Výstavba rodinných domů je také oblastí, která může být příkladem trvalé udržitelnosti na třech úrovních:

V rovině ekonomické, koupě domu je pro většinu lidí – uživatelů – ten nejdůležitější (nejdražší) způsob spotřeby v jejich životě, se stále běžnějšími půjčkami na 40 let. Tento trend zasáhl i východoevropský trh. Během let 2004-2007 zaznamenaly v České republice půjčky na domy roční nárust 40%, přičemž je to finanční oblast, která je stará jen 12 let (Sadil 2007, Kováčová 2005). V roce 2007 výdaje v souvislosti s bydlením tvořily 22,3 % a 26,5% celkového rozpočtu rodin s průměrným příjmem v zemích jako je Holandsko a Francie (ILO Bureau of Statistics), což jasně dokazuje nutnost mnoha kupujících domů položit při výběru nového domova největší důraz na hospodárnost.

Sociálních aspektů bydlení je několik. Snad nejdůležitějším je, že domy, které mají dlouhou životnost, by měly vydržet v průměru dvě generace, možná i tři až čtyři. Z tohoto pohledu samotná stavba není jen věcí osobní. Vnitřní prostředí domu a jeho zdravotní nezávadnost jsou také velmi důležitá témata a z širšího hlediska mají plány a návrhy zastavování ploch velký vliv na komunitní rozvoj a společenské vztahy.

Podíváme-li se na dopad na životní prostředí, zpracování a přeprava stavebních materiálů vyžaduje stále větší množství energie a přírodních zdrojů, což také stojí za vytvářením velkého množství odpadů, a jedná se zpravidla i o odpad nebezpečný: ve Velké Británii se ročně vyprodukuje 90 miliónů tun stavebního a demoličního odpadního materiálu – stavební průmysl produkuje třikrát tolik odpadu než ročně vyprodukují všechny domácnosti Velké Británie dohromady. Stavby a demolice se podílejí 21% na vytváření nebezpečného odpadu Velké Británie (UK Environmental Agency 2007). Tento údaj zahrnuje všechny stavby, čísla by byla menší pro obytné domy, ale tyto údaje nebylo možné přesně zjistit (stejně jako nejsou stejné údaje známy pro Českou republiku). Provoz budov zpravidla vyžaduje značné množství energie, vzhledem k nedostatečnému zateplení, energeticky náročným spotřebičům atp. Statistiky ukazují, že budovy se podílejí 40% na celkové spotřebě energie v EU (EU Sustainable Energy Week 2007). Z toho obytné domy tvoří 26% (viz předešlý zdroj). Jen v samotné Velké Británii jsou tato čísla šokující.

Téměř 10% spotřeby národní energie se využívá na produkci a dopravu stavebních výrobků a materiálů a energie spotřebovaná ve stavebnictví má na svědomí polovinu emisí oxidu uhličitého (UK Environmental Agency 2007). George Monbiot upřesňuje, že obytné domy ve Velké Británii spotřebovávají 31% národní energie, z nichž 82% se používá na vytápění prostor a ohřev vody (Monbiot 2006,65).

Životní cyklus (LCA)

Existuje určitá shoda stran životnosti, která říká, že u aktivních produktů jako jsou domy má největší dopad na životní prostředí jejich provoz, a to zejména díky spotřebě energie. Energetické studie LCA (Life Cycle Analysis), v překladu též Energie životního cyklu (studie zabývající se soupisy energetického obsahu a spotřeby produktů), byly v posledních letech zaměřeny na typické obytné domy a většina z nich se dopracovala ke stejnému výsledku: provoz spotřebuje nejvíce energie celého životního cyklu, od 78% do 96% celkové energie (Suzuki and Oka 39; Aldarberth et al. 2001, 1; Blanchard & Reppe 1998, 18; Lin 2003, 411). Nicméně podobné studie byly zpracovány na energeticky úsporné domy. Bylo dokázáno, že spotřeba energie při jejich provozu vyžaduje pouze 40-60% celkové energie, významně zde stoupá podíl vlastní vázané energie. (Tormark 2001, 429; Yohanis 1999, 77)

Tyto studie jsou důležité, neboť ujasňují skutečnost, že většina moderních domů postavených podle požadavků "pasivních domů“ ve skutečnosti nešetří energii, pokud se na ně podíváme z 50letého životního cyklu „od kolébky do hrobu“ - stavitelské techniky se stávají příliš komplexními, náročnými svou vázanou energií a toxicitou materiálů, které v kompozitních formách zabraňují recyklaci. (Gonthier-Gignac and Jensen, 2009, 54).

Perspektiva společnosti

Situace na trhu rodinných domů ukazuje jasný trend směrem ke zdravějším a trvale udržitelným budovám. Přibývá terminologie jako např. „zelené domy“, „zelená architektura“, „ekodomy“, „šetrné domy“ a v neposlední řadě také nízkoenergetické domy získávají širší povědomí mezi spotřebiteli a následně také mezi stavebními firmami. Nicméně pouze velmi málo norem bylo jasně stanoveno a za nejčastější míru udržitelnosti je považována energetická hospodárnost provozu.

Snížení spotřeby výše zmiňovaných 26 % energie za rok pro EU během užívání je samozřejmě důležité, ovšem tento přístup opomíjí mnoho dalších environmentálních otázek, které začínají být zjevné, pokud je na dům nahlíženo z perspektivy celé životnosti domu. Důvod je velmi prostý: úspory energie mohou být snadno převedeny na ekonomické jednotky, do slovníku dobře srozumitelného spotřebitelům i trhu. Na druhou stranu znepokojení environmentálními dopady může být vnímáno buď jako příliš teoretické (via LCA) nebo zanedbatelné, a pravděpodobně hůře aplikovatelné v průmyslu.

Big Bale Building (BBB) - stavění z velkých slaměných balíků

Technologie stavění z malých balíků slámy byla vyvinuta ke konci 19. století (s objevem mechanických balíkovačů) a naznala významného pokroku ke konci 20. století. Současný vývoj zahrnuje také použití novějších typů hranatých velkých balíků (přibližně 1 x 0,7 x 2,2 m). (King 2003, 12)

Protože již existovala technologie stavění z klasických slaměných balíků a v zemědělství docházelo se stoupající tendencí ke změně výroby převážně slaměných balíků velkých rozměrů, přechod k používání velkých balíků byl předvídatelný. Velké balíky poskytují možnost stavění “Nebraského typu” budov, také nazývaných “samonosné konstrukce”, kde nevyztužené zdi z balíků jsou završeny věncem dimenzovaným buď jako nosný pro další poschodí nebo jednoduše pro krov střechy. Velké balíky umožňují rychlou mechanizovanou stavbu nosných zdí a vzhledem k tomu, že zdi mohou být přímo omítány, tento systém zdiva obsahuje kompletní zeď s vnitřním a vnějším pláštěm zároveň plnícím izolační funkci. Velké rozměry balíků mají ovšem také své nevýhody: znamenají více omezení v designu, vyžadují použití těžké techniky vzhledem ke značné hmotnosti, což opět přináší logistické komplikace na staveništi. (Rijven 2007). Přirozeně tento systém také vyžaduje, aby vlastník domu akceptoval takto značnou tloušťku zdí, které by jinak mohly být pouze 35 cm silné, aby plně odpovídaly normě zateplení Evropské unie. (Andersen a Moller-Andersen, 2004, 42)

S tím, jak se vzhledem k velikosti balíků kompletní stavba všech zdí stává otázkou pouhých několika dnů, dopředu smontovaná střecha může být usazena s pomocí jeřábu ihned po postavení balíků a omítky nataženy (převážně) mechanizovaně, tak se značně redukuje cena stavebních prací ve srovnání s konvenční cihlovou konstrukcí (Keller 2007). Připočteme-li k tomu ještě místní dostupnost stavebního materiálu, což eliminuje dopravu na dlouhé vzdálenosti, nebo produkci velmi náročnou na energie, další úspory a minimální environmentální dopady jsou přínosem, v podstatě jsou slaměné balíky levným vedlejším produktem při výrobě obilovin. Většinou jsou použity pro potřeby velkokapacitních zemědělských hospodářství, na vytápění biomasou a nebo zaorány do pole jako hnojivo.

Odhadujeme, že pro mnoho nadcházejících let je nepravděpodobné, aby množství slaměných balíků použitých ve stavebnictví představovalo měřitelný úbytek v celkové výrobě balíků. Ve skutečnosti je plně možné postavit dům z velkých balíků slámy jako biologicky rozložitelný, vše záleží pouze na celkovém designu a volbě přídavných materiálů v rámci stavby. (Wimmer, 2004) Pokud se slaměné balíky omítnou hliněnou omítkou, jsou kompletně biologicky rozložitelné (s vyjímkou umělohmotných provázků použitých ke svázání balíků). To představuje CO₂ neutrální materiál, který nahrazuje jiné materiály, jež vyžadují velmi vysokou spotřebu CO₂. (Rowan, 2007) Interiérové kvality takového domu také přispívají k požadavkům na pasivní dům, jak prokázala počítačová simulace založená na vestavěných senzorech vlhkosti: zeď ze slaměných balíků s 3cm vrstvou hliněné omítky je schopná plně regulovat atmosférickou vlhkost. Slaměná stěna s hliněnou omítkou je neutrální a zlepšuje vnitřní prostředí díky svojí schopnosti regulovat vlhkost v interiéru. (Wihan, 2007 / Minke, 2006,14)

Sláma jako izolace vynikajících kvalit značně přispívá ke snížení energetické náročnosti a k bezpečnosti, především tím, že není závislá na náročných technických řešeních, která jsou nezbytná pro standardní pasivní domy. Abychom tuto skutečnost lépe dokumentovali, odkazujeme se na anglicky psanou univerzitní studii porovnávající (skrze test životního cyklu) dům postavený z velkých slaměných balíků a dům podobné velikosti postavený podle specifikací české organizace pro pasivní domy.

Autor textu je předsedou Centra přírodního stavitelství PermaLot.