Sociální brutalita: Kde se mezi námi vzala?

14. 11. 2026

čas čtení 1 minuta


Ivana Kyselková

Lidé, kteří dokáží jít s kůží na trh?

Jsou vzácní, a jasně, také ve své odvaze osamělí.

Před státním svátkem jsme, my EPAN club natočili rozhovor (celé v komentáři) s Pavel Veleman o tom, proč v ČR nejde vykonávat kritickou sociální práci, jak bezzubý je sociální pracovník, a jak se posunula, zbrutalizovala, dehumanizovala, sociální práce, která vyvěrá z politiky.
Jak se to stalo, že jsme dokázali stvořit JENDU, který doslova ničí životy?

Jaká je česká povaha?

Soustředila jsem se jen na situaci ČR, tedy nemluvili jsme o Ukrajině, Rusku, Gaze a Izraeli, to možná příště.

V souvislosti s nadcházejícím státním svátkem, i o tom, jak se lidé dojímají, zpívají na chvilkových demonstracích "Jednou budem dál", a přitom jsou stále na místě ve vlaku, který nikam nejede, a ani nikam jet neměl, už při nastupování do vlaku zvaného "thatcherismus na věčné časy, neoliberalismus utužíme", jsme netušili, kam lezeme, a že ten vlak bude stát na místě a jen rezivět a my se budeme utěšovat v pohádkách.

Možná si k tomu koupíme čepici ve stylu Večerníčka našich dětských let, ne, neuděláme si ji z novin, ty už dneska nikdo téměř nečte, ale koupíme si poctivý merch.

Rozhovor je to dlouhý, Pavel je velmi autentický, má na ČR nevídaný rozsah zájmu, lidi tady ho zajímají, dokázal za lecjaké beznadějné případy dát všanc svou kůži, má tedy odvahu.

0
Vytisknout
151

Diskuse

Obsah vydání | 13. 11. 2026