Jaroslav Seifert

Jaroslav Seifert (1901-1986)

Básník, přes proletářskou poezii a poetismus si vypracoval osobitý rukopis. Člen uměleckého sdružení Devětsil, do roku 1929 člen Komunistické strany Československa. V letech 1969-1970 předsedou Svazu českých spisovatelů. Autor celé řady básnických sbírek (např. Město v slzách, Samá láska, Na vlnách TSF, Poštovní holub, Ruce Venušiny, Vějíř Boženy Němcové, Kamenný most, Přilba hlíny, Píseň o Viktorce, Maminka, Koncert na ostrově, Halleyova kometa, Deštník z Piccadilly, Morový sloup, Býti básníkem) a tkaé rozsáhlé vzpomínkové knihy Všecky krásy světa. V roce 1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.

Český lyrický básník, prozaik, publicista a překladatel Jaroslav Seifert se narodil 23. září 1901 v Praze na Žižkově. Seifert pocházel z proletářského prostředí. Po studiích (nedostudoval gymnázium) začal pracovat jako novinář a literát. Jaroslav Seifert je v pořadí druhým českým laureátem Nobelovy ceny (za literaturu). Jaroslav Seifert byl ve dvacátých letech minulého století spoluzakladatelem, členem a mluvčím uměleckého hnutí Devětsil. V roce 1929 byl Seifert vyloučen z komunistické strany - spolu s dalšími levicovými spisovateli podepsal manifest proti vedení KSČ v čele s K. Gottwaldem. Od roku 1930 byl Jaroslav Seifert členem sociální demokracie.

Seifert redigoval řadu komunistických a levicových deníků a avantgardních časopisů (např. Rudé právo, Rovnost, Právo lidu, Nová scéna, Kytice). V letech 1945 - 1949 působil Seifert v deníku Práce. V letech 1946 - 1948 redigoval časopis Kytice.

V roce 1946 se Jaroslav Seifert stal členem České akademie věd a umění. V 50. letech 20. století se stal pro své postoje Seifert terčem ostré kritiky představitelů KSČ. V období kolem tzv. pražského jara (1968 - 1969) se Seifert politicky a kulturně angažoval. V letech 1969 - 1970 byl Seifert předsedou Svazu českých spisovatelů. V letech 70. Seifert odešel do ústraní a začal spolupracovat s disentem a stal se jedním z prvních signatářů Charty 77. Jeho dílo bylo vydáváno v samizdatu.

Jaroslav Seifert byl ve svých počátcích velkým proletářským bojovníkem (Město v slzách, 1921, Samá láska, 1923). Následně přešel k poetickému okouzlení moderní civilizací (Na vlnách TSF, 1925). Následně pak ve svém díle vyjadřuje cit k drobným darům života, k domovu a národní kultuře (Poštovní holub, 1929, Jablko z klína, 1933, Ruce Venušiny, 1936, Vějíř Boženy Němcové, 1940, Světlem oděná, 1940, Kamenný most, 1944).

Po roce 1945 vydal Seifert sbírku Přílba hlíny (1945, a rozšiřovaná vydání 1946, 1948), shrnující dobu ohrožení a zápasu za svobodu; dále dvě sbírky inspirované dílem M. Alše a J. Lady (Šel malíř chudě do světa, 1949, Chlapec a hvězdy, 1956); básnické skladby o tvůrčím údělu Píseň o Viktorce (1950) a sbírku zpěvné intimní lyriky Maminka (1954).

V 60. letech jeho verše zdrsněly, rým se vytratil a z básní zaznívá melancholie; objevuje se motiv smrti, vzpomínky na dětství a mládí (Koncert na ostrově, 1965, Odlévání zvonů, 1967, Halleyova kometa, 1967, Deštník z Piccadily, 1979, Morový sloup, 1981, Býti básníkem, 1983).

Jaroslav Seifert zemřel 10. ledna 1986 v Praze.