Na útržcích půdy a pod neustálou izraelskou hrozbou bojují zemědělci v Gaze o přežití

28. 8. 2026

Nejstarší syn a bratr Saqera Abu Rabeeho byli zabiti při práci, když pěstovali potraviny pro své komunity na svých malých zemědělských pozemcích v Beit Lahiya v severní Gaze. Jeho syn Yousefovi bylo 24 let, když ho v říjnu 2024 zabila raketa vystřelená z dronu. Abu Rabee pracoval na polích 10 metrů od svého syna, když se to stalo.

„Raketa mířila přímo na něj a nemám žádné pochybnosti o tom, že on byl zamýšleným cílem,“ řekl Abu Rabee. Yousef byl v místním prostředí dobře známý jako hnací síla kolektivu, který se nejprve jmenoval ‚We’ll Plant It‘ a nyní jednoduše ‚Our Land‘; tento kolektiv sdružoval dobrovolníky a povzbuzoval zemědělce, aby se vrátili k půdě a obnovili zemědělství v této oblasti.

„Rozhodli se ho přímo zasáhnout,“ řekl Abu Rabee, který zdůraznil, že jeho syn neměl žádné politické vazby. „Před jeho smrtí jsme denně dostávali výhrůžky od izraelské armády. Každý den třikrát nebo čtyřikrát ostřelovali naši oblast, zatímco jsem pracoval po boku dělníků.“

Abu Rabeeho bratr Bilal byl zabit 2. července poté, co se vydal do zničené budovy pro zemědělské potřeby. K jeho smrti došlo devět měsíců po vyhlášení částečného příměří, během něhož izraelské síly zabily více než 1 200 Palestinců. Abu Rabee je přesvědčen, že se zemědělci stali hlavními terči kvůli své roli při udržování palestinských komunit uprostřed ruin Gazy.

Izraelské obranné síly popírají, že by se zaměřovaly na zemědělce nebo jakékoli civilisty, a tvrdí, že od říjnového příměří pouze reagovaly na bezprostřední hrozby ze strany Hamásu.

Navzdory rizikům je 48letý Abu Rabee stále každý den v práci a obhospodařuje pozemek o rozloze 1,4 hektaru (3,4 akru) v Beit Lahiya, který před válkou sloužil jako pomerančový sad. Řekl, že sad byl zničen buldozery izraelské armády.

„Vyčistili jsme ho a zrekonstruovali pouze pomocí základního nářadí, ruční práce a obrovského lidského úsilí. Trvalo to spoustu času a tvrdé práce, než byl pozemek opět připraven k obdělávání,“ řekl.

Abu Rabee říká, že z toho kousku země jeho rodina vypěstovala stovky tisíc sazenic lilků, rajčat a paprik. Peníze si vydělávají pěstováním vlastních lilků, které prodávají velkoobchodníkům, zatímco většina sazenic se rozdává ostatním zemědělcům nebo jednotlivým domácnostem, aby je zasadili na kouscích země kolem svých domů a stanů.

Říká, že tato nabídka proměnila místní trh s potravinami. Lilky nyní stojí méně než dva šekely za kilogram, zatímco před několika měsíci to bylo 40 šekelů. Papriky a mulukhiyah, tmavě zelená listová zelenina, se nyní prodávají za desetinu tržní ceny z počátku tohoto roku.

„Stalo se to, že Beit Lahiya znovu získala určitou míru soběstačnosti,“ řekl Abu Rabee. „Podle mého názoru by bez Beit Lahiya čelila Gaza hladomoru. Před válkou byla díky své úrodné půdě, čerstvé podzemní vodě a lehké, úrodné půdě považována za potravinový koš pásma Gazy.“

Zvýšená pomoc a komerční dodávky v rámci příměří vytáhly Gazu z propasti loňských  podmínek hladomoru, ale podle agentur OSN stále 1,4 milionu lidí – 67 % obyvatel Gazy – čelí krizové úrovni akutní potravinové nejistoty nebo ještě horší situaci.

Velká část komerčních dodávek potravin má nízkou nutriční hodnotu. Generální ředitel Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) Qu Dongyu uvedl, že bez domácí produkce potravin bude omezené oživení i nadále křehké.

„Potravinová bezpečnost v Gaze se nemůže obnovit, dokud se znovu nerozběhne místní produkce potravin a zemědělci, pastevci, rybáři a další producenti nebudou moci znovu vybudovat své zdroje obživy,“ řekl Qu v červenci.

Na základě satelitních dat FAO odhaduje, že přístupná zůstává jen o něco více než čtvrtina celkové předválečné orné půdy v Gaze, tedy 4 100 hektarů, a pouze asi 3 %, tedy 450 hektarů, je nepoškozená, zbavená trosek a připravená k okamžitému obdělávání.

Většina předválečné zemědělské půdy v Gaze se nachází pod izraelskou vojenskou okupací a tento podíl se zvětšil, protože izrelská armáda v průběhu příměří postupně posouvá„žlutou linii“ dopředu.

Pomocí specializovaných satelitních snímků provedla organizace na ochranu lidských práv Forensic Architecture průzkum flóry v celé Gaze jako měřitelný ukazatel obdělávatelné půdy. Zjistila, že téměř 68 % flóry na tomto území se nachází na izraelské straně žluté čáry a dalších 5 % leží uvnitř armádou vyhlášené nárazníkové zóny, vyznačené na mapách oranžovou čarou, kam je pro Palestince extrémně nebezpečné vkročit.

Bilal Abu Rabee, Saqerův bratr, byl zastřelen spolu s dalším mužem, když se dostali do dostřelu izraelských odstřelovačských pozic. Jejich těla zůstala dva dny ležet pod širým nebem, protože pro jejich příbuzné bylo příliš nebezpečné je odnést.

Stará rodinná farma je nyní pod izraelskou kontrolou, a tak po vyhlášení příměří přišli do Beit Lahiya, aby se pokusili začít znovu od nuly na pronajaté půdě. Od loňského října armáda posunula žlutou linii dopředu a pohltila tak okolní farmy v západní části Beit Lahiya.

„Toto rozšíření mělo devastující dopad na zemědělský sektor,“ řekl Abu Rabee. „Úrodná zemědělská půda, na které farmáři neúnavně pracovali, poté co utratili vše, co měli, nebo si dokonce půjčili peníze, byla prostě zabavena právě v okamžiku, kdy byla připravena ke sklizni, a oni tak zůstali bez ničeho.“

Na zbývající půdě se problémy zdají být nekonečné. Jelikož zde nezbylo téměř žádné hospodářské zvíře, je zde málo domácího hnojiva na bázi hnoje, a tak si rodina pomáhá tím, že hromadí rozkládající se rostlinný materiál pod plachtami. Mezitím bojují s hlísticemi a jinými škůdci v půdě a s chronickým nedostatkem vody, a to vše pod neustálou a nepředvídatelnou hrozbou smrti.

Abu Rabee řekl: „Do této oblasti často dopadají zbloudilé kulky a zasahují mnoho míst kolem nás. Mnoho lidí bylo také zraněno na ulicích v důsledku bezohledných útoků. Bojím se o svůj vlastní život jednoduše proto, že jsem zemědělec.“

Zdroj v angličtině ZDE