebou a vzpomínají se slzou v oku na 70. léta.

tisková zpráva

Občanský institut vás zve na konferenci

JAK BRÁNIT ZÁPAD

Konference se uskuteční v pondělí dne 17. května 2004 v Hlavním (Rytířském) sálu v Senátě Parlamentu České republiky (vchod z Valdštejnského náměstí)

Na konferenci promluví Jan Ruml, Roger Scruton, Pavel Bratinka, Konrad Szymanski, Saša Vondra, František Šebej, Andrew Bacevich, David Frum, Claes Ryn, Vladimír Palko, Roman Joch, Christopher Ferrara, Roberto de Mattei a Serge Trifkovic.

Občanský institut laskavě žádá všechny zájemce o účast, aby se do 10. května 2004 registrovali na tel. 224 923 563 nebo na e-mail adrese obcinst@obcinst.cz

Pozn. red: Proč nevystoupí ani jedna žena?

Tisková konference se Chirakem se konala 29. 4. dopoledne. Chirac ujistil Francouze hned na začátku: Se svými 450 miliony obyvatel se Unie prosazuje jako prvořadá hospodářská velmoc, v níž růst a investice přispějí ke zvýšení zaměstnanosti. A novinářce s lehkým akcentem, která se ho ptala, proč jsou Francouzi nejskeptičtější ze všech Evropanů, Chirac odpověděl, že podle výsledků veřejného mínění, které má k dispozici on, jsou Francouzi pro rozšíření Evropy (např. podle pondělního výzkumu CSA /la Croix je pro rozšíření 62% Francouzů).

Izrael se neustále odvolává na to, že bojuje proti palestinskému terorismu z důvodu své bezpečnosti. Spojené státy nevynechají jedinou příležitost, aby tento argument nepodpořily prohlášením, že Izrael má plné právo na obranu svého státu. Je to pochopitelné, protože obě tyto země mají naprosto totožnou politiku. Když Amerika po 11/9 vyhlásila válku proti terorismu, vzápětí nato Izrael vyhlásil také svůj boj proti terorismu, ten se však od samého počátku netýkal jen palestinských extremistických hnutí a jakéhokoliv odporu, který je následkem okupace, ale celkově všeho palestinského lidu.

Je mi líto, ale po přečtení zmiňovaného článku nemůžu jinak, než přestat si Vás jako celku vážit, píše Pavel Dražan.. Do dnešního dne jsem si Britské listy pravidelně pročítal a považoval je za pomněrně důvěryhodné periodikum. Články měly slušnou úroveň a zdály se býti objektivní. Tak jsem se rozhodl, že si pročtu i starší příspěvky. To jsem ale neměl dělat, protože jsem narazil na onen článek o hudbě a fašismu, který mě nepředstavitelně naštval. Blackmetalová hudba je můj největší koníček a dovoluji si tvrdit, že mám v dané oblasti přehled. Proto mě také článek tak zaujal.

Čtvrtek 23.00: Velitelé amerických vojsk u města Fallúdža ve čtvrtek oznámili, že ruší své obklíčení města Fallúdža a že okamžitě stáhnou své jednotky. Město podle nich mají spravovat nově vytvořené irácké bezpečnostní jednotky.

Jak však konstatovalo ve čtvrtek večer zpravodajství BBC, američtí vojenští činitelé ve Washingtonu popřeli, že by věděli o jakékoliv takovéto dohodě. A několik hodin po zveřejnění dohody zaútočila americká letadla znovu na vzbouřenecké cíle ve městě.

Podle původních zpráv ze čtvrtka odpoledne měly ve městě Fallúdža od pátku hlídkovat nové jednotky. Tyto nové jednotky se měly jmenovat Fallúdžská ochranná armáda a měly se skládat z 1100 iráckých vojáků, jimž měl velet jeden bývalý generál z armády Saddáma Husajna.

Americký plukovník Brennan Byrne konstatoval, že této dohody bylo dosaženo pozdě ve středu večer mezi americkými činiteli a policejními a občanskými představiteli z města Fallúdža.

Usuzuje se, že mnoho povstalců v městě Fallúdža je bývalými příslušnýky režimu či armády Saddáma Husajna. Minulý týden oznámil americký spráce Iráku Paul Bremer, že nová irácká armáda přijme do svých řad vysoké vojenské činitele ze Saddámovy éry, kteří se nepodíleli na jeho zločinech.

Množství civilních raněných a mrtvých a záběry zoufalých obyvatel, prchajících z města před americkými dělostřeleckými a leteckými útoky zvýšily tlak na americké vojenské představitele, aby našli alternativu k plánovanému totálnímu útoku na město, napsal k tomu britský list Guardian.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

talo se něco, co se stát nemělo. Americké veřejnosti byly ukázány fotografie rakví s americkými padlými vojáky. Jedna velká fotografie šesti rakví zabalených do amerických vlajek se dostala i do kanadského tisku, kde ilustrovala článek Sheldona Albertse. Ve Spojených státech obnovily takové snímky rozdíly v názorech, zdali se mohou takové snímky ukazovat veřejnosti. Zveřejňování podobných snímků za války ve Vietnamu prý tu válku pomohlo prohrát. Z toho by tedy vyplývalo, že jsou takové snímky velezrádné.

Anebo jen doprovodně stvrzují to, že demokraticky respektujeme legitimní psí požadavek na pravidelné venčení?

Zhlédl jsem výstavu "Josef Čapek -- Nejskromnější umění", jejíž kurátorkou je Alena Pomajzlová, a musím říci předem, že jsem byl velmi nadšen!

Měl jsem příležitost vidět jak instalaci v pražském Obecním domě, tak v Místodržitelském paláci v Brně. V porovnání s pražskou, brněnská instalace vyznívá mnohem lépe. A je k tomu několik důvodů. Především se mi zdají velmi vhodné brněnské výstavní prostory, které se více hodí ke komornímu charakteru vystavených artefaktů.

Pokud dnes hodnotíme současnost, měli bychom znát minulost. První máj jako Svátek práce se k minulosti a jejím filosofickým a politickým koncepcím odkazuje. Měli bychom tedy znát pojmy, vztahující se k významu svátku, jejich význam, filosofický, kulturní a politický kontext. Znalost minulosti ještě nikomu nikdy neublížila. Pomáhá ale mnohdy pochopit přítomnost. Pomáhá orientovat se i v konceptech budoucnosti, jejichž se stáváme i my součástí - ať chceme, nebo ne. Protože jsme součástí společnosti, jejíž nezanedbatelnou část stále ovlivňují ideje, které vznikly na konci 19. století. Protože jinak polopravdy dané neznalostí či mýty dané nepravdami vytlačují dějinné události a naše představy dostávají podobu strašidel. Třebas strašidla komunismu, které obchází už více než sto let Evropou. Protože ti, kteří se nepoučí z minuloti, si ji musí znovu prožít.

Autor tohoto pojednání přednáší na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Marxovým idejím se v daří a mají dnes větší platnost než jakékoli jiné analýzy 19. století. Zdá se že zůstanou pro sociální život ve světovém systému klíčové i pro 21. století. marxismus-leninismus jako strategie a ideologie ale dohrál svou historickou roli a stal se nevýznamným pro politickou ekonomii světového systému. Zkušenosti ze socialistického hnutí v moderním světovém systému, jestliže je tak můžeme nazývat, se dnes nacházejí ve velkém zmatku. A tyto ideje mohou ale nemusí přežit v podobě, jíž bude možno označit jako socialistickou.

Pokouším se analyzovat marxismus-leninismus jako historický fenomén moderního světového systému od jeho počátků do dneška. Můj esej bude pokusem o odpovědi na šest otázek:

1. Proč leninismus?
2. Proč leninistická revoluce nejprve v Rusku?
3. Proč stalinismus?
4. Proč sovětské impérium?
5. Proč destalinizace?
6. Proč perestrojka a glasnosť?

Wallerstein vyvrací tezi neoliberálů o přirozenosti člověka a jí odpovídajícímu kapitalistickému systému, kromě nějž nic nefunguje a navíc který musí být striktní a jakékoli jeho jiné formy vedou také do záhuby. Naproti tomu Wallerstein dokazuje, že vše se točí okolo ekonomického cyklu světové politiky kapitalismu, kdy jednou se vyplácí to, a jednou zase ono. Nikoly povaha člověka, jeho přirozená soutěživost, lakotnost či podnikavost, ale ekonomický cyklus s jeho konjunkturami a depresemi.

V neděli 2. 5. 2004 od 19.00 se koná v pražské Stromovka Music Garden (Praha - Výstaviště) koncert Attily the Stockbrokera z Velké Británie. Se svou doprovodnou skupinou Barnstormer hraje široké spektrum hudebních stylů, od punku a ska až po "baroque'n'roll". Stěžejní součást Attilova projevu tvoří texty, ať již zpívané s doprovodnou skupinou nebo deklamované jako "ranting poetry".

Co byste si mysleli o člověku, kterého jednou postraší, on všude vypráví o hrozbě, jíž byl strašen, a pak se ukáže, že to byla naprostá blamáž. O něco později jej znovu postraší -- a on zas bez sebemenšího přemýšlení o tom, že by něco mohlo být jinak, jde a všude vypráví o tom hrozném ohrožení. Že existenci takového tvora nevěříte? Také bych nevěřil. Po posledním týdnu už věřím. Jmenuje se český policejní novinář.

Policisté strašili už v ročním předstihu zástupy radikálů přijíždějících bojovat proti summitu NATO. Nikdo moc neposlouchal organizátory a organizátorky protestních akcí, kteří říkali, že jejich cílem je v klidu demonstrovat svou alternativu a kreativně působit po celém městě (tedy něco dosti odlišného od programu na zasedání MMF a Světové banky, kdy bylo cílem, nijak netajeným, narušit zasedání). Novináři raději věřili absurdním lžím o anarchistických výcvikových táborech. Demonstrace proti summitu proběhly v naprostém poklidu a policisté i novináři zažili tak trochu blamáž. Nyní se domnívám, že je čeká něco podobného.

Za dvě desetiletí se vyvinuly mobilní telefony ve velice žádané spotřební zboží, které uspokojí i toho nejnáročnějšího - vraha či teroristu. Podobně jsou ale vynikajícím pomocníkem i pro kontrarozvědku, takže jsou dnes vlastně nepostradatelné. Výbušné nálože určené k odpálení pomocí mobilního telefonu se dají jen velice obtížně zneškodnit.

Chceme být křesťany, komunisty, nacionalisty či liberály? Můžeme být čímkoliv, z elementárního hlediska se jedná o totéž.

Rozhovor s Janem Vrbou, ministrem průmyslu České republiky v letech 1990-1992. Původně vyšel v časopise Listy (www.listy.cz) č. 6/1999.

22. 3. 2004 jsme uhradili koupi nového serveru, na něž nám po lednové havárii čtenáři rychle poskytli finanční prostředky, a to částkou 122 500 Kč. Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček zadarmo postupně zprovozňuje dosud nefunkční části časopisu. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

V březnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 2700 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.