Příslušná část sloupku byla napsána s nadsázkou, s účelem odlehčit dalším nebarvitým odstavcům. Tomu odpovídaly i stylistické prostředky. Podobně jako jsem nepředpokládal, že se zaměstnanců univerzitní správy budov dotknou poznámky o učebně A 11 (neboť ve skutečnosti jsou na Filozofické fakultě učebny ještě horší), bývalých mladých komunistů zmínka o důvodu jejich vyloučení (protože články, které oprávnily výbor KSM ke zrušení jejich členství, zní doslovně jinak) a tří studentů podsunutá anonymita (jelikož ve skutečnosti mají pochopitelně jména), nemyslel jsem ani, že použitý výraz urazí vás. Indicií k tomuto přesvědčení mi byla také sebejistota, s níž jste pronesl závěrečný kritický komentář, doprovázená dojmem (z úvodu k vaší promluvě), že jste průběhem fóra nejen zklamán, ale i znechucen. Váš komentář měl sice určitou strukturu, jednotlivé pasáže vaší kritiky jste ovšem pronášel neadresně, s výjimkou odkazu na přednášku Břetislava Horyny. To byl důvod použití slova „všechny“.

Uznávám, že s pohledem z odstupu mohou výrazy „pozurážel“ a „všechny“ v příslušném odstavci vyvolat spíš obraz neotesaného narcise, nežli důsledného kritika, který projevem z proběhnuvší diskuze vybočuje stejnou měrou, jako nudící se kráska v řadě napjatě poslouchajících staříků. O to, tedy urazit vás, mi samozřejmě nešlo, a tak se omlouvám.

V dalším vám ale budu oponovat. Sousloví „atmosféry skutečného a dělného zájmu“ nebylo v mém textu v uvozovkách náhodou. Uvozovky zde měly jednak ironizovat význam a jednak výslovně odkázat (jde o citát) na fórum idealizující článek Jana Černého, vůči kterému se můj komentář nepřímo vymezuje. Z textu Jana Černého jsou i další repliky, ačkoliv výslovně je zmiňuji pouze v úvodu, ne v každém případě zvlášť.

Jsem v této výměně v pozici chybující strany, proto si opustím obdobné jízlivosti, jaké používáte vy. Se vší upřímností si ale nemyslím, že po přečtení celého mého komentáře nabude čtenář dojmu, že neúspěch fóra souvisí „s člověkem, který se kriticky, ale slušně vyjádřil k jeho kvalitě“, tedy s vámi. Jádrem textu je sdělení podepřené v třetím, čtvrtém a pátém odstavci: v podobě, v jaké se sociální fórum konalo letos v Brně, nemá jiný význam, než kterákoliv akce Masarykovy demokratické akademie – už třeba proto, že se o žádné fórum v pravém významu nejednalo. Jelikož ve většině textu kritizuji obecně stejný jev, jaký kritizujete vy popisem atmosféry (teď nemluvím o Šabatovi, o tom níže), překvapuje mne, když uzavíráte, že můj komentář má jen málo společného s realitou.

Jistě, mohl jsem o fóru pojednat přímočařeji, suše, s četnými odkazy na různé pasáže Černého textu a bez ironie. Na stránkách Deníku Referendum však šlo již o desátý text k témuž tématu, a tak jsem předpokládal, že čtenář, který se o pár dní dříve mohl seznámit s jazykem ostatních komentářů, snadno porozumí kontextu a ironii rozezná. Abychom tedy předešli dalším nedorozuměním – máte pravdu: Na „fóru“ žádná atmosféra skutečného a dělného zájmu nebyla.

Více než u rozpaků, zdali jsem opravdu napsal svůj text tak neohrabaně, že se mi podařilo zároveň vychýlit realitu, zamlžit ironii a ještě vás pošpinit, anebo jestli může být chyba i jinde, bych se rád zastavil u další věci: Vyzýváte mě, abych obhájil svůj výrok, v němž jsem přiřadil k referátu Jaroslava Šabaty hodnocení zajímavý. Činíte tak i se zpochybněním mého vzdělání a schopnosti rozlišovat, takže vám na odpovědi asi záleží. Mám svůj úsudek shrnout do tří bodů. Nuže:

1) Na každém z evropských sociálních fór, které jsem navštívil, a na každém ze světových, které jsem sledoval na dálku, tvořila významnou část sekce zabývající se myšlenkovými tradicemi, jež mohou alterglobalizační hnutí obohatit. V letech 2001, 2002 a 2003 byla nejpopulárnější inspirace latinskoamerickými proudy, zejména teologií osvobození a zapatismem. Počínaje Světovým sociálním fórem v Bombaji se ovšem začíná prosazovat jiný směr, stavící na tezi, že by se mělo alterglobalizační hnutí inspirovat především tradicemi, které se utvářely v lokálním kontextu jeho působení – indické indickými, francouzské francouzskými, atd... pochopitelně za předpokladu, že tyto tradice sdílejí určitý občanský a humanistický étos (jehož vymezení je zase předmětem jiných debat).

Nevím, zda si je Jaroslav Šabata této skutečnosti vědom, ale část jeho příspěvku, v níž mluvil o možné inspiraci současného českého hnutí v disidentské tradici nepolitické politiky a v iniciativách (výzvách) tehdejších intelektuálů, jako by ji předjímala. Neříkám také, že se ztotožňuji s oním Šabatovým panoramatem, v němž má českému občanskému hnutí pomoci uvědomění si hlubších souvislostí (tzn. intelektuálního potenciálu) v obrozeneckém, masarykovském, osmašedesátnickém a disidentském humanismu, respektive navázání na linii, která je všechny protíná. Myslím ale, že jde o úvahu podnětnou [není skutečně lepší navazovat na formy i obsahy, jež vedly ke zjevným občanským úspěchům v našem kontextu (jsou-li jaké), než se inspirovat u bolivijských indiánů, nepálských maoistů či hnutí občanského odporu spojených indických vesnic?]. A myslím zároveň, že do uvažování o stavu současného neoliberalismu a cestách dál patří. Rozvedení této úvahy do obecnějšího rámce mi vskutku přijde zajímavější než debaty o možnostech permanentní revoluce a ustavení samosprávných obcí, které jsem na českých sociálních fórech slýchal v minulých letech.

2) Z podobného důvodu bych neupíral kvalitu „zajímavý“ ani pojednání o Ghándhího odkazu. U Šabaty to není floskule. Lze jistě diskutovat nad tím, na kolik byl Ghándhí humanista a na kolik mu jsou humanistické ideje podsouvány nedouky. Lze dokonce tvrdit, že v kontextu celkového myšlení měl blíže náboženskému fanatismu. Nelze však rozporovat skutečnost, že jeho koncepce radikálního nenásilí ovlivnila (a ovlivňuje) protestní kulturu v Číně, Íránu, arabském světě (konkrétně v Sýrii, Egyptě a v Tunisku), na Kubě v USA, v Irsku, ve Španělsku, v Kanadě a jistě i v ostatních zemích, kde bych si musel konkrétní případy dostudovat. Z Ghándhího pojetí vztahu autenticity, zásadovosti a formy protestu ostatně vycházely i osmašedesátnické skupina u nás – ta, která formovala hnutí po vydání manifestu Dva tisíce slov (Vaculík sám ostatně inspiraci Ghádhím přímo přiznává) i ta po Chartě. K ní patřil i Jaroslav Šabata. Proto se logicky (i v souvislostech ostatního Šabatova díla) domnívám, že mínil právě tuto část Ghándhího odkazu, nikoliv reformu výživové nebo rodinné politiky v duchu konzervativního výkladu hindské morálky.

Neznáme se, takže nevím, jestli vás víc hněte skutečnost, že lidé často znají jen několik Ghándhího názorů, a přesto je jím ohánějí, nebo jev, kdy se Ghándhího jméno dodává ke všem podobným projevům jako ozdoba, aniž by se přemýšlelo nad skutečným významem této postavy... jestli si myslíte, že Ghándhí je přeceňován, nedoceňován, či prostě desinterpretován. Z mého pohledu má ale na fóru – a v Šabatova panoramatu – každopádně místo. Ať už byl skutečný význam radikálního nenásilí jakýkoliv, forma občanského protestu, která se jím inspirovala, v české tradici fungovala. Šabata, pokud vím, si na něm cení důrazu na neústupnost, rozvahu a kultivovanost, a to v kombinaci v protestním vyjádření (chcete-li, můžu vám poslat odkazy v jakých Ghándhího knihách se to objevuje, ale asi to budete znát). Idea, že v českém prostředí má větší šanci na úspěch anti-neoliberální hnutí, které bude nadáno zmíněnými vlastnostmi a zároveň bude čerpat z národní humanistické tradice (dle bodu 1), je možná naivní. Dle mého názoru ale rozhodně ne nezajímavá.

3) Chtěl jste tři body a já se nemůžu zbavit dojmu, že jste mínil tři konkrétní citace. Toto bych s Šabatovým referátem vskutku nedokázal – tím spíše, že jej mám pouze ve vzpomínkách. Nepsal jsem ale, že byl nejlepší, a nepsal jsem ani, že mě nejvíce oslovil. Uznávám, že člověk, který nesleduje úvahy profesora Šabaty delší dobu, se v něm mohl ztrácet, a přiznávám, že z vaší závěrečné hrkačky jsem si ani já nic neodnesl. Ve srovnání s ostatními příspěvky to ovšem byla ukázka původního myšlení, a to i ve vztahu k neoliberálnímu systému. Při vší úctě k Martinu Škabrahovi, konflikt mezi sociálním a ekologickým byl na této úrovni uchopen již před čtyřmi léty, ne-li dříve (sám jsem vyslechl velice podobný referát na ESF v Athénách). Při vší úctě k Vojtovi Koteckému, to, co přednesl, byla dřeň Velké výzvy Hnutí DUHA, inspirovaná podobnými materiály Friends of Earth, kterou zná našinec už taky pár let. A při vší úctě k Břetislavu Horynovi, velice podobnou úvahu jsme publikovali před rokem v Literárních novinách, z pera tehdejšího šéfredaktora Zbyňka Fialy (i když v tomto případě byl zřejmě Fiala inspirován nějakým Horynovým textem, nicméně o krizi racionality mluvili v kontextu krize i jiní). Ve třetí rovině mi tudíž přišel Šabatův text zajímavý, jelikož jsem věděl, že autorem konceptu je sám přednášející a že jeho myšlenky obsahují podnět k dalšímu přemýšlení. To mi chybělo u Škabrahy, u Horyny i u Koteckého, přestože uznávám, že pro prvoposluchače byl každý z nich nepochybně zajímavější.

Omlouvám se tedy za dva nepatřičné výrazy i za to, že jsem použil vašeho jména a titulů coby stylistického prostředku. Nemyslím si ale, že mezi jádrem sdělení mého textu a vaší reakce je rozdíl – to jest v celkovém vnímání fóra – je rozdíl. Neshodneme se pouze v hodnocení příspěvku Jaroslava Šabaty... a zřejmě i v mnohém dalším. To ale může být předmětem jen další věcné diskuze.