John Michael Greer

John Michael Greer se narodil v Bremertonu ve státě Washington (*1962) a žije v Ashlandu v americkém státě Oregon. "Velekněz" (the Grand Archdruid) Starodávného řádu amerických druidů (AODA - The Ancient Order of Druids in America), což je sice název, který může někomu znít poněkud archaicky až směšně, ale tato organizace, která nepřetržitě funguje už od r. 1912 a zabývá se alternativní a přírodní spiritualitou, má překvapivě mnoho co říci při hledání odpovědí na palčivé otázky dnešní civilizace.

J. M. Greer je v hnutí alternativní spirituality činný už více než čtvrt století. Za tu dobu napsal 18 knih, z nichž zřejmě nejvíce je citován titul z roku 2008 Dlouhý úpadek: Průvodce uživatele koncem průmyslového věku (The Long Descent: A User's Guide to the End of the Industrial Age, ISBN 9780865716094). Od roku 2006 každý týden přispívá do svého blogu The Archdruid Report, většinou s úvahami k základním civilizačním tématům.

Ty otázky, bez jejichž nastolení zřejmě nelze ani naznačit cesty vedoucí k řešení současné krize nebo možná k poznání, že krize je neřešitelná, se týkají vzniku, vývoje, úpadku a zániku civilizací. Podobně jako známější Joseph Tainter, antropolog a historik, autor dnes už kultovní knihy z roku 1988 Kolaps komplexních společností (The Collapse of Complex Societies, ISBN 9780521386739) také Greer vytvořil teorii, podle níž je zánik každé civilizace po dosažení určitého stupně vývoje nevyhnutelný. Nazval ji teorií katabolického kolapsu.

Stručně řečeno, katabolický kolaps je proces, v jehož průběhu společnosti ve stadiu úpadku kanibalizují svou infrastrukturu, aby naplnily své bezprostřední potřeby, a tím urychlují svůj vlastní zánik. Vztahy mezi zdroji, kapitálem, odpady a výrobou vytvářejí základ pro ekologický model kolapsu, v němž výroba nedokáže naplnit požadavky na obnovu existujícího kapitálu. Společnosti čelící takovým krizím po vyčerpání základních zdrojů riskují katabolický kolaps, cyklus pozitivní zpětné vazby, při němž se snižuje celkové množství kapitálu, který se postupně mění v odpad. Tento model bere v úvahu hlavní rysy historických příkladů rozkladu civilizací a nabízí paralely mezi procesy sukcese v mimolidských ekosystémech a rozkladu lidských společností.

V ekologickém smyslu slova je civilizace úplně nová věc, ne starší než nějakých 10 000 let, a jako mnoho nových evolučních triků zažila i ona své dramatické vzestupy a pády. Podívejte se do italských, čínských nebo jiných měst osídlených nepřetržitě 2500 let a bude vám jasné, že v odpovídajícím životním prostředí lze civilizovaný způsob života udržet po dlouhou dobu; navštivte pozůstatky chaldejského Uru nebo mayské metropole Tikalu a bude vám stejně tak jasné, že když environmentální podmínky civilizaci nepodpoří, stane se jepičím jevem, který se jen mihne okamžikem ekologických věků.