Mám těžce nemocnou, čtyřiadevadesátiletou matku. Má (či již dříve měla) značné pohybové problémy dolních končetin, na vině byly (a jsou dodnes) kyčelní klouby, zvláště u pravé nohy. Její stav byl před cca dvěma roky takový, že už ani nemohla sama dojít na nákup, a k lékaři jen za pomoci některého z nás, rodinných příslušníků. Naštěstí žije s mou švagrovou, která se o ni starala, včetně nákupů a osobní pomoci.

Vzhledem ke svému stáří sama uznala, že operace kyčelního kloubu je nerentabilní (nemluvě o čekací době), takže o operaci nežádala a konec konců ani lékař tuto možnost nenavrhl. Zkrátka, matka se smířila s tím, že už je to takové a lepší to nebude. Ale ani zdravotní stav švagrové nebyl nejlepší či takový, aby mohla v plném rozsahu matce věnovat potřebnou péči. Matčin stav se zhoršil na tolik, že nemohla chodit, při chůzi po několika krocích padala, jednou dokonce upadla v koupelně a způsobila si (kromě drobných poranění) i úraz na hlavě. Při ošetření a vyšetřování lékař konstatoval umístění a léčení na LDN.

Zhruba před rokem a půl požádala (jménem mé matky) švagrová místní magistrát o poskytnutí příplatku na poskytovanou péči nemocné osobě. Podle dostupných informací a zdravotního stavu matky bylo naznačováno, že by mohla dostávat cca 4 000 korun. Nestalo se tak, dostala dva tisíce. Dobré i to. S touto skutečností se smířila jako ona, tak i my, ostatní.

Vloni na podzim (2009) byl už stav matky takový, že švagrová nemohla zajistit a zabezpečit její potřeby. Podařilo se pro ni zajistit místo v domově důchodců (Domov pro seniory), kam byla matka převezena. Dostalo se jí potřebné péče a pozornosti, takže matka byla relativně dobře zabezpečena. Samozřejmě na tento pobyt byl obětován celý její důchod (cca 9 000 korun), včetně příplatku na péči. Měsíčně ji zbývalo ne více jako 250 korun.

Nicméně jak ona, tak i my jsme byli se stavem matky a jejím pobytem, včetně péče spokojeni. Zlom nastal začátkem června, kdy byla matka postižena mozkovou příhodou (mozkovou mrtvicí). Po asi 14 denním pobytu v nemocnici by „vrácena“ do Domova seniorů, avšak s nemalými následky, typickými pro tuto nemoc a postižení. Od té doby se její stav zhoršil natolik, že se stala trvale ležícím klientem domova. Její stav je sice stabilizován, nicméně ztráta paměti, neschopnost běžné konverzace (problémy s řečí) a neschopnost chůze zůstaly. Proč o tom píši? Posuďte sami následující skutečnosti.

V úvodu článku jsem zmínil odkaz jednoho diskutujícího. Ten byl na IHNed.cz a týkal se reakce dvou lidí na plánované vládní škrty (resp. Nečase a Kalouska) v článku s názvem: „Pro vládní škrty máme pochopení, shodují se invalida i matka malého dítěte“. V něm se jistý dvaapadesátiletý muž, šéf České asociace pečovatelské služby, s platem 30 tisíc hrubého, 7 tisíci invalidního důchodu (silná vada očí-slabozrakost s 27 dioptriemi) a 2 tisíci příplatku na péči vyjadřuje své pochopení ke škrtům a omezením, které hodlá vláda realizovat. Mimo jiné říká:

„Částečně s tím souhlasím, protože řada lidí to nevyužívá tak, jak má. Chápou to totiž jako přilepšení k invalidnímu důchodu a namísto služeb z toho nakupují jiné věci. Na druhou stranu se to těch, kteří asistenci skutečně využívají k tomu, aby se lépe začlenili do běžné společnosti, nepříjemně dotkne a některé služby budou muset zrušit.“

Druhý člověk, který se k této záležitosti vyjádřil, byla čtyřicetiletá žena, matka osmiletého syna. Žena pracuje jako lékařka na Pneumologické klinice Thomayerovy nemocnice, spolu s manželem (zedník) mají měsíční příjem cca 49 tisíc korun. Ta se k záměrům vlády vyjádřila mj. takto: „Dneska si člověk nezakládá rodinu kvůli porodnému. A ačkoli je to dobrá finanční injekce, tak existenci naší rodiny by nijak závratně nezměnila. Když lidé plánují dítě, tak spíš dlouhodobě spoří, než že by počítali s tím, že jim pomůže jednorázová částka“.

Oba názory ponechávám bez komentáře s tím, že ani tito lidé nemohou kvalifikovaně posoudit, s ohledem na jejich příjmy, jaké budou dopady omezení a škrty vlády na střední a nižší vrstvu občanů, jejichž příjmy (jsou-li vůbec nějaké) ani zdaleka nedosahují celostátního průměru měsíční mzdy, spíš tak asi max. dvou třetin této částky (a těch není v republice málo). Od těchto lidí lze jen sotva očekávat pochopení, na které páni Nečas a Kalousek spoléhají.

Jestliže ODS a TOP 09 dostávají své hlasy od této kategorie občanů (zmíněných dvou lidí) není divu, že se (zmínění občané) necítí být ohroženi a že jsou schopni unést bez velké újmy i následky takových opatření. Ale chci, v souvislosti s popisovanou zdravotní peripetií mé matky poukázat na jiný fakt a sice, jak, komu a z jakých důvodů se přidělují příplatky na péči.

Výše jsem uvedl případ muže, který ač vydělává 30 tisíc hrubého měsíčně (není mi známo, jak se v této činnosti vypořádává se svou slabozrakostí), pobírá 7 tisíc invalidního důchodu a při tom mu byl přiznán příplatek na péči ve výši 2 tisíc korun. Ve srovnání se situací mé matky, které v době žádosti o příplatek na její péči bylo 92 let, kdy už v tu dobu byla de facto nemohoucí se sama o sebe postarat (omezená chůze, zdravotní stav na úrovni péče na LDN) a byl jí přiznán příplatek na péči 2 tisíce korun k jejímu důchodu cca 9 tisíc korun, je případ 52 letého muže příkladem, jak se „spravedlivě“ posuzují případy žadatelů o příplatek na péči.

Tento muž má měsíční příjem (bez oněch 2 tisíc) odhaduji cca 32 tisíc, tj. 25 tisíc (po odečtu daní z hrubých 30ti tisíc, zda je to relevantní, nevím) plus 7 tisíc invalidního důchodu. Přesto mu byl přiznán, v době plného pracovního úvazku, při jeho schopnosti vykonávat jistou práci i za podmínek jeho politováníhodného ztíženého zdravotního stavu, příplatek na péči. Vždy jsem se domníval, že tento příplatek je poskytován na péči člověku či o člověka, který není sám schopen se o sebe z jakýchkoliv zdravotních důvodů postarat. To určitě není případ zmíněného 52 letého muže!

Jistě, nejde o žádnou horentní částku, nicméně při posuzování oprávněnosti na příplatek na péči jsou, či by měly být, mj. posuzovány i finanční možnosti žadatele. Tak tomu alespoň bylo při žádosti mé matky o přiznání příplatku na péči. Jak je možné, že na jedné straně při zaměstnání a více jak trojnásobkem příjmu je vůbec přiznán nárok na příplatek, na druhé straně byl přímo zázrak, že jej moje matka dostala? Není v tom také nějaký ten korupční motiv?

Dotyčný je šéfem České asociace pečovatelské služby, je to tedy nějaký bonus či pozornost za práci v této oblasti? Prostě nechápu, vím jen, že o nějaké spravedlnosti nemůže být ani řeč. Znovu podotýkám, že nejde o závist, matka, já i švagrová jsme se s výší příplatku smířili, resp. jsme jej respektovali, i když pravda, zklamáni jsme byli. Ale vzali jsme to jako hotovou věc, tedy věc, o které jsme se domnívali, že je správná a že to jiné být nemůže. Výše uvedený případ mne však utvrzuje v tom, že jsme se mýlili.

Nemrzí mne ani švagrovou (matka to již dnes není schopna posoudit) ta malá částka, spíše ten „odpovědný“ přístup a ta „česká spravedlnost“! Stejně jako přístupy pánů Nečase a Kalouska, kteří jsou přesvědčeni, že to jejich bezmezné odírání občanů sami občané pochopí. Ano pochopí, jen musí mít příjmy někde kolem třiceti až padesáti tisíc. V tom případě bych možná i já považoval těch pár tisíc, o které budu zkrácen, za únosné. Ale protože tomu tak není ani u mne, ani u mnoha set tisíc spoluobčanů, tak s tím „pochopením“ máme setsakramentský problém. Tož asi tak.