Křeček se dokonce dovolává Sarkozyho výroku, v němž se zračí hluboká nedůvěra francouzských elit k anglosaskému vidění trhu. Možná by se mohl Křeček více inspirovat u šetřícího a škrtajícího socialistického premiéra Španělska Zapatera, nebo naopak hledat pozitivní vzory prolidové politiky v současné pravicové maďarské koalici, jež chce po tvrdém kurzu dřívější socialistické vlády více rozdávat.

Otázkou však zůstává, jak kreativně a efektivně chce sociální demokracie v Česku měnit fungování naší společnosti k lepšímu a má-li pro to nějaké vize (a lidi!), které může nabídnout.

Je zřejmé, že během vládnutí jasně většinového pravicového kabinetu premiéra Nečase k úvahám nad alternativami bude dost příležitostí, pouhé čekání však na lidovou vzpouru proti pravici se nemusí vyplatit.

Po Paroubkově poplatkovo-radarovém populismu by pasivita byla krokem ještě více zpátky a nikoli dopředu (i přesvědčení, kteří bývali přesvědčováni Paroubkem, mohou své přesvědčení pod vlivem pasivity a drmolení úctyhodných starců o nástupu všeobecné bídy ztratit).

Pro elitu současné ČSSD existuje tedy úkol zásadní odpovědnosti: udělat českou levici vskutku aktivní, inteligentní, vynalézavou a pokrokovou. Pod slovem "pokrok" si však v žádném případě nepředstavuji prošedivělé muže vracející se pro poučení k císaři pánu.