Img

Boris Cvek

Boris Cvek (nar. 1976, Krnov) vystudoval anorganickou chemii na olomoucké univerzitě UP (v roce 2006 úspěšně obhájil disertační práci z oboru koordinační chemie niklu a obdržel titul Ph.D.), působil jako učitel na ZŠ Haškova v Uničově, na gymnáziu v Kojetíně, jako badatel i učitel na Lékařské a Přírodovědecké fakultě UP. Na jaře 2015 obhájil na PřF UK disertační práci „Vědění jako nástroj: instrumentalismus ve filosofii přírodních věd“, kterou zpracoval pod vedením prof. Peregrina, a obdržel tak druhý titul Ph.D.

V současnosti je zaměstnán na Institutu sociálního zdraví UP, kde se věnuje prosazování antabusu jako neziskového léku v onkologii. Zejména jde o fundraising pro klinické testy antabusu u pacientů s metastazujícími rakovinami prsu, plic a dalších. V článku Nonprofit drugs as the salvation of world´s healthcare systems, publikovaném v časopise Drug Discovery Today v roce 2012, ukázal, jak by bylo možno pomocí starých, nepatentovatelných léků, použitých jako tzv. „neziskové léky“, výrazně zlevnit a zefektivnit zdravotnické systémy na celém světě. Spolupracuje s harvardskýmn profesorem Vikasem Sukhatmem, který na podobné myšlence neziskových léků postavil se svou ženou bostonskou organizaci Global Cures.

S týmy prof. Doua z Barbara Ann Karmanos Cancer Institute Detroit USA, prof. Deshaiese z California Institute of Technology Pasadena USA a prof. Bártka z Danish Cancer Society Kodaň Dánsko už několik let připravuje klíčovou publikaci o protinádorové aktivitě antabusu.

Přednášel buněčnou biologii a filozofii přírodních věd na PřF UP v Olomouci. Je pravidelný čtenář časopisů Nature, Science a Times Literary Supplement, jež v poslední době výrazně formují jeho myšlení. Je členem Správní rady Nadačního fondu UP a Spolku pro konání Letní filosofické školy. Odborně zatím publikoval v Journal of Medicinal Chemistry (USA), 2x Drug Discovery Today (Anglie), 2x Current Pharmaceutical Design (Nizozemí), Current HIV Research (Nizozemí), Journal of Hepatology (Nizozemí), Current Cancer Drug Targets (Nizozemí) a 2x International Journal of Cancer (USA). Všude jako první nebo jediný autor. Byl pozván jako Guest Editor do časopisu Mini-Reviews in Medicinal Chemistry, kde do „jeho čísla“ přispěli vědci z Británie, Itálie a USA. Je též jediným autorem kapitoly Proteasome Inhibitors v knize The proteasomal system in aging and disease, kterou vydal Elsevier v rámci série Progress in Molecular Biology and Translational Science (další kapitoly jsou psány odborníky z USA, Francie, Řecka a Německa).

Ve sborníku k Monodově knize Náhoda a nutnost (nakladatelství Pavel Mervart 2008) publikoval článek Ve vědě jsme vždy právě na začátku – Monod z pohledu deweyovského instrumentalismu. Ve Filosofickém časopise vyšly jeho texty Relativismus ve světle nejnovější filosofie přírodních věd (2/2011) a Filosofie přírodních věd a filosofie člověka u Richarda Rortyho (6/2012). V přírodovědném časopise Vesmír v letech 2011-2012 pak série tří glos Filosofie přírodních věd na začátku 21. století. Od září roku 2003 do konce roku 2008 vydával literární časopis Téma, dostupný volně na internetu a zaměřený na klasickou světovou literaturu. V tomto časopise jsou zveřejněny jeho rozhovory např. s Janem Čulíkem, Ivanem Štampachem, Igorem Chaunem, Janem Sokolem, Viktorem Šlajchrtem či Ivanem Havlem. Kromě toho v Tématu publikoval také podrobné komentáře k různým dílům klasické světové literatury, např. k Faustovi, Homérovým eposům, k dílu Dantovu a Petrarkovu, rozsáhlou polemiku s Milanem Kunderou, úvahy nad tvorbou starořeckých tvůrců attické tragédie nebo tvorbou Allena Ginsberga a Williama Burroughse.

Od roku 2004 píše publicistické články na nejrůznější témata (kromě Britských listů také Hospodářské noviny, Respekt, Přítomnost, Mladá fronta, Lidové noviny, Literární noviny, A2). Autor na internetu dostupných básní a dramat (např. v decimě napsaná báseň Endymión, publikovaná v Britských listech, nebo drama Vitellius, které vyšlo v Tématu). Publikoval dvě recenze na knihy Jana Paula v časopise Host a napsal brožuru pro Letní filmovou školu v roce 2005 s názvem Stručné dějiny revolty.

Svůj základní postoj k české literatuře a své přihlášení se ke goethovskému konceptu Die Weltliteratur publikoval v internetovém literárním časopise Dobrá adresa v lednu 2009 (Česká a světová literatura: zpět za Goethem?). Rozhovor s ním (tázal se Martin Škabraha) vyšel v časopise Texty na podzim 2005 (Dnešní dotovaná literatura mi připomíná císařovy nové šaty!). V roce 2010 vyšel knižně další rozhovor (kniha „K věci“, vydavatelství Karmášek 2010, tázal se Michal Giboda).

Politicky náleží k liberálnímu středu. Nábožensky se hlásí k Novému Zákonu, církevně je ale „bez vyznání“. Anglofil vyrostlý na antice a k antice se vracející. Milovník klasické literatury (zejména Dante, Rabelais, Montaigne, Shakespeare, Sterne, Goethe, Gogol, Proust, Joyce, Ginsberg a Burroughs), ale i malířství (Giotto, Michelangelo, Rembrandt a holandští mistři, Klee) a hudby (Mozartovo Requiem a Berliozova Fantastická, velice blízký je mu Händel či Beethoven). Nepovažuje se za intelektuála, a když by si měl vybrat životní vzor, vybral by si „tajného radu“ von Goetha (botanik, optik, básník, dramatik, filozof, romanopisec, ředitel divadla a dvořan). Pobývá často v olomouckých pivnicích, ale patří také mezi ctitele (výlučně červeného) vína. Konečně je také velikým fanouškem rytíře Falstaffa, zejména v podání Orsona Wellese v jeho slavném filmu Chimes at Midnight (lze najít na YouTube). Z dnešního výtvarného umění za vrcholná díla považuje cyklus obrazů Jana Paula Mezi životem a smrtí.