7. 10. 2026
Jenže Česko nemá brilantní televizi Channel Four, aby to odhalila
Investigace televizní stanice Channel 4 ukazuje, jak britská vláda opakovaně selhala při volání izraelské armády k odpovědnosti za válečné zločiny, píše Peter Oborne
Britská vláda použila zmanipulovanou metodiku, která prakticky znemožňovala identifikaci izraelských zločinů. Právní tým britského ministerstva zahraničí vytvořil situaci typu „Catch 22“. Aby bylo možné prokázat, že útok porušil mezinárodní humanitární právo, byly zapotřebí přesné informace o izraelských záměrech. Jelikož Izrael odmítl tyto informace poskytnout, ministerstvo zahraničí nebylo schopno dospět k závěru ohledně žádného incidentu, což znamenalo, že prodej zbraní mohl pokračovat.
Uplynulo již dvacet pět let od chvíle, kdy sociolog Stanley Cohen položil otázku, která je dnes stejně naléhavá jako v době, kdy ji poprvé vyslovil.
Jak je možné, že instituce, vlády i obyčejní lidé mohou vědět o zvěrstvech, masových vraždách a porušování lidských práv, ale zároveň se jim daří tyto skutečnosti vytěsnit z mysli?
Jeho brilantní studie States of Denial: Knowing About Atrocities and Suffering vycházela z Cohenových vlastních reportáží o utajování, zmizeních a mučení v jeho rodné Jižní Africe. Jeho analýza způsobů, jakými si namlouváme, že se tyto strašné události nedějí, však byla širší a zahrnovala Latinskou Ameriku, genocidu ve Rwandě, holokaust, Blízký východ a další příklady.
Cohen rozlišoval mezi různými způsoby, jakými politici, novináři a další lidé potlačovali znalost pravdy. Identifikoval to, co nazval „doslovným popíráním“ – neochvějné tvrzení, že se žádné zločiny nedějí.
