Čtenář Zdeněk Horáček na zdejším Fóru napsal:

29. 10. 2002 22:39:21

Stejný hovado.......

Zdeněk Horáček

Jsem ze Znojemska a volil jsem pana Železného v dobré víře, že je to kandidát schopný zabránit neúměrnému vlivu bolševiků u nás. První, co udělal po svém zvolení byla žranice s přáteli, kam pozval svou kamarádku Martu Bayerovou. Je mi z něho na blití, protože se ukázal stejný hovado, jako ti ostatní.

29. 10. 2002 22:41:17

Zapomněl jsem napsat .......

Zdeněk Horáček

soudružka Bayerová je komunistickou poslankyní.

Co k tomu dodat? Kde žil pan Horáček po dobu posledních třinácti let? Skutečně ho přesvědčil svým chováním v České republice Vladimír Železný, že je to důvěryhodný kandidát?

Zdá se, že obava z komunistů může zastínit všechno. Jenže - nejsou v současnosti v ČR i jiné problémy než jen nebezpečí komunistů...?

Ondřej Neff v Neviditelném psu kritizuje všechny, kdo nyní v českých médiích nad vítězstvím Železného bědují. Železný zvítězil a oni ne, to se počítá, argumentuje. Je to skutečně jen tak jednoduché?

A je skutečně v civilizované společnosti chvályhodným měřítkem úspěchu (jen) podnikatelský úspěch, za každou cenu?

Mimochodem, myslím, že je správné, že na Znojemsku zvítězil Vladimír Železný. Je to užitečným poučením o tom, co si myslí normální lidi a že možná je zapotřebí jiných způsobů, jak s nimi rozumně komunikovat.

Názory lidí na Znojemsku jsou totiž zcela legitimní, stejně jako názory "pražských elit". Ti lidé mají v demokracii právo myslet si cokoliv. Jenže, zřejmě dochází při jejich vnímání světa k určitým komunikačním zkratům. Možná by bylo rozumné se zamýšlet nad tím, co je podstatou této neschopnosti vnímat realitu.

Vladimír Železný je v současnosti v ČR stíhán za tři trestné činy. Mezinárodní arbitráž ho odsoudila za podvod na obchodním partneru, firmě CME, jíž nedávno podstatnou část Železného dluhu (28,9 milionů dolarů) zaplatili Železného ochránci. Přesto však ho občané Znojemska, zřejmě v naději, že je Vladimír Železný snad uvede do "velkého (čti televizního!) světa", nyní zvolili hned v prvním kole do Senátu. Diskredituje to český Senát, že v něm zasedne osoba, proti níž jsou vedena hned tři trestní vyšetřování?

(Komentář Jana Čulíka, který se vysílal v úterý 29. 10. v 18. 10 na rozhlasové stanici ČRo 6 v pořadu Názory a argumenty.)

Jestliže Moskva nyní zasáhne proti Čečensku tvrdě, bude to znamenat, že extremisté zvítězili, argumentuje Frank Judd, bývalý náměstek britského ministra zahraničních věcí a nynější "zpravodaj" parlamentního shromáždění Rady Evropy pro otázky Čečenska a spolupředseda společné pracovní skupiny Rady Evropy a ruské Dumy pro Čečensko.

Minulou středu obsadilo čečenské komando moskevské Divadlo na Dubrovce. V sobotu bylo přes 750 zadržovaných osvobozeno, kolem padesáti teroristů bylo postříleno. Na čečenské akci nebylo nic zvláštního. Byla klasická: co nejvíce rukojmí, aby jejich případné osvobození bylo masakrem. Historická premiéra se ale dostavila v použití plynu. Lidé upadli do bezvládného stavu, který přešel u některých do bezvědomí a posléze k selhání tělesných funkcí. Rusové v pondělí na internetu věštili: bilance obětí dosáhne asi 200 obětí, 160 je takřka jistých (podle internetového serveru ruské Pravdy) - pokud 45 osob v kritickém stavu zemře. Bezpečnostní orgány jsou kritizovány, že štáb připravující operaci nepřipravil zdravotníky na to, že se setkají s oběťmi plynového útoku. Je vyčítáno, že vojenští toxikologové neinformovali zevrubně o povaze plynu, protože se jedná o vojenské tajemství. Většina obětí plynu podle komentáře P. Makarova zemřelo na neinformovanost záchranářů...

(Milan Kundera, Člověk, zahrada širá. Praha, Československý spisovatel, 1953)

Autor loga "třešniček" pro KSČM měl zvláštní smysl pro humor a nostalgii "zavátého světa". Kritici se třešničkám smějí, jenomže on přenesl do současné komunistické strany cosi z oné naivní bezstarostnosti, kterou byla na obrazech zdobena ouška mladých svazaček. Díla socialistického realismu byla ve znamení patosu soudružství, lásky a štěstí," napsal ve svém článku Jan Paul.

Je možné, že situace na výtvarné scéně byla v Československu v padesátých letech o hodně jiná než v literatuře, ale řekl bych, že je to nepravděpodobné. A v literatuře v žádném případě nevládla "naivní bezstarostnost". Spíš strach a úzkost.

Vysoce idealizované obrazy mladých lidí či "lidumilných" diktátorů, "otců národa", vždycky symbolizovaly útlak, násilí a krveprolévání, ať pocházely ze Stalinova Ruska či z Hitlerova Německa, anebo ať dnes pocházejí ze Saddámova Iráku či ze Severní Koreje.

Pozoruhodně složité jsou i na první pohled "naivní" stalinské verše, které v první polovině padesátých let publikoval v Československu Milan Kundera. Jejich textová analýza v našem glasgowském semináři, prováděná v minulých dnech, ukázala, že zřejmě mají tak komplexní pozadí a motivaci, že už zpětně asi nebude nikdy možná řádně určit, jak to všechno bylo. (Právě proto se promlčují po mnoha letech zločiny: nikoliv proto, že by přestávaly být zločiny, ale proto, že po desítkách let od činu už nelze spolehlivě určit motivaci.)

Tento pravidelný komentář Jana Čulíka se vysílal v pátek 25.10. v 18.10 v pořadu "Názory a argumenty" rozhlasové stanice Český rozhlas 6.

V pátek 1. listopadu 2002 bude mít Jan Čulík na Edinburgh University přednášku (s ukázkami) o některých nejnovějších českých filmech, nazvanou "Czech Film: A Regeneration". Koná se od 18.15 do 21 hodin na University of Edinburgh, Appleton Tower, Theatre 2, Crichton Street, Edinburgh.

Budeme vděční za každý drobný příspěvek, který je možno zaslat na účet č.: 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s. Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1. Variabilní symbol pro příspěvky 2002 (ti, po nichž chce banka konstantní symbol, mohou použít 0558).Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.

Všichni spolupracovníci Britských listů pracují pro časopis bezplatně; dotují časopis podstatným pracovním popř. i finančním nasazením z vlastní kapsy.

V rámci plnění slibu, že o stavu hospodaření Vás budeme pravidelně informovat, předkládáme přehled o hospodaření OSBL za září 2002.