Spojenectví Trumpa a Putina ohrožuje všechny evropské země – přesto je nadšení populisté stále oslavují
23. 11. 2026
O budoucnosti Evropy se bude bojovat u volebních uren i na ukrajinské frontě. Hrozí, že z toho nakonec budou těžit právě tito dva autoritáři, píše Steve Bloomfield
Na fasádě Stenbock House, neoklasicistní budovy estonského premiéra na kopci v Tallinnu, visí pamětní deska připomínající zavraždění deseti předsedů vlády. Všichni byli zabiti sovětskými silami po invazi SSSR do Estonska v roce 1940.
Po dobu 51 let bylo Estonsko okupováno svým imperiálním sousedem; posledních 35 let žije nezávisle v jeho stínu. Pro politiky a vládní úředníky, kteří pracují v budově Stenbock House, je tato pamětní deska neustálou připomínkou rizika, kterému tento malý pobaltský národ (s 1,4 miliony obyvatel) čelí ze strany souseda, jenž je 100krát větší.
Ne že by potřebovali nějakou velkou připomínku. V uplynulém desetiletí docházelo k zasahování do estonské politiky, k propagandě zaměřené na estonskou rusky mluvící menšinu a k celé řadě kybernetických a hybridních útoků, z nichž nejnovějším byl pokus o žhářský útok namířený minulou sobotu proti estonské obranné firmě.
„Cílem je vyvolat ve společnosti strach,“ řekl po telefonu z Tallinnu estonský ministr zahraničí Margus Cachna. Jedinou věcí, která chrání estonskou nezávislost, je podle něj členství v EU a – co je nejdůležitější – NATO. „Bez členství v NATO bychom tento rozhovor nemohli vést. Estonsko by bylo na 100 % okupováno.“
Dlouho předtím, než Rusko v únoru 2022 zahájilo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu, Vladimir Putin tvrdil, že rozhodnutí bývalých sovětských států nebo členských zemí Varšavské smlouvy ve střední a východní Evropě hledat útočiště v NATO je aktem agrese. Je to argument, který pošlapává nezávislost těchto zemí a upírá jim základní právo rozhodovat o svých vlastních bezpečnostních opatřeních. Země, které byly v minulosti napadeny, okupovány nebo ovládány Moskvou, chtějí být chráněny před jakýmkoli opakováním těchto událostí.
Až donedávna se Putinův postoj těšil jen malé podpoře mezi mainstreamovými západními politiky. Od návratu Donalda Trumpa do úřadu v lednu 2025 však Putin našel cenného spojence na vysokém postu. „Je to můj přítel!“ prohlásil Trump nadšeně, když tento týden v Šen-čenu vítal Putina v rámci summitu APEC.
Trump a Putin sdílejí stejný pohled na Evropu: kdysi prý velkolepou křesťanskou civilizaci, která se sama zničila migrací, zejména z převážně muslimských zemí. Sdílejí také nebezpečné přesvědčení, že velmoci – a oba se za ně považují – by měly mít možnost ovládat své vlastní „zadní dvorky“. Pro Trumpa to znamená, že západní polokoule patří jemu; pro Putina to znamená, že Západ by neměl zasahovat do střední a východní Evropy. Třístranný summit v Šen-čenu společně se Si Ťin-pchingem, spojený se skutečnou srdečností mezi těmito dvěma muži, byl částečně zaměřen na upevnění této myšlenky.
Během přerušovaných mírových jednání vedených Trumpovým zetěm Jaredem Kushnerem a jeho bývalým kamarádem z realitního byznysu Stevem Witkoffem prosazoval Putin myšlenku rozšíření diskuse tak, aby zahrnovala Evropu jako celek, nikoli pouze Ukrajinu. Chce, aby NATO stáhlo své jednotky a základny na hranice z roku 1997, což by znamenalo, že 16 členských států aliance by nemělo žádnou vnější podporu. Estonsko a ostatní pobaltské státy by například zůstaly bez protivzdušné obrany. Putin rovněž požadoval, aby Velká Británie a Francie vyloučily použití svých jaderných zbraní na ochranu jakéhokoli jiného evropského státu. Jakákoli dohoda ohledně Ukrajiny, tvrdí Putin, musí být součástí širší dohody o Evropě.
Trumpovi se tento nápad zřejmě líbí. Když minulý týden hovořil s novináři v Oválné pracovně, nadšeně mluvil o vyhlídkách na velkou dohodu. „Bude to něco opravdu velkého. Bude to zahrnovat víc než jen Ukrajinu, a dalo by se dokonce říci, že by to mohlo zahrnovat celou Evropu. Bude to velká, nádherná dohoda a všichni z ní budou nadšení,“ řekl.
Kdokoli, kdo věří ve svobodnou Evropu, nebude „nadšený“, ale Trump nechce silnou Evropu, kterou již dlouho vnímá jako protivníka. To také koresponduje s dalším Trumpovým hlavním postojem k Evropě: že jde o kontinent příživníků, které USA chrání navzdory svým vlastním národním zájmům.
Již více než rok je Evropa z jednání o Ukrajině do značné míry vyloučena. V Abú Dhabí, kam přijela skupina evropských poradců pro národní bezpečnost, aby se setkala v rámci doprovodného programu, se Kushner optimisticky vyjádřil o tom, že kontinent konečně získá formální roli v budoucích jednáních. Evropa se však konečně ocitla u stolu – jen aby zjistila, že na jídelním lístku je právě ona sama.
Spojenectví Trumpa a Putina ohrožuje budoucnost Evropy, a to nejen proto, že někteří evropští politici ho vítají. V příštích třech letech by se k moci mohly dostat – nebo se alespoň připojit k vládní koalici – krajně pravicové či tvrdě pravicové strany ve čtyřech největších zemích západní Evropy: ve Velké Británii, Francii, Německu a Itálii. Předsedové všech čtyř stran buď otevřeně sympatizují s Putinem, nebo jsou přinejmenším kritičtí vůči ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému.
Marine Le Penová, která zůstává favoritkou na vítězství v příštích jarních francouzských prezidentských volbách, vyhrožuje, že do šesti měsíců od nástupu do úřadu „ukončí finanční pomoc“ Ukrajině, a odmítla nabídku Zelenského, aby ho navštívila v Kyjevě. V minulosti se mnohem raději setkávala s Putinem – fotografie, na níž si oba podávají ruce, figurovala prominentně na jejích volebních letácích v roce 2022, dokud válka na Ukrajině z této fotografie neudělala volební jed.
V Německu se Alice Weidelová, spolupředsedkyně strany Alternativa pro Německo (AfD), nesnaží skrývat své pohrdání Ukrajinou. Kdyby byla AfD u moci – a v současné době vede před křesťanskými demokraty Friedricha Merze o osm procentních bodů – Německo by ukončilo veškerou vojenskou i ekonomickou pomoc. V rozhovoru pro časopis Economist minulý měsíc zpochybnila ukrajinskou demokracii s tím, že je „nemožné“, aby Ukrajina zvítězila, a v duchu Putina prohlásila, že je třeba zohlednit „bezpečnostní zájmy Ruska“.
Italská premiérka Giorgia Meloni byla překvapivě jednou z nejvěrnějších spojenců Ukrajiny, nyní však čelí novému krajně pravicovému vyzyvateli, Robertu Vannaccimu, jehož politika vůči Ukrajině se shoduje s politikou AfD. Vannacci zpochybnil, zda byl Alexej Navalnyj zabit ruským státem, tvrdí, že Rusko je demokracie, a když byl dotázán, koho upřednostňuje mezi Putinem a Zelenským, zvolil ruského vůdce.
A pak je tu Británie. Nigel Farage je dost chytrý na to, aby si uvědomil, že Putin je ve Velké Británii hluboce nepopulární, ale v minulosti opakovaně vyjadřoval svůj obdiv k ruskému vůdci. Po plnohodnotné invazi na Ukrajinu Farage prohlásil, že Západ „vyprovokoval válku“ tím, že „popichoval medvěda“, a za Trumpovu past v Oválné pracovně vinil Zelenského, kterého obvinil z toho, že je „hrubý“. Minulý měsíc Farage prohlásil, že Ukrajina je „jednou z nejzkorumpovanějších zemí na světě“ a že reformní vláda by se „důkladně podívala“ na britskou pomoc této zemi.
Rostoucí popularita protukrajinské krajní pravice, zejména ve Francii, neunikla pozornosti největších zastánců Kyjeva. Merz nejen slíbil, že zablokuje příští sedmiletý rozpočet EU, pokud nebude obsahovat podstatný balíček pomoci pro Ukrajinu, ale také navrhl, aby jakékoli budoucí půjčky podléhaly hlasování kvalifikovanou většinou namísto jednomyslnosti. To by znamenalo, že pokud by prezidentka Le Penová chtěla zablokovat celoevropský balíček pomoci, musela by k tomu získat podporu několika dalších zemí.
Podpora Ukrajiny však možná slábne, k čemuž přispívá i celokontinentální krize životních nákladů. „Lidi se dají snadno manipulovat pomocí jednoduchých řešení,“ řekl estonský ministr zahraničí Tsahkna. Obává se, že volby ve Francii a Německu by mohly zásadně změnit tvář kontinentu.
Zelenskyj již dlouho tvrdí, že ukrajinská fronta je frontou Evropy. O budoucnosti kontinentu se bojuje na Donbasu, u jednacího stolu i u volebních uren. Spojenectví Trumpa a Putina ohrožuje každý evropský národ, největším nebezpečím však je, že tyto národy zvolí vůdce, kteří je podporují.
Zdroj v angličtině ZDE
Diskuse