Využívám tedy této příležitosti, abych prohlásil, že rozhodně věřím v budoucnost. Věřím v to, že existuje nějaká budoucnost, protože bez této víry by se můj duševní život smrsknul na vzpomínky. Nevím, jaká ta konkrétní budoucnost bude, a tak asi zklamu nejen onoho konkrétního čtenáře, ale i dalších mnoho čtenářů Britských listů. Nicméně, já si budoucnost představuji, variantně modeluji a podle některého z těchto modelů také nakonec plánuji možný scénář své další existence. Kdybychom přestali věřit, že bude nějaká budoucnost, tak bychom přestali nejen plánovat, ale přestali bychom vykonávat celou řadu činností, které mají svůj cíl v budoucnosti a takových je drtivá většina. Zhroutilo by se hospodářství, protože by nikdo nespořil ani neinvestoval, ale všichni by spotřebovávali. Začali bychom se chovat nezodpovědně, protože bychom se přestali bát důsledků svých současných činů v budoucnosti. Nikdo by se ničemu neučil, protože i vzdělání má vztah k našemu budoucímu konání. Náš svět, ať chceme nebo nechceme, stojí na naší schopnosti projektovat sebe a své činy do budoucnosti. A největší manipulace také stojí na tom, že nás někdo přesvědčuje a přesvědčí, že vidí naši konkrétní budoucnost. Je celkem lhostejné, jestli jde o hádání z ruky, karet, prognózování ze statistických dat nebo o přesvědčování o spasení duše nebo o ráji na zemi bez tvrdé práce.

Myslím, že v nějakou budoucnost můžeme pouze věřit, protože nám nic jiného nezbývá. Nemáme žádný důkaz o tom, že právě tento okamžik není naším posledním, byť zkušenost a paměť a zhusta i vzdělání nám říkají, že už po mnoha předchozích okamžicích následovala nějaká budoucnost, která ovšem je už dávno minulostí. Přeji všem čtenářům Britských listů, aby je víra v budoucnost neopouštěla. Já jsem na tom tak špatně, že věřím i tomu, že nějaká budoucnost bude i po 20.12. 2012. A těším se na to, co přinese, stejně tak, jako se těším na zítřek. Hluboce věřím, že bez této prosté víry, která nemůže hledat důkazy, protože žádné nejsou, by se náš svět, svět lidské kultury, prostě zhroutil.

Nejvíce mne pobaví setkání s bližními, kterým této víry netřeba, protože oni přece vědí. Na ta setkání se těším nejvíce…