Žurnalistika pro dětské časopisy?

1. 8. 2011 / Boris Cvek

Koncem června jsem pro Britské listy napsal komentář k projektu Fakt!, který vytvořilo Aktuálně.cz pro studenty žurnalistiky, aby si prošli na škole povinnou novinářskou praxí novým způsobem. Studenti si založili na Facebooku své blogy, na nichž měli ukázat nové možnosti této "sociální sítě". Na můj kritický text, který obvinil Fakt! z infantilnosti a ohlupování národa, se ozvala soukromou poštou studentka Anežka Michnová, autorka blogu Fantazeen, a požádala mne o konkrétní kritiku její práce, aby se z ní mohla poučit. O to jsem se pokusil v následujícím textu, za nímž následuje reakce autorky na moje slova.

Něco podobného jako Fakt! jsem zažil od roku 2007 na Nature Network, kde se nakladatelství Nature Publishing Group pokusilo přimět vědce k novým formám komunikace, neboť ta standardní ve vědeckých časopisech je velmi formální a pomalá. A opravdu se na Nature Network objevilo množství kontroverzních témat z osobního, řekněme "disidentského" pohledu, např. nízká efektivnost výzkumu léků proti rakovině, otázka špatného vzdělávání mládeže či otázka skoro nevolnického postavení mladých vědců ve vědecké komunitě. Všechna tato témata byla intenzivně diskutována (také já jsem se zapojil a vždy šlo o diskuzi v zásadě globální). Cílem bylo samozřejmě nikoli opakovat to, co se běžně hlásá a co má tendenci lidi uklidnit, nýbrž upozorňovat na problémy, burcovat k tomu, aby si je lidé uvědomili a uměli se podívat na věci z jiného úhlu pohledu, než je běžné. To je samozřejmě těžké, protože člověk tak jde proti proudu a musí počítat s tím, že ho ten proud smete, pokud nebude mít věci řádně podložené a promyšlené.

Autoři Fakt!u se ale o nic takového nesnaží, hlavním cílem tohoto projektu je čtenáře zabavit nebo informovat venkoncem v příznivém světle o akcích, kde se lidé zabavit mohou (zde se z novinařiny stává advertisement). Platí to zcela ukázkově právě o Fantazeenu. Je pravda, jak upozorňuji ve svém původním příspěvku o Faktu, že studenti jsou chváleni za množství tzv. "lajkerů", tedy uživatelů Facebooku, jimž se "líbí" jejich blog, čili snaží se více či méně čtenářům podbízet (vrcholem v tomto ohledu je blog "Pardubič"). Nicméně i kdybychom se dívali na věc z hlediska čtenosti, je pro čtenost třeba nikoli jenom "bavit", nýbrž vyvolávat skandály a kontroverze, o čemž by mohli vyprávět redaktoři bulváru. V seriozním tisku by provokativnost měla spočívat v nápaditém, neobvyklém úhlu pohledu na událost. Novinář není nikdy čistý "novinář-zpravodaj", čiré médium zprostředkovávající realitu (to by měli studenti žurnalistiky bezpodmínečně vědět), vždy naopak informuje o událostech v určitém kontextu a s určitým záměrem, který z informace pro znalého čtenáře přímo čiší.

Když se Anežka Michnová zaměřila na fenomén "fantasy", mohla by se ve svých příspěvcích zabývat otázkou, co vlastně fanoušci tohoto způsobu uvažování (který nemusí být jenom zábavou a může mít přesahy až k reflexi základních "mýtů" naší západní civilizace, jak lze např. interpretovat dílo Tolkienovo) vnášejí do našeho přetechnizovaného, komplikovaného světa, jak to svědčí o jejich generační identitě (já jsem ještě generace, která v pubertě četla verneovky a pohrdala jakoukoli "magií" jako směšnou věcí pro malé děti, které věří pohádkám) a jak se různé vrstvy "fantasy" myšlení projevují v lidské praxi (vyčerpává se to jenom zábavou a únikem od reality?). Jestliže je "fantasy" jaksi všeobecně přijímána pozitivně a dokonce i Vatikán je k ní prý shovívavý, měl by mladý novinář hledat její slabá místa, její možnou škodlivost a mělkost a "střelit" své úvahy do veřejného prostoru, kde by mezi mnohými vyvolal pohoršení, kritiku, nutnost uvažovat nad věcmi a konečně i diskuzi, která by mohla pohled vyvážit a posunout dál. Možná vás nebudou mít lidé rádi, ale budou vás číst a možná si vás budou i kupovat.

V tom ohledu je právě facebookovský systém "lajkerů" zcela dětinský, neboť právě dětské komunity spočívají na tom, že se dětem něco "líbí", že spolu "kamarádí", že je spojuje jakýsi pocit. Do dospělé komunity patří dospělá, kritická diskuze, názorové neshody a pluralita, respekt nikoli k tomu, co se mi líbí a k čemu tíhnu, nýbrž respekt k jinakosti, k síle argumentů a k pluralitnímu pohledu na svět. Dospělý člověk si přece nekupuje noviny ani bulvár proto, že je jejich "lajkerem", že "spolu kamarádí" a informují se o běžných patáliích svých životů, nýbrž proto, že chce nahlédnout do chaosu světa očima médií a nasát tzv. "mediální obraz" či spíše "mediální obrazy", neboť žádné jiné obrazy světa tak, jak se aktuálně děje, v zásadě neexistují. Novinář, který lidi chce pouze bavit nebo zábavu jim inzerovat, klesá na úroveň časopisů pro děti. Když vezmeme v potaz občasné "poučení" na blozích Faktu a spojíme ho s přemírou zábavy a vstřícné mírumilovnosti vůči čtenářům, vyjde nám z toho opravdu časopis pro děti či dospívající mládež (pro tu by tam ale muselo být asi více sexuálních témat), nikoli novinařina pro dospělé lidi.

Anežka Michnová odpovídá:

Váš mail mi došel a dlouho jsem nad ním přemýšlela a dokonce jsem o vašich návrzích diskutovala se samotnými svými čtenáři. Diskuze probíhaly při osobních setkáních, takže neexistuje jejich záznam, který bych vám zaslala, ale vyjadřovali se v tom smyslu, že jim dosavadní rétorika Fantazeenu vyhovuje. To ale neznamená, že bych neměla uvažovat o změně. Když se ale zamyslím nad tím, co mě nejvíce oslovilo z vašich návrhů, tedy větší kritičnost, narazila jsem na problém: v této komunitě se pohybuji asi 6 týdnů, takže můj pohled na ni je stále ještě laický. A pokud bych se chtěla vyhnout klišoidním názorům na fantasy, musela bych o tom vědět mnohem víc. Můžete se ptát, proč jsem si vybrala toto téma a ne něco, čemu rozumím více: chtěla jsem si zkrátka vyzkoušet něco nového, o čem jsem ještě nepsala. Další problém je v tom, že prakticky jedním ze svých prvních článků jsem se nevědomky zapletla do sporu, který uvnitř komunity probíhá, a od té doby téměř vše, co napíšu, prochází zostřenou kritikou jedné strany sporu - ovšem ne na stránkách Fantazeenu, ale na jiných diskuzních serverech, a nedaří se mi ji přetáhnout na Fantazeen. Co se týká "lajků", myslím, že když jsme se rozhodli publikovat na Facebooku, je tento systém nevyhnutelný, i když neříkám, že spravedlivý. A co se týká zvolení Facebooku jako platformy, myslím si, že je to dobrý nápad, neboť do světa čisté zábavy přináší i určitou dávku informací. Stránky FAKT!u nemají ambici nahrazovat nebo konkurovat zpravodajským serverům, podle mého názoru jde o svého druhu novou formu zábavní žurnalistiky, která může totálně selhat, ale může se uchytit a rozvíjet se. Od toho je koneckonců FAKT! experiment. Lidé v mém okolí jsou přesycení záplavou "seriózních" zpráv a zároveň, pokud se chtějí věnovat článkům ze své oblíbené oblasti, často nemají, kam zabrousit. Nechci tvrdit, že FAKT! může pokrýt celou širokou škálu lidských zájmů, ale zároveň tím, že se úzce soustředí na jedno téma, může nabídnout sice neúplný, ale alespoň částečný přehled o problematice. FAKT! (alespoň) mě připravuje na nové období žurnalistiky, kdy se začíná pomalu opouštět tištěná forma novin a sílí internetové zpravodajství a kdy je schopnost improvizace a kreativity stejně nutná, jako schopnost dobře psát. Netvrdím, že jsem kdovíjak kreativní, zatím si Facebook jen "osahávám", a zjišťuji, co všechno můžu.

0
Vytisknout
6447

Diskuse

Obsah vydání | 3. 8. 2011