Konec dramatu v Moskvě - včetně užití smrtícího plynu - byl strašlivý. Samozřejmě je nutno odsoudit vypočítavý teroristický útok na divadlo. Je nutno také soucítit s těmi, kteří museli učinit osamocené a nesmírně obtížné rozhodnutí jak reagovat, i s těmi, kteří se stali obětí té reakce. Psychologické i fyzické následky celého incidentu budou dlouhodobé.

Vždycky existuje napětí mezi potřebou bránit společnost a nutností zajistit, aby metody, použité na obranu společnosti, nepoškodily její slušnost. Právě v situaci intenzivního stresu a provokace jsou nejvíce zkoušeny hodnoty, které tvoří základ naší civilizace.

Jsem zpravodajem Rady Evropy pro Čečensko už tři roky, píše dále autor. Na jaře 2000 jsem byl jedním z prvních zahraničních politiků, který navštívil po bombardování město Groznyj. Bylo to neuvěřitelné - bylo to zcela zničené město. Bombardování bylo nepřiměřené a zaměřené proti všem bez rozdílu.

Od té doby jsem nesmírně znepokojen porušováním lidských práv v tomto konfliktu. Na jedné straně stovky zmizelých lidí, mučení, nezákonné popravy, brutální trestní operace, bezdomovectví, hlad, minimální školství a nedostatečná lékařská péče. Na druhé straně miny, politické atentáty, únosy, krutost, kulturní nesnášenlivost a nyní útok na nevinné osoby v Moskvě.

Ale nejhorší je neústupnost obou stran. Obě strany je nutno přesvědčit ke kompromisu. Rusové se však mírovému řešení odmítají věnovat a činy čečenských bojovníků jsou jak se zdá záměrně vypočítány k tomu, aby na ně ruská vojska reagovala nesmírně tvrdě.

Je to slepá ulička. Čečenci jsou schopni v místním měřítku diktovat vojenskou agendu, ale nemohou zvítězit proti ruské armádě. V mezinárodní politice mohou Rusové argumentovat, že bojují proti terorismu. Čečenští bojovníci nemají seriózně připravenou politickou agendu.

Vojenské řešení však neexistuje. Nakonec to musí být politické řešení. Má-li fungovat, musí se na něm podílet velká část čečenské společnosti. Jak ukázal Blízký východ i Irsko, trvalého pokroku není možno dosáhnout, pokud se mírového procesu neúčastní klíčoví hráči.

Je nutno marginalizovat extremisty a přivést do politického procesu lidi s racionálnějšími cíli. V tom chce Rada Evropy pomáhat. Absolutisté, kteří požadují nezávislost, jsou jen posilováni tím, že svět neposkytl důstojnost ani místo pro politická jednání pro ty osoby, které jsou ochotni jednat o možných řešeních.

Achmed Zakajev, náměstek posledního zvoleného prezidenta Aslana Maschadova, mi řekl v osobním rozhovoru minulý čtvrtek, pokračuje autor, že "Čečenské vedení včetně prezidenta Maschadova naprosto odsuzuje veškeré akce proti civilistům." Pokračoval: "Nepřijímáme teroristické metody jako způsob jak vyřešit naše problémy. Potvrzujeme, že žádné naše oficiální instituce se žádným způsobem na této akci v moskevském divadle nepodílejí."

Rusové musejí uznat hospodářské, ekonomické a politické nespravedlnosti, které vyvolávají terorismus. Jistým způsobem, jak dál živit válku v Čečensku, je dohnat ty, kteří by mohli být přesvědčeni, aby se podíleli na politickém procesu, do náručí extremistům.

Vojenské akce v Čečensku musejí být více disciplinované. Musejí být dodržovány předpisy, které definoval ruský generální prokurátor. Obvinění, že ruští vojáci volně zabíjejí čečenské obyvatelstvo, musejí být řádně a otevřeně vyšetřována - v současné situaci se to stále ještě neděje. Pomoc musí být poskytnuta těm, kdo se snaží znovu si vybudovat své domovy.

Je důležité učinit Rusko plným partnerem při řízení globálních záležitostí. Avšak partnerství s Ruskem musí být založeno na otevřenosti. Tam, kde jsme přesvědčeni, že je ruská politika nesprávná, musíme to říci. Čečensko by mělo být hlavním tématem naší agendy. Je to důležité pro Čečence, je to důležité pro Rusy, ale je to také důležité pro globální bezpečnost.