Na rozdíl od Tošovského vlády, kdy se drala k moci ČSSD s "akcí Čisté ruce" ve štítu a kdy jsme ještě věřili, že politikové chtějí a mají možnost prosazovat svou agendu a nést za její prosazování odpovědnost, Fischerova vláda zcela zastiňuje očekávání od letošního volebního střetu.

V roce 1998 šlo o zásadní střet mezi kontinuitou kupónové privatizace a jejím posouzením ze strany levice - a i když nakonec došlo k opoziční smlouvě a "Čisté ruce" se staly minulostí a žádná faktická výměna u moci nebyla uskutečněna, přece jen Zeman dokázal např. odstátnit banky, nalákat zahraniční kapitál a vytvořit konstruktivní politiku.

Moc byla rozdělena mezi přátele (Klause a Zemana) a přátelé se dohodli. Vytvořili tak prostředí zcela neprůhledné, nezodpovědné občanům a v zásadě korupční, nicméně přece jen funkční.

V dalších volbách, v roce 2002, šlo o poražení konceptu opoziční smlouvy a Špidla je vyhrál právě distancováním se od Klausovy ODS (na opoziční smlouvu útočila také Čtyřkoalice, jež do Špidlova antiklausovského nástupu měla kolem 30% voličské podpory).

Čili i od voleb 2002 jsme mohli očekávat smysluplný výsledek, důležité rozhodnutí mezi politikou opoziční smlouvy (Klaus až do konce koalici s ČSSD nevylučoval a zdá se, že dodnes jako prezident stojí o spojenectví obou stran) a politikou vyhraněné vlády a vyhraněné opozice.

Jenže ČSSD brzy Špidlu odstranila do Bruselu a na jeho místo nastoupil Gross se svým pojetím politiky, zaměřeným na bezduchou technokracii. Od té doby se politika stala už nikoli také bojem o prosazení koncepcí a řešení, nýbrž už jenom bojem o ovládnutí různých koryt.

Proto se Paroubek tak nesmyslně držel možnosti zůstat ve vládě po volbách v roce 2006, protože se bál změn u koryt a u rozdělení mocenských pozic.

Proto je také Sněmovna zablokovaná, protože je už jenom kocábkou zmítající se nad střetem partikulárních zájmů volených stran, nevolených stran a přeběhlíků.

Fischerova vláda oproti této truchlivé frašce může působit velmi sympaticky jen pro člověka, který nechápe, že vláda bez jasné podpory ve Sněmovně a možnosti prosazovat zákony je pouze půlvládou nebo čtvrtvládou.

Ano, souhlasím, že raději Fischerova vláda než bezvládí a handrkování se politiků jako po volbách v roce 2006. Ale to je jako říci: raději dům bez střechy a s plesnivými zdmi než dům žádný. Po zkušenostech z politického vývoje po roce 2006, kdy naše politika spadla na samo dno beznaděje a kdy od voleb 2010 nečeká řešení snad už nikdo, je mi úplně jedno, jestli bude příští vláda sestavena na půdorysu ČSSD-KSČM nebo ODS-TOP09, hlavně ať má vyhraněný program, silný mandát a silnou, vyhraněnou opozici ve Sněmovně.

Ani komunisti ve vládě by nebyli dvacet let po listopadovém narození demokracie takovou tragédií pro tuto zemi (ostudou určitě ano) jako neustále se opakující volby bez výsledku, od nichž pro demokracii a demokratický systém nelze očekávat nic než jen prohlubování chaosu a boje o koryta.