Krahujci a Kašpárek

16. 10. 2026 / Jaroslav Večeřa

 

    Prezident USA Donald Trump je loutka. Ovšem loutka s odbornou péčí do své role vybraná a speciálně upravená pro dosažení nezbytných cílů budoucího kataklyzmatického dramatu.  Postava „herce z lidu" má za úkol všemi svými vnějšími projevy představovat nevypočitatelnost, spontánnost, okamžitou svévoli, nepředvídatelnost -  prostě chaos. Účelem těchto vlastností projevovaných v Bílém domě téměř denně je kamufláž, oklamání diváků v publiku „Theatrum Mundi". Pokud totiž bude intelektuální svět vytrvale (a idiotsky) podléhat personifikaci americké zahraniční politiky, tedy jejímu ztotožňování s osobou  a kousky bizarního klauna, nutně mu unikají racionální, velice efektivní počiny a záměry skrytých loutkoherců. Těmi loutkaří, kteří tahají za provázky jakoby pošetilých pimprlových gest Trumpa jsou nepochybně plutokratické elity, které v současnosti ovládají Republikánskou stranu USA. Jejich působení má mimořádnou důležitost - určují budoucí globální zahraničně politickou orientaci USA z hlediska dlouhodobého uchování vedoucích pozic velkých domácích koncernů. Strategickou intelektuální munici dodává této „výkonné centrále" planetární nomenklatury konzervativní think - tank Heritage (viz tzv. Projekt 2025). Tihle lidé už nejsou staří dobří „vojensko-průmysloví" jestřábi (Kristol, Wolfowitz a spol.) věřící na všemocnou Ameriku, která jediná může uchovat  „Svobodný svět" či jej aspoň zbavit „Států darebáků". Ze starých Jestřábů se stali noví Krahujci a ti si jako svůj patřičně matoucí  geopolitický nástroj vybrali právě komiksovou postavičku ze showbyznysu, jistého chamtivého realitního makléře jménem Trump. Jejich taktika není příliš složitá: na exota budou všichni s údivem civět, jeho bláboly budou podrobně zkoumat a  v jeho skopičinách hledat nějaký smysl  -  a my zatím za divadelní oponou provedeme to, co provést musíme. My Krahujci jsme si totiž uvědomili skutečnou situaci Ameriky a velice pragmaticky postupujeme krok za krokem za cílem, jež se nám jeví jako životně důležitý. Co si Krahujci uvědomili a z jakých premis vychází? Nově obsahy „amerického vědomí" lze vyjádřit ve čtyřech bodech:

1.     Spojené státy americké už nikdy nebudou všemocné jako dříve (od roku 1945) čili světovým hegemonem. Jde o to, aby se nestaly druhořadou mocností popřípadě, aby úplně ekonomicky nezkolabovaly (v případě  předlužení defaultem, pádem dolaru či razantnější  finanční krizí než která  proběhla v roce 2008) a jejich tak koncerny neztratily své prioritní postavení. Plutokraté musí zůstat oligarchy a naopak, for ever.

2.     Tento již nezvratný stav „hystereze" (pozvolného setrvačného pohybu do mocenské  nicoty), může zastavit pouze vojenská (a vítězná ) konfrontace s Čínou, jakožto  nastupujícím hegemonem schopným v nejbližších  letech  USA ekonomicky zničit.

3.     Vzhledem k  nevyhnutelné stále rostoucí hospodářské závislosti Ruska  na  Číně dochází k intenzivnímu politickému  sbližování těchto dvou nukleárních velmocí. Je nepochybné  že USA by ve  válečné konfrontaci s Čínou nemusely uspět v případě, pokud by byly nuceny bojovat současně bojovat proti dvěma takto silným soupeřům (přičemž jejich podpora od států Evropy se jeví nejistá).

4.     Prvořadým úkolem pro Ameriku je tedy Rusko buď vojensky paralyzovat ( např. vyčerpávajícím konfliktem s Ukrajinou, což se  předchozí administrativně  nepodařilo), anebo k sobě Rusko  pevně připoutat( stejnou formou závislostí jakou vytváří ve vztahu k  Rusku Čína.

       O toto postupné pevné připoutání Ruska k USA právě jde a nejde jen o ostentativní přátelské setkání velkých šéfů na Aljašce. Kroky ke „sbližování" ve vztahu k válce na Ukrajině jsou dobře známé: ponižovaní prezidenta Zelenského, konec finanční a zbraňové podpory Ukrajině (např. odmítnutí slíbených dodávek protiraketových  Patriotů),  neomalené nucení k nespravedlivému míru a přijetí požadavků Ruska, zájem na ochraně ruských rafinérií a naposledy omezování rozsahu poskytovaných informací o útocích ruských raket. Z Bidenova agresivního nepřítele se stal Trumpův dobrý přítel -  takhle vypadá plutokratické velké geopolitické  „prozření". Poslední krok Krahujců (zatažením za provázky máchající rukama prezidenta Trumpa) směřujícímu k tomu cíli je právě ona „úplně nepochopitelná" dohoda z 9.října 2026.

Co se dohodlo mezi USA a Ruskem ?

    Spolupráci mezi Ruskem a Spojenými státy v oblasti energetiky. Součástí dohody je  uvolnění amerických sankcí na nákup ruské nafty i plynu ( legální prodej ropné produkce do zahraničí) a okamžitý nákup ruské nafty ze strany USA.  Takže poprvé od začátku ruského vpádu na Ukrajinu ( v roce 2022) budou USA nakupovat ruské ropné produkty.  Američané mají rovněž  dodat Rusům  technologie do ruských rafinerií a  Rusko může rovněž   v rámci této dohody usilovat o uvolnění v USA zmrazených ruských finančních prostředků.

    Překvapení, údiv i zděšení zavládlo stále ještě euroatlantickou Evropou. Ale zejména se rozšířilo  naprosté nepochopení motivace kroku USA (jako vždy  - nikoliv jako promyšlená  motivace Krahujců, ale jako nápad jejich nevypočitatelného Kašpárka). Všude můžete číst nebo slyšet spoustu  prostoduchých vysvětlení o důvodech: volby do Kongresu a tudíž snaha o  snížení cen nafty v USA a ve světě, zbohatnutí ropných koncernů (či dokonce Trumpovi rodiny) prodejem zahraničního aktiv Lukoilu, oslabení Evropské unie, definitivní pokoření Ukrajiny kvůli jejím surovinám atd. Vysvětlení motivace jsou buď hloupá nebo falešná, s cenami ropných výrobků to ani nehne (určuje je trh), ruská dodávka nafty je v rozsahu plivnutí do moře,  listopadové volby do Kongresu jsou Trumpovi ukradené – ví, že prohraje a také ví, že další dva roky může řádit i bez podpory Kongresu. Popletení moralisté všech neoliberálních kategorií vykřikují o zradě Západu, dýce v zádech Evropy, podrazu umírajících Ukrajinců, krvavé ropě, o velké nemravnosti či přímo svinstvu. Dojemně hloubající geopolitický  soubor AKP  („Analytici - Komentátoři  – Politici") vypráví  o velkém zlomu v postoji USA k ruskému agresorovi, potažmo k válečnému zločinci Putinovi.

     O žádný milník či předěl se samozřejmě vůbec nejedná, dohoda z 9.října  („po telefonu") mezi rádoby diktátorem a diktátorem (lehce připomínající uzavření dohody mezi Německem a Sovětským svazem v srpnu roku 1938 známé pod názvem Pakt Molotov – Ribbentrop, kdy si Stalin s Hitlerem porcovali polského medvěda) se nestane historickým dnem, ale jen jednou z mnoha ukázek nemilosrdné historické  Nutnosti, která nutí hroutící se Ameriku dělat věci, které by nikdy nedělala, kdyby „nepostradatelný národ" nebyl u konce se svým hegemonickým  dechem a zoufale nepotřeboval v konfliktu proti Číně alespoň shovívavého ruského  čumila, když už ne spojence. Krahujci to moc dobře vědí a jejich Kašpárek sebou v října 2026 ve vytýčeném směru zase jednou poslušně trhnul..

 

   JUDr. Jaroslav Večeřa, Sedlec , 15.10.2026