Empatie Čechů?
3. 10. 2026
čas čtení
2 minuty
Stále čekám na moment, kdy to bude už moc. Kdy utrpení lidí v Palestině bude už tak zjevné, tak dobře zdokumentované a tak velké, že už nebude možné jej popírat, aniž by člověk nebyl psychopat, nebo se sám před sebou nestyděl...
Myslel jsem, že přijde, když počet mrtvých dětí v Gaze dosáhl 10 000. Nepřišel. Myslel jsem, že přijde, když mezinárodní soud vydal na vedení Izraele zatykače pro válečné zločiny. Nepřišel. Když Izrael vyvolal v Gaze hladomor. Nepřišel. Když Izrael povraždil 20 000 dětí. Nepřišel. Když se Izrael 2x po sobě stal největším vrahem dětí na světě. Nepřišel. Když se i OSN přidala k organizacím, označující teror v Gaze za genocidu. Nepřišel. Když Izrael vraždil jedno dítě za den i přes uzavřené příměří. Nepřišel. Když izraelští představitelé znovu a znovu opakovali, že jejich cílem je etnická čistka...
Nepřišel.
Nepřišel nikdy, ať byly zločiny sebezjevnější. Stále další a další lidé je hájili, omlouvali a podporovali.
Na Mapách Google se teď objevily aktuální satelitní snímky děsivého rozsahu destrukce Gazy.
Každý se může na pár kliků přesvědčit o nezměrné zkáze, kde bylo přes 90 % budov zničeno či poškozeno a přes 90 % obyvatel je na útěku a žijí v troskách a provizorních stanech.
To vše je tam vidět.
Ale popírání a podpora pokračují.
Nikdy jsem nechápal, jak bylo možné, že tolik lidí nevidělo holokaust. Jak to bylo možné nevidět?
Teď už to chápu.
Neexistuje žádný způsob, jak něco ukázat těm, kdo to vidět odmítají.
Je strašně deprimující.
Mosab Abu Toha, palestinský spisovatel a básník, držitel Pulitzerovy ceny
"Pro mě, jako Palestince z Gazy, jenž přežil probíhající genocidu, nejsou trosky domů na Google Maps jen zbytky budov z dálky vypadající jako rozpadající se zeď.
Vidím v nich pozůstatky lidí, jejichž těla byla rozdrcena pod zdmi a stropy, které vlastníma rukama vymalovali.
Vidím dětské hračky. Knihy. Batohy. Pastelky. Nedojedené jídlo. Deky. Boty. Rámečky s fotografiemi prarodičů, které vnoučata nikdy nepoznala. Starý klíč od domu v Jaffě nebo Haifě.
Slyším také poslední slova rozhlasového hlasatele předtím, než se to stalo, než bylo rádio rozbito a rodina rozdrcena.
Žádné mimořádné zprávy. Vůbec žádné zprávy."
473
Diskuse