Exekuční firma jako rozvoz pizzy

7. 2. 2011 / Tomáš Koloc

V údivu nad tím, s jakým ohlasem se setkalo téma orwellovských praktik ČEZu a dalších českých monopolních firem, bych se čtenářům BL rád svěřil s neuvěřitelným zážitkem, spadajícím do této kategorie, který jsem zažil bezprostředně v těchto dnech.

V roce 2008 jsem zdědil dekret na nájemní byt v soukromém činžovním domě v Praze 3, v němž v současné době nebydlím, ale jsem v něm trvale hlášen. Předtím v něm bydlil můj příbuzný, který se už v roce 2007 přestěhoval do Mostu a nedlouho poté se tam i trvale přihlásil. Před jednou ze svých pravidelných návštěv, někdy před čtvrt rokem, jsem ve schránce, na níž je stále mé jméno a kterou mám společnou se "svým" nájemníkem, našel malý papírek (byl podle pravítka úhledně utržený z listu, na kterém byl z druhé strany vytištěn jiný, se zprávou nesouvisející text) a na něm propisovačkou napsaný vzkaz následujícího znění: "P. Koloc. Ozvěte se na (osmimístné pražské číslo), kód: (šestimístné číslo). EOS KSI."

Na uvedeném čísle, na které jsem obratem zavolal, se mě -- dřív, než jsem se stačil zeptat kam jsem se dovolal -- telefonistka zeptala na kód. Přečetl jsem jí ho, načež se mě zeptala, zda jsem svůj příbuzný, po kterém jsem byt zdědil a který má stejné příjmení. Nato mi telefonistka sdělila, že oni jsou exekuční firma, a abych VE VLASTNÍM ZÁJMU příbuznému neprodleně sdělil telefonní číslo a kód.

A položila telefon.

Zavolal jsem tedy příbuznému, sdělil mu telefonní číslo a kód a víc se o věc nezajímal.

Až do minulé SOBOTY (sic!), kdy mi zčistajasna volal můj známý (který má můj mobilní telefon), jenž se rovněž z domu odstěhoval, ale zanechal v něm svou maminku.

"Co se děje Tomáši? Mamince neustále volají z nějaké firmy, a chtějí, aby tě sehnala, že máš zavolat na jejich číslo a uvést kód."

Moc jsem mu poděkoval, omluvil jsem za vzniklé nesnáze a jal se volat na uvedené číslo. Telefonistka to zvedla hned napoprvé.

EOS KSI: "Tady firma EOS KSI (Pozn. aut.: Speciální firmy pracující se speciálními kódy zřejmě musejí mít i speciálně kódovaná jména). Uveďte kód!"

Já. "Žádný kód vám uvádět nebudu. Jakým právem obtěžujete sousedy v domě, v němž jsem hlášen? Již před čtvrt rokem jsem vám řekl, že můj příbuzný se shodným příjmením v tomto domě nebydlí, a už dva roky v něm není trvale hlášen!"

(Další konverzace byla přes mé rozhořčení přípustná až poté, co jsem uvedl kód a datum svého narození. Až když telefonistka zjistila, že to není datum narození jejich dlužníka, uvěřila mi, že mluví s nevinným. -- Nechávám laskavému čtenáři na libovůli, zda se mnou bude sdílet mou nutkavou myšlenku, proč mi to uvěřila...)

EOS KSI:"Váš příbuzný dluží peníze a my je vymáháme. Proto ho sháníme."

Já: "A proč ho sháníte tak hloupě? Už jednou jsem vám řekl, že na této adrese nebydlí, a ani na ní není trvale hlášen."

EOS KSI: "A kde je trvale hlášen?"

Já: "To byste si snad měli zjistit vy!"

EOS KSI: "Když my jsme exekuční firma, která nemá na takovéto informace nárok!" (!)

Já: (nevím co bych řekl) "... a co z toho budu mít, když vám to řeknu?"

EOS KSI: "Když nám to neřeknete, budeme nuceni dát záležitost vašeho příbuzného k soudu, kde nám jeho trvalou adresu zjistí."

(Po krátkém přemýšlení jsem jí trvalou adresu svého příbuzného nadiktoval.)

EOS KSI: (po dodiktování adresy) "Ale tam už jsme ho obesílali a zásilka se nám vrátila s tím, že tam nebydlí!"

Já: "Před týdnem jsem tam byl na návštěvě..."

(Následuje moje přednáška k telefonistce o hlouposti, zbytečnosti a ničemnosti její firmy s tím, že vím, že ona za nic nemůže, ale ať si kouká najít jiné, smysluplnější povolání.)

Já: "A pokud se bude ještě jednou opakovat to, že firma bude obtěžovat mé sousedy, jako novinář vás ujišťuji, že vaše firma se objeví na titulní stránce celostátního deníku. Na shledanou!"

(Ani ohledně toho celostátního deníku jsem nelhal, protože jeden článek z BL, na němž jsem spolupracoval, se v přetisku opravdu objevil na titulní stránce LN.)

Vzpomínám si na vtip, který už delší dobu koleje internetem a všichni známí si ho pobaveně přeposílají. Jeho děj se odehrává přibližně za deset let. Jeho hrdinou je pán, který si telefonicky objedná pizzu, načež ho dispečer pizzerie, který právě sedí u internetu, upozorní, že mu tento druh pizzy prodat nemůže, neboť volající má příliš vysokou hladinu cholesterolu a příliš nízký stav konta. Mohl by ale poprosit o půjčku svoji sousedku o patro níž, která má na kontě peněz víc, a při té příležitosti jí doporučit pizzu, kterou si původně objednal, neboť by se ideálně hodila do její diety...

Firma EOS KSI, která o sobě v databázi firem uvádí: "Provádíme exekuce, mimosoudní a soudní vymáhání pohledávek, zahraniční inkaso. Nabízíme inteligentní, systémovo-integrovanou správu pohledávek", je zpotvořenou podobou pizzerie z oblíbené anekdoty.

Neví o vás nic, neví, kde bydlí dlužník, kterého hledá, ale straší vaši sousedku o patro níž svými konspiračními telefonáty s šifrovanými kódy.

Ačkoli nemám systémovo-integrovaného vzdělání (jsem, jak říkal Jan Werich, ještě oběť humanistické blbosti), můj selský rozum mi říká, že kdyby náš právní systém fungoval tak jak má, nebylo by potřeba exekučních firem.

Ani takových jako je "inteligentní systémovo-integrovaná EOS KSI", jejíž spády jsou kříženec mezi zápletkami George Orwella, Franze Kafky a Luďka Soboty.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 7.2. 2011