Mohly by osoby jako Jindřich Šídlo někdy vyjít mezi normální lidi?

18. 4. 2013 / Jan Čulík

V Česku existuje dvojí interpretace historie. Obojí je zcela legitimní, nebo aspoň osoby, které se každé z nich přidržují, tu svou interpretaci považují za naprosto autentickou a jedině platnou životní zkušenost.

Šídlo má samozřejmě pravdu, že v České republice dodnes žijí lidé, které komunistický režim poškodil, nebo jim dokonce úplně zničil život. Jejich antikomunismus je naprosto legitimní.

(Pak ovšem existují i "antikomunisté", kteří zjevně brojí proti komunismu pro své politické cíle. Nikdo nemůže brát vážně jako antikomunistu takového Petra Nečase, bývalého aktivistu SSM (!), Mirka Topolánka, absolventa školy zelených mozků za komunismu, nebo Jaromíra Štětinu, bratřícího se za komunismu se sovětskými soudruhy. Jejich antikomunismus je prostě nepřesvědčivý.)

Jenže, jak mi připomněl můj britský student to, co zjistil za pět minut: V dnešní době žije v ČR velké množství lidí, možná (podle výsledků voleb soudě) většina, která zastává názor, že režim před rokem 1989 byl režim menšího útlaku, než režim dnešní. Lidé jako Jindřich Šídlo se nad tím mohou čertit, jak chtějí, jenže problém je, že Česká republika je (doufám) demokracie, a tito lidé mají právo na to, aby jejich názor ostatní občané respektovali a přijímali ho jako zcela legitimní.

Pro zřejmě velké množství lidí v dnešní České republice byl režim před rokem 1989 daleko lidštější než dnešní režim. Ano, nadšeně podporovali pád režimu r . 1989, avšak to, co za posledních třiadvacet let v ČR vytvořili politikové, je pro ně utlačitelský paskvil. Mnoho lidí dnes v ČR uvažuje o tom, že svržení komunistického režimu - které je překvapilo - nebyl zase tak dobrý nápad.

Můžeme proti tomu brojit, jak chceme - já osobně tento názor nezastávám, režim před rokem 1989 jsem považoval za naprosto odporný. Jenže jsou prostě lidé, kteří si zřejmě něco málo z hlavy vytěsnili, něco si zakázali a žili v komunistickém režimu svobodně a spokojeně. Mému studentovi mnozí argumentovali, že měli za komunismu existenční jistotu a proto se jim žilo daleko líp než v dnešním brutálním kapitalismu.

Jak na to často upozorňoval antropolog Ernest Gellner - nakonec vždycky vítězí "argument ledničky". Lidé podporují takový režim, v němž se mají dobře.

Je naprosto nesporné, že velká část národa se měla v režimu 1989 líp než dneska, anebo na to alespoň dnes velmi nostalgicky vzpomínají.

Osoby jako Jindřich Šídlo by se měly tímto problémem seriozně zabývat. Opravdu by stálo za to, kdyby s těmito lidmi hovořili a vyšli ze své pražské bubliny, v níž mají tendenci veřejnosti kázat, co je správné a co je pravda.

Potíž je, že velká část veřejnosti už neposlouchá. A počet lidí, kteří jsou k článkům jindřichů šídlů hluší, zjevně pořád výrazně roste, přímou úměrou nekompetenci a aroganci dnešní vlády.