Farmakologicky nevzdělaný lid obecný si to myslí taky, ale je to pravda? Ať je to tak nebo jinak, společenské dilema legality proti legitimitě lékárenské poplatky dávno prohrály, a se změnou větru od Strakovky obrátila i MFDnes (viz Jana Bendová) ZDE Poplatky v apatyce jsou dnes i podle kazatelů MF pochybného původu. Dozvíme se konečně jejich určení?

Zeptal jsem se ministra Julínka, který coby upozaděný, ale stále výkonný reformátor (ODS) českého zdravotnického systému 21.7.2010 odpovídal online na stránce Hospodářských novin: ZDE

Má otázka:

Komentář: Exministr Julínek dlouhodobě operuje úžasnými výsledky regulace Paralenu a Brufenu, jeho oponenti dokládají svými čísly, že je to pustá demagogie a skutečnost je zcela jiná. ZDE

Protože česká média ani jednu stranu nedokážou usvědčit ze lži a tak definitivně chybnou verzi sprovodit ze světa, prodléváme v otázce Paralenové reformy stále v únavném očistci tvrzení proti tvrzení.

Mám s Paralenem (účinná látka paracetamol) určující osobní zkušenost starou již asi 15 - 20 let: Odseděl jsem si tehdy coby medik s chřipkou několik hodin v čekárně. Když jsem přišel na řadu, naše univerzitní praktická lékařka mi během minuty vystavila recept na lék, jehož název jsem jako student neznal. V lékárně vyšlo najevo, že se jedná o zahraniční produkt Mexalen, který měl tu zajímavou vlastnost, že stál 30 korun, zatímco Paralen od českého výrobce tehdy stál korun deset. Obsahem obou je samozřejmě tentýž paracetamol. Nic proti Mexalenu, ale odmítl jsem po odhalení podstaty věci vyzvednout recept od dobrotivé paní doktorky a koupil jsem si raději ten Paralen z Horních Měcholup. Proč to paní doktorka udělala? Hádejte. Že by mi chtěla dopřát to nejlepší? (viz) ZDE

Součástí reformních návrhů nové koaliční vlády je oprášená idea tzv. generické proskripce (předepisování). Lékař by měl na recept předepisovat právě jen ÚČINNOU LÁTKU a pacient by si měl v lékárně vybrat, jestli chce platit víc za dražší patentovaný originál nebo míň za některou z mnoha kopií.

Generickou proskripci začala ODS v osobě mocného náměstka Šnajdra propagovat jako úsporný krok po Julínkově vynuceném odchodu z ministerstva – viz ZDE „Lékárník by měl podle Šnajdra povinnost, v případě, že existují alternativy léku s danou účinnou látkou - což je u generických přípravků běžné - vydat lék s nejnižší cenou.“

Jak prosté. Tak prosté, že se odborná veřejnost zdráhá uvěřit. Lékaři se nechtějí vzdát své rozhodovací moci diktovat lékárníkům ZDE a farmafirmy protestují, protože „pacienti budou zmateni“ a v konečném důsledku „stoupne nemocnost“ ZDE a systém se zase jen prodraží.

Jen lékárníkům by nevadilo absolutně rozhodovat o tom, co pacient přes pult dostane. Proč asi?

Než se zeptám arbitra Tomáše Julínka, uvažuji: Lze v kapitalismu skutečně nutit lékárny k tomu, aby měly skladem všechna generika, celý sortiment téhož (různě barevné a zabalené varianty téže substance)? Opravdu bude lékárník každého pacienta seznamovat kousek po kousku se všemi možnostmi, které trh nabízí? Jaký bude mít zrovna lékárník zájem prodávat nejlevnější léky – když cílem každého jiného obchodníka je prodávat naopak co nejdráž? Stěží. Domnívám se, že pokud by byla skutečně zavedena generická preskripce, bude to zhruba takhle: Přijdete do lékárny s receptem, lékárník vám předloží svůj z nějakého důvodu oblíbený produkt (reklama na něj náhodou zabírá půlku výlohy a v TV je každou chvíli), a když ohrnete nos, že chcete výrobek jiného výrobce (třebas za stejnou cenu nebo levnější), lékárník řekne: Nemáme – ale můžeme objednat. Přijďte si zítra.

Přijdete zítra, vezmete si co mají nebo půjdete zkusit štěstí vedle? A co když vedle je to – náhodou – stejné? Neberou vedle náhodou léky ze skladu stejného velkododavatele? Nevíte, co si o tom myslet?

Zeptal jsem se exministra Julínka:

Když jde o tolik peněz, nemůže to být jednoduché. Dokud se lékárna nestane rozzářenou samoobsluhou, a to tedy v plánu liberální koalice není, budou receptům a razítkům vládnout lékaři a regálům za pultem lékárníci. Farmaprůmysl a farmavelkoobchod mají zájem prodat co nejvíc a všechny články obchodního řetězce se účelně snaží, aby z toho něco měly. Korupce v tomto obchodě jen kvete. Tajemství, které obestírá proces od úderu lékařova razítka k lékárníkovu hmatu po lékové krabičce, je příliš vydatnou živinou farmaobchodu. A to tajemství si hráči nedají jen tak vzít.