Rada (zdarma) pro ministra Drábka : Zrušte pracovní poměr na dobu neurčitou

13. 7. 2011 / Jiří Baťa

Nemá smysl zde opisovat všechny nuance navrhovaného zákona, které s touto problematikou souvisí. Pokud ovšem sečteme všechny uvedené varianty, týkající se práce na dobu určitou, pak ve výsledku vychází velmi tristní poznání, že šance na získání práce na dobu neurčitou je prakticky nulová.

V prvopočátku (v březnu) se zdálo, že ministr Drábek byl oblažen nějakou múzou, když vzal v úvahu jeden z klíčových problémů zaměstnanců-občanů, kteří by v rámci svých životních potřeb zvažovali možnost hypotečního úvěru. Původní (březnový) plán ministerstva totiž počítal se zpřísněním dosavadních pravidel (o práci na dobu určitou) tak, aby zaměstnanci získali více jistoty mj. i kvůli možnosti uzavření hypotéky. Jak skutečnosti nasvědčují, vše jen trochu málo dobré vzalo za své. O hypotékách si mohou zaměstnanci nechat zdát. Šetřit z platu na cokoliv u lidí, kteří hypotéku zvažují či by ji dokonce nutně potřebovali, je zcela nereálné, protože hypotéku potřebují proto, že z vlastního platu nejsou schopni v jistém časovém horizontu peníze uspořit. To významně ovlivní jejich rodinný či soukromý život.

Není jisté, které varianty budou nakonec schváleny, ale je to v podstatě jedno. Domnívám se, že všechny stojí za starou belu, tedy pokud se zaměstnanců týká. Na druhé straně to významně posiluje roli zaměstnavatele, protože s pracovníkem, respektive jeho pracovním poměrem, může manipulovat podle "libosti" de facto až devět let. Devět let, které bude muset stresovaný zaměstnanec prožívat bez toho, že by získal vyhlídky na práci na dobu neurčitou. Konec konců ani v pracovním poměru na dobu neurčitou nemá žádnou životní jistotu, stačí jedno malé klopýtnutí a může dostat padáka (neplést se zlatým!). Nebo firma zbankrotuje či jinak skončí svou činnost a je, jak se říká, "po ptákách".

Nicméně práce na dobu neurčitou dává zaměstnanci přece jenom více jistoty než v případě práce na dobu určitou. Jenže ani dnes, kdy dosud platí současný Zákoník práce, to nemají zaměstnanci s prací na dobu určitou lehké; jak to bude poté, co se schválí (a on se určitě schválí poslaneckým "konsorciem" modrých ptáků a top/taky pt/áků s veverkami) nově upatlaný či uplácaný Zákoník práce, raději ani nemyslet. To nemluvím o platech, které někteří zaměstnanci dostávají (8-10 tisíc korun čistého).

Suma sumárum: nezaměstnanost je a bude, práce na dobu určitou bude značně psychicky zatěžovat zaměstnance, neboť nebudou mít řadu let žádnou jistotu, že o práci nepřijdou. Pěstovat nějakou loajalitu k zaměstnavateli bude prakticky nemožné. A hledat novou práci nebude snadné a pro lidi kolem padesátky tím více. Ukončit pracovní poměr z vlastního rozhodnutí znamená nejen přejít pod křídla Úřadu práce, ale ještě být významně finančně postižen atd., atd. Je toho celá řada, co lze považovat za příkoří pro zaměstnance a pracující vůbec.

Návrhy, které ministr Drábek a jeho ministerstvo produkuje, jsou jednostranně výhodné pro zaměstnavatele, nevýhodné pro zaměstnance. Při troše nadsázcky lze to všechno považovat za inovaci podmínek z dob c.k. mocnářství. Zaměstnanec by měl cítit tlak zaměstnavatele, měl by respektovat jeho podmínky, nesměl by si vyskakovat (tj. rebelovat, odporovat, nesouhlasit, oponovat, požadovat atd.). Aby se nakonec splnil sen zaměstnavatelů (pánů vlastníků), že na chudý lid musí být především přísnost. Jen tak se udrží výkonnost a pracovní morálka i za málo peněz. A státní kasa (i kasy soukromé) se budou nebo by se měly pěkně plnit. A o to Drábkovi a všem ostatním pánům ministrům hlavně jde.

A když si vzpomenu na slova ministra Kalouska, která pronesl na úterním happeningu k účastníkům, že: "My (vláda) to děláme pro vás, ale vy to nechcete pochopit", chce se mi panu Kalouskovi touto cestou odpovědět: "Abych to pochopil, musel bych být větší blb, než jste Vy". My máme chápat jejich umanuté a chorobné výplody, zatímco oni nás už chápat nemusí. A ještě nechápou, proč jsou občané nespokojeni. To už je vážně na hlavu. Vždyť občané nechtějí nic víc než reformy, které mají trochu lidské a občanské rozměry, srdce a špetku té lidské solidarity. Jenže ministři toho chtějí mnohem, mnohem víc. A v tom je celý problém.